Sjezdovky:
Otevřena je bohužel pouze levá polovina areálu (pohledem zdola), a to
ještě s rezervou. Nebál bych se tipnout, že v neděli zde provoz ukončí.
Třeba se ale ještě počasí umoudří a místo dešťů přijde i sníh.
Lyžovalo se na sjezdovkách č. 1, 2 a 3 a po obědě byl zapnutý také vlek
na Dvoračkách.
Sněhové podmínky:
Velká bída. Horní cesta od LD ještě víceméně v pořádku, samotná
modrá sjezdovka je pak na prvním půl kilometru pouze čistý led. Bylo
"výhodou", že šlo v podstatě o úplně čistý led bez poprašku sněhu -
ten přibyl až po odpoledním sněžení, takže se zde netvořily muldy a
stačilo tento úsek sklouznout a začít zatáčet až níže. Nicméně
nezkušení lyžaři měli z tohoto úseku oprávněně hrůzu.
Následovala druhá třetina svahu představující relativně fajn úsek,
avšak spíš jen dopoledne. Zde se dalo carvovat bez ledu a muld, odpoledne už
včetně obojího.
Spodní třetina svahu měkla již od rána a když se k tomu přičte
prudký sklon, je jasné, že o muldy bylo rychle postaráno.
Zkusili jsme samozřejmě i oficiálně zavřenou FIS červenou a ta byla
hodně tvrdá a přimrzlá, nicméně alespoň ne vyloženě ledová. Stačilo
by ohradit pár vytátých míst a dalo by se zde jezdit, možná lépe než na
modré.
Na Dvoračkách asi nejlepší kvalita, tvrdě vymrzlý a urolbovaný povrch,
avšak bez ledu.
Na sjezdovkách občas koukala tráva, výjimkou bohužel rozhodně nebyly
ani kameny a hlína. Nicméně na oficiálně otevřených svazích ještě v
rámci mezí v pořádku - adekvátně lyžovačce tak v polovině dubna. S tím
souvisí i nutnost "přeskočit" zdejší potůček na jedné z přejezdových
cest.
Dojezd od LD k bezplatným parkovištím už v podstatě není možný, leda
byste své lyže plánovali po sezoně vyhodit. Hlína již vykukuje a s ní i
spousta kamínků.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zde se nic nemění, spodní LD velmi pomalá a neodpojitelná, vrchní
odpojitelná a slušně rychlá. V provozu dále vleky na Kaprunu, LV Zalomený
a Poma na Dvoračkách. Zalomený je pravá nostalgie, jezdí však velmi rychle
a spolehlivě.
Zdejší zázemí i po letech stále vysoce převyšuje standard na českých
horách - dvoje jezdící schody k dolní stanici LD jsou fajn, vykompenzuje je
nicméně extrémně nepohodlný výšlap od bezplatných parkovišť.
Zalidněnost:
Bohužel klasický kámen úraz lyžování v Rokytnici. I ve všední den v
polovině března zde stále není vylidněno, ba spíš naopak. Jarní
prázdniny bohužel končí až v neděli. Asi do 12:30 se u LD na Lysou čekalo
někdy až k turniketům, což není úplně blízko a nějakých 5 minut to
zabere. Jedna jízda nahoru - dolů tak zabrala až ke 20 minutám. Od 12:30
vyrazili zřejmě všichni na oběd, ale pak už se spíše nevrátili, a tak se
jezdilo v podstatě přímo na sedačku. Může to být také tím, že si
hodně lidí kupovalo pouze 3hodinové skipasy. Na Zalomeném a spodní sedačce
se jezdilo bez front celou dobu.
Bohužel jediná otevřená sjezdovka z vrcholu Lysé hory byla pro kapacitu
LD málo, a tak se hlavně dopoledne moc jezdit volně nedalo. I přes slušnou
šíři sjezdovky se stále někdo pletl a obstojněji se jezdilo až v
odpoledních hodinách.
Občerstvení a aprés-ski:
Zajeli jsme tradičně na Dvoračky, před lety nám zde ceny přišly jako
vyšší, nicméně nyní zde dochází k paradoxu - ceny zůstávají po celou
dobu stále stejné (nebo se navyšují opravdu jen o pár korun), a tudíž
bych zdejší restauraci dnes řadil naopak k nejlevnějším v areálu. Guláš
byl tradičně dobrý a i s pitím a spropitným se pohodlně vejdete do 250
korun.
Cesta sem ze zavřené červené sjezdovky byla v pořádku, povrch pevný a
celkem rovný. Osazenstvo tradičně tvořili z většiny běžkaři, což
ještě umocnil právě oficiálně uzavřený příjezd ze sjezdovek. Cesta
zpět stezkou pod zdejším vlekem byla ale tradičně hororová - mnoho různě
velkých hupů, hodně tvrdý a zmrzlý povrch, prudký svah pod vámi a na
několika místech i skoro chybějící sníh. Šikovný lyžař to nicméně
zvládne bez sundání lyží.
Možnost aprés-ski je v areálu na naše poměry celkem bohatá, mnoho
restaurací u sjezdovek disponuje terasami. Nicméně i přes sílící slunce
se teplota držela pod nulou a tak se asi nikomu nechtělo venku dlouho
posedávat. Další možnosti jsou pak v samotné Rokytnici, kde centrum města
poskytuje i noční vyžití, podobně jako sousední Harrachov.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy přes Železný Brod, Zlatou Olešnici a Paseky plynulá, za
hoďku a půl pod svahem. Dokonce se v posledních letech zkvalitnil i povrch
místních komunikací a tak je cesta již skoro bez výmolů. Bonusem byla i
takřka úplná absence sněhu a ledu v okolí Pasek.
Zpět jsem to zkusil přes Vysoké, Semily a Sobotku, kilometrově stejné,
samozřejmě o trochu pomalejší, ale cesty také překvapivě v dobré
kvalitě.
S parkováním zde panuje stále stejná potíž, nejbližší parkoviště
je zpoplatněno, dnes již 200 Kč na den (před pár lety ještě tuším
120,-), ostatní - vzdálená jsou zdarma. Kapacita je bohatá a nikdy jsem
nestál jinde než na P2. Dnes bylo plné asi jen ze čtvrtiny. P1 se zdálo
býti plné, tak se asi najde hodně zákazníků, kteří cenu akceptují. Lze
využít i vjezd zdarma na 30 min, třeba k vyložení rodiny. Parkoviště je
navíc vedeno jako bezplatné od 17 h, tak třeba zůstávají následně již
závory zvednuté, jako tomu zde bývá třeba v dubnu i po celý den.
Mezi centrem města, parkovišti a areálem pendluje v obstojných
intervalech i skibus, nikdy jsem ho ale nevyužil a i dnes nám bohužel
ujel.