Sjezdovky:
Sjezdovky se rozprostírají po loukách Seiser Almu jak na severně, tak
jižně orientovaných svazích, přičemž na těch severních převažují
přehledné modro-červené dálnice, které jsou si navzájem dost podobné,
zatímco po jižních svazích klesají i rozmanitější a svižnější
tratě.
Ideálním ranním „kopcem“ je Puflatsch, z něhož stéká jedna
okružní červená, jedna přímá černá a jedna točivá a členitá
černo-červená trať. Jarní firn na jižním svahu v noci zmrzne na beton,
který hned od rána postupně povoluje, takže dovoluje rychlou jízdu s
pevným, přitom tolerantním podkladem.
Podobně jsou na tom červené a černé sjezdovky Leo Demetz a Mezdi v
okolí vrcholu Piz, kde je na jaře právě kvůli brzy měknoucím sjezdovkám
obvykle liduprázdno. Jarní firnovou nirvánu zde odpoledne skýtá také
západně orientovaná červená sjezdovka Monte Piz, která má sice plochý
úvod, ale pak se „rozběhne“ po širokánském prostranství, které má
hravě zvlněnou i konstantněji skloněnou část.
Na severně orientovaných svazích boduje především naprosto pravidelně
skloněná modro-červená dálnice Laurin, podél níž se rozkládá
velkolepý snowpark, dále o něco červenější dálnice Florian anebo
nejvýše položené lehce červené sjezdy z vrcholu Goldknopf. Terénně
hravější červená pláň klesá ještě z okrajového vrcholku Spitzbühel.
Tyto sjezdovky drží díky poloze mezi 1 800 a 2 200 m n. m. i v jarním
počasí často pevné až do pozdního odpoledne.
Sněhové podmínky:
Sněhově se letošní jaro v Dolomitech náramně vydařilo – sníh
průběžně připadával i v březnu, takže na severních svazích se držela
nejméně půlmetrová vrstva přírodní sněhu i ve volném terénu. V prvním
dubnovém týdnu se prudce ochladilo, takže zpočátku zůstaly až do
odpoledne pevné i jižní sjezdovky. I později v teplejším počasí ale
odtávaly jen střídmě, čemuž vydatně pomohla i téměř nulová
návštěvnost.
Sjezdovky se navíc po celý týden upravovaly všechny v plné šíři i s
postranními variantami. Uzavřela se pouze návratová sjezdovka Pilat do
údolí do St. Ulrichu ve Val Gardeně. Na mnohých tratích tak ještě
odpoledne zůstávaly lány nedotčeného manšestru.
Celkově nabídl závěrečný týden sezóny fantastické firnové
podmínky, kdy se až do zavíračky dalo lyžovat na tvrdých i měknoucích
sjezdovkách.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Až na tři dvousedačky v lokalitě Monte Piz jsou na Seiser Almu všechny
lanovky více či méně moderní, rychlé a pohodlné, navíc jde čistě o 4-
až 6sedačky, takže bez nutnosti sundávání lyží.
Naprostým luxusem byla vzhledem k mizivé návštěvnosti plná rychlost
mnoha lanovek (Puflatsch, Laurin, Euro, Florian).
Zalidněnost:
Tak liduprázdno, jako bylo na Seiser Almu v posledním týdnu sezóny
2024/25, se poštěstí možná párkrát za život. V Evropě neprobíhaly
žádné prázdniny (zimní dávno skončily a velikonoční ještě nezačaly),
navíc šlo již o dubnový týden, což psychologicky svádí k jiným
aktivitám než k lyžování. Také mnoho hotelů již bylo uzavřeno.
Zkrátka sen každého náruživého lyžaře!
Občerstvení a aprés-ski:
I přes komorní návštěvnost byla otevřena i většina horských chat a
malých „schwaige“, jichž jsou na Seiser Almu desítky a každá s
jedinečnou atmosférou.
Doprava do střediska a parkování:
Nahoře na horské louce mohou parkovat především ubytování, jednodenní
návštěvníci pak jen omezeně a draze. Těm slouží především bezplatné
parkoviště u nástupní stanice přístupové lanovky v obci Seis, která
jezdí od 8 do 18 hodin.