Sjezdovky:
V provozu byla již většina svahů, což je opět podobné jako ve stejný
termín ve většině rakouských areálů. Na svazích Chopku se
rozprostírají převážně velmi příjemné modré a červené přehledné
sjezdovky v mnoha variantách a délkách průměrně mezi 2 až 4 km. Černých
je zde málo a bohužel nebyly otevřené.
Parádní svezení nabídne například dlouhá carvingová dálnice
složená ze sjezdovek č. 11, 5 a 14 v celkové délce přes 4,5 km.
Příjemné červené svezení bylo také na jižní straně na sjezdovce č.
31. Pro začátečníky se perfektně hodí extrémně snadné a přehledné
modré č. 10 a 13.
Pozor je třeba dávat na propojení všech částí areálu, zde je to také
ve stylu Rakouska, špatné odbočení může znamenat konec v jiné
lokalitě.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k termínu super sněhové podmínky, jen v nejspodnějších
částech převážně technický, výše přírodní, lehce přimrzlý sníh,
ideální pro carving. Slunečné počasí způsobilo na jižní straně Chopku
totální jaro, zde už sníh skoro tekl. Ani taková dubnová lyžovačka v
prosinci není k zahození. Sněhu byl všude dostatek, lyže tedy bez újmy na
skluznici a místy si šlo užít i nějaké to svezení mimo sjezdovky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Největším překvapením pro mne byl zdejší přepravní park. A to pozor
- při ceně skipasu na pokladně 59 euro (opět srovnatelné s Rakouskem,
ovšem ceny na internetu jsou zpravidla o 25 % nižší), tedy zhruba o 200 Kč
méně než v dvojnásobně menším a stále nepropojeném Špindlu.
Spuštěné byly výhradně moderní kryté lanovky, které obsáhnou
prakticky celý areál, "starý" přepravní park je zde tedy jen pro
navýšení kapacity v případě velké návštěvnosti.
Čekal jsem zde pár nových kabinek a k tomu nějaké obyčejné sedačky,
avšak vrchol Chopku obsluhují výhradně moderní kabinky, z toho jedna
dvoulanová s kabinami pro 24 lidí. K tomu nechybí několik krytých a
vyhřívaných 6- až 8sedaček a dalších moderních kabin. Prostě
paráda.
Zázemí je zde v pořádku, toalety lze nalézt ve většině stanic.
Zalidněnost:
Na parkovištích stovky aut, fronty však žádné, s výjimkou sedačky B2,
kde se nárazově čekalo do cca 3 minut. Na sjezdovkách v naprosté většině
případů dostatek prostoru i pro delší oblouky. Vzhledem k neděli až
překvapivý stav, vycházející z opravdu veliké kapacity přepravních
zařízení i mnoha variant sjezdů.
Občerstvení a aprés-ski:
Zde panuje oproti Rakousku rozdíl, avšak pozitivní. Občerstvovacích
zařízení je zde opravdu bezpočet, ceny se však, zdá se, v jednotlivých
provozech příliš nelišily, nicméně osobně jsem nezkoušel.
I v neděli zde panovala lepší aprés-ski atmosféra než v českých
areálech.
Doprava do střediska a parkování:
Areál je ze severní strany skvěle dostupný, pár kilometrů po lehce
klikaté, ale jinak skoro rovinaté silnici od dálnice D1. Ač informace na
oficiálním webu hovoří tak, že skoro nikde nelze zaparkovat zdarma ani s
Gopassem, opak je pravdou. Hned na prvním přístupovém parkovišti v
Lúčkách přímo pod LD šlo i v 11 hodin bez problémů zaparkovat ve
vzdálenosti pár desítek metrů od svahu. Možnost parkovat je podmíněna
vlastnictvím sezónky, jinak ale bez poplatku.
Doprava z Prahy do Liptovského Mikuláše v sobotu odpoledne úplně
bezproblémová, s pedálem na podlaze a slabým provozem lze trasu přes
Hradec, Hranice a Žilinu zvládnout za 5 hodin. Slovenská dálniční známka
je jen o pár korun dražší než ta rakouská.