Sjezdovky:
První den jsme se rozhodli vyzkoušet ryze sportovní tratě oblasti Tofana.
Jedná se o široké tratě červené až černé obtížnosti, po kterých jsou
vedené sjezdové disciplíny závodů Světového poháru. Nejikoničtější
částí je určitě úzká černá sjezdovka č. 35 Tofana Schuss, tolik
známá z televizních přenosů. Při troše opatrnosti ji však sjede i méně
technicky zdatný lyžař. To i ostatní červeně značené tratě, jako č. 34
nebo 35 mají prudké úseky, které v případě trochu zledovatělého svahu
prověří ostrost hran vašich lyží. Velmi příjemná je modře značená
č. 40 vedoucí z vrcholu Col Druscie k mezistanici kabinové lanovky. Odpoledne
jsme si jeli odpočinout do nižších partií, kde jsou výhradně modré
rodinné sjezdovky obsluhované čtyřsedačkovými lanovkami.


Druhý den jsme nejprve prozkoumali nejvýše položené tratě, které se
nacházejí v lokalitě Ra Valles ve výšce cca 2 500 m n. m. pod vrcholem
Tofana di Mezzo. Vyšší nadmořská výška je zde patrná na lepší kvalitě
sněhu, který tolik netrpí jarními výkyvy počasí. Jsou zde příjemné
červené a modré carvingové tratě umocněné pravou vysokohorskou kulisou.
Páteřní lanovkou je zde nová čtyřsedačka s mezistanicí, která nahradila
původní dvě starší lanovky. Pro opravdové nadšence je možnost podniknout
dlouhý sjezd v kombinaci černé a následně modré tratě až dolů do
údolí.
Dalším cílem bylo přejet do oblasti Passa Falzarega, které je s Cortinou
nově propojené moderní kabinovou lanovkou. Zde je možné buď absolvovat
celý vyznačený okruh a podívat se až do výšky 2 835 m n. m. na vrchol
Lagazuoi nebo si spíše užívat krásně široké a pohodově nakloněné
tratě lokality Cinque Torri nebo samotného Passa Falzarega. Odtud jsou pak
nádherné výhledy na oblast Selly Rondy a Marmolady.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky odpovídaly polovině března, takže jarní lyžování
ve všech jeho podobách daných denní dobou a sklonem svahu. První den jsme
trochu bojovali s ledovatým povrchem ve středních polohách, protože den
předtím v oblasti pršelo, ale v noci panovaly teploty pod nulou. Níže
položené svahy jsou pak pochopitelně brzy rozměklé. Naopak vysoko
položené tratě pod vrcholem Tofana di Mezzo nabízely kvalitní prašan.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Po přečtení mnoha starších reportů jsem očekával pomalu lanovkové
muzeum, ale tato očekávání se naštěstí nenaplnila. Je pravda, že kromě
dvou zcela nových kabinkových lanovek žádné výkřiky moderní přepravní
techniky člověk nenajde, ale potřebujeme i ve slunné Itálii vyhřívanou
osmisedačku tam, kde standardní čtyřsedačka bohatě postačuje? Abych byl
upřímný, tak muzeální kousek v podobě letité drncavé dvousedačky jsem
přece jen našel ve vzdáleném koutě u Passa Falzarega u jinak krásné
červené tratě č. 90. Je to podle mě taková milá nostalgie, která se dá
vydržet, protože stejně je člověk naprosto fascinován skalnatými útvary,
kolem kterých projíždí.
Zalidněnost:
Na poměry známých italských středisek oblasti Dolomiti Superski byla v
době naší dvoudenní návštěvy zalidněnost spíše menší. Nikde jsme
nezažili žádné fronty, v době oběda se vždy dalo najít místo k sezení,
jen více lidí se koncentrovalo u vyhlídkových míst u horských chat.
Samozřejmě kromě domácích Italů a značného množství návštěvníků z
ČR byla na svazích často slyšet i angličtina, zejména ta americká,
protože pro Američany je Cortina vyhlášeným střediskem, kde se sluší se
nechat vidět.
Občerstvení a aprés-ski:
V oblasti je dostatečný počet horkých chat, které nabízejí klasickou
italskou kuchyni. Je jen dobré počítat s tím, že Cortina je drahé
městečko a tomu odpovídá i cena občerstvení. Je třeba mít také trochu
trpělivosti s personálem, který není ve srovnání s tím rakouským úplně
nejrychlejší.
Doprava do střediska a parkování:
My jeli po vlastní ose autem směrem od Toblachu a parkovali jsme dvakrát
nedaleko starého olympijského stadionu u dolní stanice kabinkové lanovky
vedoucí na Col Druscie. Parkování za 5 euro, což lze vzhledem k městské
poloze parkoviště pochopit. Na jednom reportu jsem se dočetl, že snad lze
uplatnit při placení i číslo skipasu a tím cenu parkového snížit, ale
neviděli jsme, že by někdo u automatu při placení skipas načítal.