Sjezdovky:
Nakonec to nevzdáme a vyjíždíme kabinkou do horní stanice, kde naopak
regulérně sněží. Ve vrchní části je postaven zábavný funpark se skoky,
boulemi a malým skicrossem, zbytek sjezdu je vcelku o ničem. I když je zde
značená červená sjezdovka, jde ve velké části o hodně mírnou modrou,
kde to v těžkém sněhu vůbec, ale vůbec nejede. Tak se přes Bielou Púť
přemisťujeme do další části areálu, kde jsme ještě nejezdili. Klasicky
otravná fronta je u málokapacitní pozemní lanovky, která by nás dovezla k
funitelu. Čekání po chvíli vzdáváme a vyrážíme pěkně pěšky k
nedaleké pomě. Ta svou délkou prověří naše nohy a po chvilce oddychu se
spouštíme černou Majstrovskou. Ta sice není zavřená, ale je neupravená a
sněhu na ní moc není. Škoda, jinak by to byl pěkný kopec. Přes vršek
Chopoku se v nepěkném počasí přesouváme do restaurace Habarka na něco k
jídlu.
Po obědě jsou definitivně zavřené lanovky A1 a A2 a jezdí se jen v
dolních částech areálu, tím pádem je uzavřena možnost přejezdu na Juh.
Na to jsou návštěvníci upozorněni rozhlasem. Přesto někteří
zůstávají na "špatné" straně areálu a je pro ně vypraven skibus. Za to
potlesk!
Sněhové podmínky:
Teplé počasí zhoršuje podmínky a v dolních patrech se jezdí na hodně
těžkém sněhu. Někde přimrzá a je rovný, někde je to měkké a
rozježděné jak v dubnu. Ještě než končíme, snaží se vysvitnout
slunko.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sedačková lanovka Biela Púť by zasloužila bublinu! Čekání na přejezd
na Priehybu snad brzy vyřeší nová lanovka, která povede z Biele Púti
přímo na Priehybu. Poblíž spodní stanice funitelu už je vidět
výstavba.
Zalidněnost:
Menší než v sobotu. I díky počasí.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace Habarka je velmi podobná Kuflonce v polském Szczyrku. Jídlo
bylo velmi dobré, obsluha pomalá. Měli jsme slepičí vývar, ten by
zasloužil být teplejší, salát s ovčím sýrem, chléb s bryndzovou
pomazánkou a liptovské droby. To je místní specialita, kdy je střívko
naplněné kořeněnou bramborovou směsí.
Doprava do střediska a parkování:
Skibus zdarma.