Sjezdovky:
Většinu času jsme trávili na sjezdovkách pod kopcem Plattenokogel,
který mě připoměl italský Kronplatz, jen v asi třetinovém provedení.
Mírné červené a modré sjezdovky s délkou 1 až 1,5 km. Obrovská výhoda v
teplých slunečných dnech, které jsme měli od neděle do úterý, byla, že
sjezdovky jsou otočené na sever až severovýchod, takže netrpěly pod
téměř jarním slunkem.

Po přejezdu nad chatovo/hotelovou vesničku Konigsleiten, se otevírali
další možnosti lyžování. Delší a prudší sjezdovky, mezi švitory
oblíbená pista no.53, která je přehledná modročervená dálnice
nabízející několik variant. obsluhována moderní kabinovou lanovkou
Gipfekbahn, aha ta lanovka tam byla už před deseti co si tak vzpomínám a
koukali jsem na ni tenkrát jak Ledecká na časomíru, když jsme zjistili, že
má vyhřívané sedačky... Za zmínku stojí i černá, toho času dost
tvrdá, střecha č.42 Diretissima Gerlos, nebo stejnou lanovkou obsluhovaná
pista no.39/40. Příjemná byla i sjezdovka 52a s pěkným prudším začátkem
a modročervenými zbylými dvěma třetinami. Přejezdová sjezdovka zpět na
Hochrkimml červená 52b už byla za trest. Rozehřátá od slunka a
rozježděná s půlmetrovejma muldama mokrý krupice, naštěstí měla
záchranou modrou variantu, takže švitoři měli jednodušší návrat
domů.

Do vzdálenějších částí areálu jsem se vypravil je v podstatě na
otočku, tak nemohu moc posuzovat. Ale v nejvyšším patře areálu okolo
lanovky Hochkrimml expres se lyžovalo čistě na přírodním sněhu. Návrat
zpět obnášel ještě černou sjezdovku č.36 Grumbach Gerlos a to bylo taky
oraniště, bohužel jediná přejezdová sjezdovka s části Gerlos na
Konigsleiten, když jsem viděl ty chudáky malý caparty jak tam s těmi
hromadami mokré krupice bojovaly, tak mě jich bylo líto.
Sněhové podmínky:
V nadmořské výšce 1 500 m n. m. a výše velmi dobré až vynikající,
tedy s výjimkou sjezdovek otočených ke slunci, kterým teplo moc
neprospívalo a sjezdovek, které byly migrační mezi jednotlivými částmi
Areny, ty pod náporem lyžařů dostávaly docela zabrat. Dronné sněžení v
pondělí večer, kdy napadlo cca 5 až 15 cm, a v noci ze středy na čtvrtek,
kdy napadlo cca 10 až 20 cm sněhu, lehce spravilo náladu a bylo možné
vyrazit i na lehký off piste.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kopec Plattenkogel je obsluhovaný čtyřmi sedačkovými lanovkami (2x
čtyř-, 2x šesti- s bublinou). Lanovky jsou sice staršího data, ale s
nástupním pásem nebo odpojitelné, takže bezproblémové nastupování i pro
nejmladšího lyžujícího účastníka našeho zájezdu - čtyřletou slečnu.
Přejezd na Königsleiten zajišťuje osmikabinka a pak buď pomaloučká
dvojsedačka nebo moderní osmikabinka vedoucí přímo z vesničky
Königsleiten. Na sedačce prázdno, kabinka byla s mezistanicí, takže sem tam
se muselo občas posečkat na volnou kabinku. Další obslužná zařízení na
Königsleitenu jsou moderní kabinky a superpohodlná šestisedačka 6er
Larmach, kterou jsme nazvali Porsche. 
Propojení Königsleiten a Gerlos zajišťují expresní šestisedačky, ale
slušelo by tomuto úseku něco kapacitnějšího, stejně tak jako přejezdu
Gerlos - Zell, kde jsou pomalé čtyřsedačky. A směrem na Zell i dost
dlouhé.
Zalidněnost:
Osobně jsem čekal, že v tomto termínu to bude se zalidněností výrazně
horší, nicméně obavy se nenaplnily. Na Platenkogelu se tvořily lehké
fronty jen na lanovce Filzsteinbahn, která byla nástupní stanicí od
parkoviště, ale nic hroznýho - 5 až 7 min max. Další lanovky bez
problémů. Odpolední frontička na Plattenkogel Express II se dala objet
kotvičkou Plattenkogellift.
V oblasti Königsleiten jsem nezaznamenal frontu nikde, ale prý se občas
vytvořila na přejezdových sedačkách z Gerlosu Moseltret X-press a Fussalm
X-press - já měl kliku, že když jsem migroval, tak fronta nebyla.
Nejhorší, co jsem zažil, byla asi 30minutová fronta na Krimml X-press,
potil jsem se hrůzou při vzpomínkách na podobné a ještě delší fronty na
kotvičky v Peci před mnoha a mnoha léty, a doufám, že už to nebudu muset
zažívat znovu. 
Občerstvení a aprés-ski:
Většina chalup, které jsem navštívil, byly klasický sámošky s
klasickou rakouskou nabídkou. Oblíbili jsme si restauraci Larmachalm, kde
měli výborný Tiroler Gröstl. Překvapila mě restaurace Gipfltreffen, kde
měli v nabídce thajskou polívku, co už nevím, jak se jmenovala, ale byla
výborná. 
Doprava do střediska a parkování:
Klasická cesta z Brna přes Mikulov, severní obchvat Vídně, St. Pöllten,
Salzburg a Bad Reichenhall do Zell am See, dále údolím Pinzgau až ke
Krimmelským vodopádům a pak už jen výjezd na Hochkrimml. Vyrážel jsem cca
v 7 ráno, abych se vyhnul zácpám okolo Salcburku, ale i přesto bylo menší
zdržení mezi Bad Reichenhallem a Loferem.
Zpáteční cesta byla horší, odjezd až po deváté byl předzvěstí, že
to nebude tak jednoduché. Tam, kde jsem čekal špunt, tak byl... Silnice
údolím od odbočky do Gasteinského údolí až do St. Johannu in Pongau a
dále pak údajně až do Salcburku byla ucpaná a cestovní rychlost nic moc. U
Bischofshofenu proto otočka na Altenmarkt a kolem Schladmigu do Liezenu a po
A9/S6 na Vídeň od jihu.