14.03.2022 | Axamer Lizum
- autor: cypysek
- hodnocení:
Axamer Lizum - recenze z osobní návštěvy střediska (aktuální podmínky, doporučení a zkušenosti)
Podrobné dojmy a zkušenosti z střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů). V případě problémů s formulářem níže můžete využít náhradní formulář nebo report zaslat e-mailem na reporty@snow.cz.
Naše lyžařská dovolená končila a já se nemohl smířit s tím, že je "dolyžováno". Ráno jsem se probudil brzy a začal plánovat návštěvu ještě jednoho lyžařského střediska po cestě domů z dovolené. Pohled z okna ale nevěstil žádný slunečný den a na kopce přes mraky nebylo vidět. Byl jsem smutný z toho, že se dnes už asi nesvezu, a tak jsem naložil zavazadla do auta a jelo se domů. Bylo zataženo a viditelnost byla špatná, nicméně čím blíže jsme se blížili po dálnici k Innsbrucku, počasí bylo lepší. V tu chvíli jsem řekl přítelkyni, nastav do navigace Axamer Lizum!
Po výjezdu na parkoviště pod lanovku si má škodovka oddechla - z Innsbrucku to sice není daleko, ale stoupání je to slušné. Parkovište bylo zaplněné z jedné třetiny, nutno ale říct že je opravdu velké.
Středisko je na alpské poměry ne příliš velké s celkovým počtem přes 40 km sjezdovek. Není zde kromě hotelu možnost ubytování a musí se sem za lyžováním dojíždět z okolí. Axamer na mě zapůsobil vcelku pozitivně.
Sjezdovky:
Ve středisku jsem čekal více obtížných tratí, a to především díky ZOH z let 1964 a 1976, ale opak byl pravdou. Lyžuje se zde především na mírnějších a příjemných sjezdovkách. Od parkoviště vede sedačková lanovka s ochraným krytem. Po výjezdu touto lanovkou je možné sjet po červené sjezdovce zpět do údolí - v době naší návštěvy asi nejhůře upravená s velkým množstvím ploten. Proto jsme se vydali na vedlejší sjezdovku č. 5 - příjemná široká trať s měřeným slalomem. Dále doprava, při pohledu z parkoviště, je ještě jedna sedačková lanovka v mapě značená písmenem E. Obsluhuje červenou kratší a užší sjezdovku č. 7. Z Vrcholu této tratě je nádherný výhled na Innsbruck. Po projetí tratí na této pravé straně areálu jsme se vydali na vrchol Hoadl pomalejší lanovkou Hoadl II a odtud pak sjezdovkou číslo 1. Modře značená trať s celkem slušnou délkou je sice lehčí, ale celkem příjemná. Po jejím sjetí je možné se vydat opět na vrchol Hoadl pro změnu vláčkem, který vás na vrchol dostane opravdu rychle, nevýhodou ovšem je menší pohodlí a delší čekání na odjezd.
Další sjezdovka je ještě na protějším vrcholu, kam vede také sedačková lanovka a ve spodní části vlek, využívaný především dětmi. Ze sjezdovek zde jsem měl celkem dobrý pocit a lyžování zde bych ohodnotil jako slušný průměr.
Sněhové podmínky:
Až na plotny na červené trati č. 4 sněhu všude dostatek, i když ve volném terénu ho bylo odhadem tak cca 30cm.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky většinou postarší, ale dostačující. Trochu pomalejší lanovka Hoadl II. Menší komfort při jízdě vláčkem Olympiabahn, za to ale vcelku rychlá přeprava na vrchol.
Zalidněnost:
Zalidněnost nebyla veliká, i když oproti střediskům v oblasti Reschenpass, odkud jsme se vraceli, byla vyšší. U lanovek fronty žádné, na sjezdovkách více lyžařských škol. Bylo občas třeba si chvilku počkat, až sjede vláček, který skupina utvořila. Mini fronta 3-5 lyžařů na měřeném slalomu.
Občerstvení a aprés-ski:
Na vrchlu Hoadlu je panoramatická restaurace s hezkým výhledem, i když trošku řekl bych zvláštní architekturou a s cenami za gulášovou polévku 6,90 eur a pivem za 4 eur se mi zdála trošku dražší.
Doprava do střediska a parkování:
Po sjezdu z dálnice na Innsbruck je třeba překonat slušnou porci výškových metrů. Jinak silnice jen mokrá bez potřeby použít sněhové řetezy. Parkovacích míst je zde dostatek.
Středisko, které v minulosti hostilo 2x zimní olympijské hry, plně dostačuje na jednodenní ježdění. Relativně malé středisko je vhodné i pro rodiny s dětmi. My jsme bydleli přímo ve středisku a to byla velká výhoda. Odpadá tak dojíždění, skibusy atd.
Na světě existují jen dvě lyžařské oblasti, které hostily zimní olympijské hry hned dvakrát. Axamer Lizum je (spolu s Patscherkofelem nad Innsbruckem) a švýcarským Svatým Mořicem jedním z nich. Konkrétně zde světová elita soupeřila v letech 1964 a 1976. Olympijskou slávu už ale odvál čas. V šedesát...