Sjezdovky:
V provozu tedy pouze sjezdovka přilehlá k LD Horní Domky, kde asi kilometr
z celkových 1,4 km tvoří sjezdovka a zbytek spíše přejezdová trasa. V
horní polovině široká a mírná carvingová pláň následovaná prudkým
hankem a následným zúžením do přejezdové cesty ke spodní stanici LD.
Nebýt tohoto zúžení, nemělo by lyžování skoro pihu na kráse. Takto ale
i při velmi nízkém zalidnění nonstop někdo padal či překážel právě v
nejužší části, kam se tak jen málokdy dalo najet ve vyšší
rychlosti.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky bez výhrad. Mix technického a přírodního sněhu,
leckde vydržel manžestr až do zavíračky. Pod ním se nacházela ledová
krusta, ale s ostrými hranami to šlo. Dojezd k parkovišti P2 na lyžích
možný s menším přenášením.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Palec nahoru za místní LD, kterou jinak pamatuji vždy jako snad
nejpomalejší u nás, dnes byla vidět snaha nenechat všechny k sedačkám
přimrznout a tak jezdila na poměry neodpojitelných lanovek průměrně.
Jízda nahoru dolů se dala točit do 13 minut. Za 10 minut na sedačce ale
stejně člověk vymrznul, teplota klesala k -4 stupňům. V provozu byla také
poma na Kaprunu.
Zázemí tradičně dobré, dvoje jezdící schody jsou u nás stále
příjemným bonusem. Areál se snažil i lyžování zpříjemnit zapnutím
reflektorů sněžných děl a lamp u přejezdové cesty při snižující se
viditelnosti.
Zalidněnost:
Na lanovce jsem jel vždy sám, ale zároveň byla skoro každá sedačka
někým obsazena. Podobně tomu bylo na pomě, nečekalo se. Na svahu tedy
volno, nebýt úzké přejezdové cesty.
Občerstvení a aprés-ski:
Otevřena chata Akuma u dojezdu, ale zřejmě i další chaty, nezkoušel
jsem. Ve vestibulu spodní stanice LD přibyla nová kavárna a dětský koutek,
to vypadalo fajn.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy bezproblémová, po mokrých silnicích. Za nízkého provozu
lze být do hodiny a půl na svahu.
Parkování i nadále zpoplatněno na P1, zdarma pro držitele skipasů na
P2-P4. P1 překvapivě zaplněno do posledního místa, na ostatních
parkovištích převážně volno. Nadále je na pováženou, zda není možné
zřídit na cestě z P2 nějaký provazový vlek, který by cestu k pokladnám
značně usnadnil a provoz by stál pár korun... Takto se musí stále šlapat
do kopce.
Cestou zpět jsem jel ještě něco zařizovat a jel jsem vrchem přes Rezek,
kde byla vozovka místy jako zrcadlo a jeden držitel ŘP již skončil v
příkopu. Cesta na hradeckou dálnici pak v zajetí kolon za řidiči, kteří
se zřejmě kochali tmou, nebo již přemýšleli, co asi další den
dostanou... 