Zillertal Arena aktuální report z 22.12.2021

Sjezdovky:

Rozhodli jsme si tento den a krásné počasí pořádně užít, a tak jsme z Zellu směřovali rovnou na planinu u Arena Center, kde se ve 2 000 m. n. m. rozbíhá několik variant dlouhé a nekonečně široké modré sjezdovky č. 32. Bohužel nebyla v provozu má oblíbená červená č. 20, sněhu by nejspíš byl dostatek, ale počet lyžařů na ní lyžujících by asi nebyl velký, tak je zatím uzavřena. Nakonec jsme si ale cestou párkrát zopakovali červenou č. 21, která nemá pouze charakter přejezdové (na rozdíl od navazující č. 21a) a nabídne pěkné sportovní svezení s četnými, avšak ne závratnými terénními zlomy.

Po obědě jsme se rozhodli prozkoumat zatím neznámou druhou polovinu arény - Königsleiten a sjezdovky nad Gerlospassem. Pod vrcholem Königsleiten stojí za zmínku jen široce rozvětvená červená č. 53, která zde tvoří opravdové hřiště s prudkými hangy, rovinkami, přejezdy a objízdnými variantami. Sjezd do údolí v podobě červené č. 52 je spíše hodně rudý, relativně úzký a v tento den bohužel i nezřídka ledovatý. Modrá č. 52 je zas jen objízdná trasa po okolních cestách, v některých úsecích bohužel i dost bídně upravená. Když to vše překonáte, po modré č. 55 kuriózně projedete pěší stezkou mezi vchody do místních chaletů, dostanete se až do Gerlospassu. Mezi cca 1 500 až 2 000 m n. m. se tu nachází dost možná nejlepší sjezdy v celém středisku - převážně modré a široké (v čele se sjezdovkami č. 72 a 73, ale třeba i 76) nacházející na slunné straně, kam i v ty nejkratší dny v roce dopadá slunce skoro až do 16 hod. a tvoří zde prakticky jarní atmosféru. Nakonec jsme se rozhodli to zde odpískat a až do 16 hod. si užívat zdejší pohodové modré sjezdovky.

Do Gerlospassu jezdí hned několik linek skibusů, pomocí nichž se dostanete do všech blízkých i vzdálených středisek, včetně Zellu. Cesta po silnicích plných serpentin trvá sice zhruba 45 minut, ale v teple skibusu je 100x lépe než na vymrzlých a profoukaných sedačkách Krimmel X-pressu, který je jinak jedinou variantou pro cestu zpět do Zellu. Pateřní linka jezdí zhruba každou hodinu a po 16. hodině se nás v autobuse sešlo v nejvytíženějším úseku asi 5.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky jsou zde o fous lepší než třeba v Hochzillertalu, ale třeba sjezdy do Zellu se stále teprve vysněžují. Ostatní sjezdy do údolí jsou nicméně již otevřené. Hlínu jsem v celém areálu zahlédl asi jen na dvou místech, kamínků pár - nic hrozného. Metry sněhu ale rozhodně na svazích zatím neleží. Na prosluněných místech byla kvalita mixu technického a přírodního sněhu velmi dobrá, ve stinných úsecích občas ledovato. Zrádná byla třeba černá č. 36, která v první stinné půlce nabídla vcelku pohodové svezení na prašanovém sněhu, zatímco posléze již skoro na slunci překvapil takřka čistý led. Muldy se netvořily prakticky nikde, maximálně malé hromádky sněhu na prudkých úsecích, ale opravdu žádná tragédie.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Na poli přepravních zařízení se moc změn nekoná, ale jedna podstatná přece. První z přejezdových sedaček na Isskogelu byla v uplynulých letech nahrazena desetimístnou vyhřívanou kabinkou, a tak je cesta zpět do Zellu alespoň trochu snesitelnější. Nicméně relativně pomalá a především předlouhá a nekrytá čtyřsedačka Krimml X-press stále na svém místě zůstává, a to nemluvím o neodpojitelné (ale aspoň krátké) čtyřsedačce Teufeltal pro lyžaře směřující do Gerlosu. Jinak je zde naprostá většina lanovek velmi rychlých, velkokapacitních a pohodlných, jak by asi každý očekával.

Stejně jako v Hochzillertalu či Alpbachtalu zde nejsou respirátory na lanovkách ze strany vlekařů vyžadovány, avšak kampaň toto nařízení hlásající je zde všudypřítomná. Většině stačí, když má lyžař při nástupu jakkoliv zakrytá ústa, výjimka se bohužel našla u sedačky Duxer Bubble. Zde byli na kontrolu nasazení respirátorů při nástupu vyčleněni dokonce dva vlekaři, kteří nepustili nikoho bez řádné kontroly. Nebyl tak důvod jet tuto lanovku více než jednou... Když jsem se s vlekařem pobavil, sdělil mi, že povinnost platí na všech krytých lanovkách, včetně těch s bublinou, zatímco na nekrytých sedačkách ne. Slušně požádal o nasazení respirátoru, dokonce za to i poděkoval, nicméně v kontrole všech byl neúprosný. Škoda, že se mu asi nedoneslo, že žádný z jeho kolegů u ostatních lanovek neprovadí a na nařízení nelpí.

Zalidněnost:

To samozřejmě souvisí i se zalidněností, která byla na poměry Zillertalu celkem nízká. Při frontách na lanovky, cestách s cizími lyžaři apod. si samozřejmě každý rozumný člověk respirátor nasadí, ale pokud jezdí celou dobu sám, je takové pravidlo absurdní. A dnes jsme sami jezdili, a to nejen na lanovkách. Nebyl problém narazit i na sjezdovky bez jediného lyžaře. Těch jinak opravdu málo nebylo, ale areál je tak velký, že se všichni bez problémů rozprostřou.

Občerstvení a aprés-ski:

Přesto, že jsem se dozvěděl, že v Rakousku je nyní zakázáno aprés-ski, v Zellu to okolo 17. hodiny žilo skoro stejně jako před pandemií. Všechny prosluněné terasy chat byly odpoledne takřka plně obsazené. Zato například v Gerlospassu bylo v 16 hod. úplně mrtvo, v baru asi dva lidé a na parkovišti do 20 aut.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava do Zellu bez problémů, parkování překvapivě taktéž, pár míst bylo konstantně volných i na nejbližším P2. Skibusy staví přímo pod budovou lanovky, samozřejmostí jsou jezdící schody či pozvolné rampy s protiskluzovými povrchy.