Sjezdovky:
Jezdilo se pouze na modro-červené trati - v dolní polovině bylo na
výběr jet vpravo, kde je sjezdovka méně prudká, nebo byla sjízdná
polovina Slalomáku, celý bohužel ne. Je to dlouhá sjezdová trať s délkou
bezmála 3 km.
Sněhové podmínky:
Na modro-červené sjezdovce dostatek sněhu, mix přírodního a
technického. Žádná vytátá místa nebo kameny, velmi dobrá úprava. Pouze
v horní třetině ledové plotny, chtělo to ostré hrany.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jsem zvědavý, zda s novým majitelem dojde v budoucnu na novou lanovku.
Areálu by slušela šestisedačka s bublinou. Zatím je tu odpojitelná, celkem
rychlá a nekrytá čtyřsedačka v délce 2 198 metrů, přibližovací a
pomalá čtyřsedačka Horní Domky s délkou 1 240 metrů. Vlek Zalomený
bohužel mimo provoz.
Zalidněnost:
Tohle se asi při takovém krásném počasí dá zažít jen v týdnu a v
lednu. Lidí velmi málo, a to ještě na svahu bylo několik tříd se
školním lyžařským kurzem. Žádné čekací doby u lanovky. I přesto
došlo ke střetu a úrazu 2 osob, snowboardisty a lyžařky, zasahovala horská
služba.
Občerstvení a aprés-ski:
Tentokrát na Dvoračky nedošlo, byl by problém dojet zpět kvůli slabší
sněhové pokrývce na červené sjezdovce. Nicméně i tak byl pro
občerstvení dostatečný výběr. Pro pití a první přestávku jsme zvolili
menší skibar na okraji Slalomáku - celkem přívětivé ceny.
Na jídlo to potom bylo hezké občerstvení nad tréninkovým vlekem na
Kaprunu. Solidní výběr jídla, nealko a alko pití i horských specialit pro
neřidiče. Langoš plněný sýrem a šunkou byl velmi dobrý - cena 120 Kč,
ostatní ceny viz foto. Oproti třeba Špindlerovu Mlýnu až poloviční
ceny.
Doprava do střediska a parkování:
Bezproblémové, suché silnice až k parkovišti. Vrchní parkoviště je
placené, spodní zdarma, ale s nutností ujít několik set metrů k
terminálu.