Sjezdovky:
Dlouhé široké vysokohorské dálnice všech obtížností. Trochu mě
mrzí delší táhlé dojezdy, do kterých je to potřeba pořádně pustit,
jinak si střihnete klasické lyžování k turniketům.
Na svoje si
tu přijdou vyznavači freeridu, na ten je tu prostoru moc. Úprava krásná,
žádné ledové plotny ani holá místa, navíc dva dny před naším
příjezdem padal prašan. Je tu jen pár míst, kde je potřeba si dát majzla,
protože se sjezdovky kříží a lidi tady z nějakého důvodu musí
zastavovat.
Pro rodiny jsou tu modré, široké sjezdovky a pro dravce
vyšší vrcholky nabízí červené a černé pisty. Trošku mi tu chyběl
šmrnc oproti Zauchensee.
Sněhové podmínky:
O výšce sněhu středisko opravdu nelhalo (oproti třeba střediskům Ski
amadé), i v údolí bylo skutečně přes metr přírodního sněhu, na
sjezdovkách o dost víc.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dvě kabinky, množství moderních i starších sedaček a nějaké pomy
jsem taky zahlídl. Vypíchl bych osmisedačku na Hundkogel, sedla jak v
závodním autě a pohodlí jak v křesle. Asi i proto tudy jezdilo nejvíce
lidí. Zázemí v pořádku, kasy skoro u každého parkoviště. Celkově
dobře vyřešené, tam kde jezdí největší množství lidí, je dostatek
lanovek. A na ostřejší pasáže postarší čtyřsedačky nebo dvousedačky
bez bublin pro srdcaře.
Zalidněnost:
Ráno jsme už klasicky stáli na značkách hned na otevíračku. Lidí
málo, ale postupně se rozlehlý areál začal plnit a chvíli trvalo, než se
všichni rozjeli na svoje oblíbené pisty. Žádné fronty se netvořily,
všude to odsýpalo jako na bežícím páse, dokonce i lidi se řadili tak, aby
sedačky byly vytížené. Párkrát se mi stalo, že nějakej dobrák zastavil
přímo tam, kde se to nejmíň hodilo a to je k nas..ní.
Občerstvení a aprés-ski:
Projel jsem okolo pár kulaťáků, v nichž se zdá, že se tu ani
nenajíte. Opak je pravdou, najdou se zde obrovské restaurace se zasklenými
zahrádkami a lehátky. Jedli jsme v Treff 2000, ceny tak průměr na tuhle
oblast: gulášovka 6,50 €, radler 4,90 €. Vše OK i milá a rychlá
obsluha. Odpoledne se tu pomalu začíná ze všech konců ozývat dunění
hudby. Večer tu musí být asi dobrá párty.
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme po silnici č. 99 od Radstadtu, která se postupně zužuje a
nakonec dosáhne průsmyku. Po 2denním sněžení odhrnuto a ošetřeno, až
úplně nahoře, kde už nezabírala sůl, byla vrstvička sněhu. Při
vydatnějším sněžení jsou řetězy potřeba, dole jsem viděl i závory. Ty
naznačují, že při špatném počasí taky nahoru nemusí projet nikdo.
Parkoviště zadáčo hned u sjezdovky! Dokonce ukáží, kde zaparkovat! 