Sjezdovky:
Převážná část sjezdovek v areálu je mírného charakteru a jsou
spíše kratší. Přestože jsou některé značeny červeně, zasloužily by
spíše modrou barvu. Středisko je tak ideální pro rodiny s dětmi a pro
pohodáře, vyznávající carvingové kroužení. Sjezdovky jsou vedeny na
všechny světové strany, převažují však ty severně orientované. V lednu,
kdy je slunce nízko, jsou některé sjezdovky nebo jejich části po ránu a
nebo pak odpoledne ve stínu. Pokud se chce lyžař držet po celý den na
sluníčku a užívat si perfektní čitelnost osluněného terénu, vyžaduje
to trochu plánování a promyšleného přesouvání mezi jednotlivými
sjezdovkami.
Z mého pohledu asi nejlepší sjezdovka na carving je červená č. 8 podél
lanovky Laurin. Je ohromně široká, přehledná a až na závěrečnou
strmější pasáž s téměř konstantním sklonem. Pouze úplný začátek je
snad až příliš mírný. Dále se nám líbila modrá pista (dříve
značená červeně) č. 17 podél lanovky Paradiso. Ta je lehce zvlněná a
hravá, byť ve své střední části poměrně plochá. Velmi využívaná je
modrá sjezdovka č. 14 podél lanovky Panorama. Krásná sjezdovka je rovněž
červená č. 20 podél lanovky Goldknopf a na ni navazující červená č. 26.
Mají lehce členitý profil, kde se střídají kratší, trochu strmější
pasáže s delšími mírnějšími. Pouze dojezd č. 26 je již velmi plochý.
Další sjezdovka, která stojí za pozornost, je kratší modrá č. 27 podél
lanovky Floralpina. Má mírný začátek a nepatrně strmější střední
pasáž, na kterou navazuje krátký hang. Ten se však nechá objet po užší
objížďce. Konec je pak velmi plochý, společný s č. 26. Dále jsme rádi
jezdili červenou č. 30, obsluhovanou lanovkou Florian. Ta má strmější
začátek, mírnou střední pasáž, která pozvolna přechází do lehce
strmějšího závěru. Mírnou nevýhodou zdejších sjezdovek je to, že se
rozkládají na velké ploše, což sebou nese potřebu absolvovat řadu mnohdy
velmi mírných přejezdů s potřebou odpichování hůlkami.
Sněhové podmínky:
V místě ubytování (900 m n. m.) sníh žádný, jen zbytky na severních
svazích. V areálu, jenž se rozkládá ve výšce 1 700 - 2 230 m n. m., byly
sněhové podmínky na sjezdovkách velmi dobré, byť i zde leželo mimo
sjezdovky poměrně málo přírodního sněhu. Jižní stráně byly téměř
holé, severní svahy měly souvislou pokrývku. Na sjezdovkách se pak jednalo
o mix převážně technického sněhu s malým podílem přírodního. Italové
ale technický sníh umí vyrábět v neuvěřitelné kvalitě, takže
lyžování bylo prvotřídní. Úprava sjezdovek byla každý den vynikající.
Pouze v neděli ráno byly na některých sjezdovkách překvapivě nafoukány
hromady čerstvého technického sněhu, které trochu kazily skvělý prožitek
z lyžování. Nutno ale podotknout, že sníh na hromadách byl velmi jemný a
při průjezdu téměř netahal za nohy. S takovým technickým sněhem se v
tuzemských areálech nesetkáme. Po zbytek týdne jsme se již s novým,
čerstvě nastříkaným technickým sněhem nesetkali. Abych ale jen nechválil
- sjezdovka pod lanovkou Florian měla na svém začátku v úseku délky cca
150 m dost zmrzlých hrudek. Stav se zde každým dnem sice postupně
zlepšoval, ale ani ke konci týdne se tento úsek hrudek úplně nezbavil.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál je přístupný pomocí 2 kabinkových lanovek. Jedna, cca 4 km
dlouhá lanovka, vede z městečka Seis a je v provozu již od 8:00. Tu jsme
využívali při příjezdu i návratu my. Doba jízdy činí cca 15 minut,
během které lanovka překoná 800 výškových metrů. Druhá možnost, jak se
do areálu dostat (na jeho opačnou stranu), je lanovkou z městečka Ortisei. V
areálu pak operuje 15 sedačkových lanovek různých provedení a stáří od
nejstarších neodpojitelných dvojsedaček (Leo Demetz, Sanon, Steger Delai)
přes odpojitelné čtyřsedačky bez bubliny (Laurin, Euro), čtyřsedačky s
bublinou (Florian, Floralpina, Monte Piz), šestisedačky bez bubliny (Mezdí) a
šestisedačky s bublinou (Panorama, Paradiso, Bamby, Spitbuhl). Dále je zde 1
telemix (Puflatch), což je kombinace šestisedačky s bublinou a kabinky. Tato
lanovka má jezdit až od 8:30, ale ve skutečnosti jezdí již od cca 8:20.
Takže žádné ranní čekání po krátkém přesunu od přístupové lanovky
se nekonalo. Paráda. Sedačky Panorama, Paradiso a Puflatch nemají opěry na
nohy, což je poněkud nepohodlné. Sedačky Bamby a Spitzbühl jsou navíc
vyhřívané. V areálu se dále nachází 5 vleků a 4 pojízdné pásy. Asi
nejhorší zážitek z jízdy byl na staré dvojsedačce Leo Demetz, která
neustále zastavovala. To bylo způsobeno různými karamboly lyžařů na
rozběhovém pásu při nástupu na sedačku.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla střední. Celkově bylo lidí o něco méně než při mé
návštěvě v r. 2023, ale více než v r. 2022 (vždy stejný lednový
termín). Po ránu jsme na sjezdovkách jezdili skoro sami, množství lidí ale
s postupem času přibývalo. Nejméně vytížená sjezdovka byla (stejně jako
v minulých letech) pod lanovkou Floralpina. Tam bylo možné narazit na
manšestr ještě po obědě. Fronty u lanovek se ale tvořili jen výjimečně,
a to kolem 11. hod. a byly max. na několik minut. Největší fronty byly u
lanovky Florian, jinde se jezdilo převážně rovnou do turniketů a fronta
byla max. od turniketů po nástup na lanovku.
Občerstvení a aprés-ski:
Stravovali jsme se převážně z vlastních zásob. V areálu je ale
rozeseta celá řada hospod a restaurací, takže občerstvit se dá v podstatě
"na každém kroku". Část ceníku z chaty Saltner viz foto. Pivo zde bylo za 6
eur, v chatě Sanon za 7,5 eur, káva za 2-3 eura. Do chaty Williams jsme
původně vyrazili na polévku, kterou ale v nabídce vůbec neměli. Dali jsme
si místo ní velikou pizzu za asi 16 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Klatov přes hraniční přechod Všeruby, Cham, Landau, Eggenfelden
a Rosenhaim byla rychlá a bez problémů, jako každý rok. Mírné komplikace
nastaly až na dálnici kde bylo množství různých zdržení (zpomalení
provozu kvůli kontrolám na DE/A hranicích, na Brenneru zúžení do jednoho
pruhu v poměrně dlouhé vzdálenosti, a to v obou směrech, různá
nepochopitelná omezení rychlosti v A, mýtné brány na IT dálnici atd.).
Cesta dlouhá 485 km trvala 8 h, což je více, než jsem byl zvyklý v
minulosti. Na zpáteční cestě to bylo ještě horší a cca o půl hodiny
delší. Až si říkám, zda je smysluplné zaplatit v součtu 44 eur za
všechny poplatky související s dálnicemi v A a IT (za cestu tam a zpět),
když mají v součtu trasy v jednom směru jen asi 180 km. Možná by vyšlo
časově téměř nastejno jet mimo dálnici a jako bonus by to bylo výrazně
levnější. Do městečka Seis jsme k nástupní stanici lanovky jezdili ze 4
km vzdáleného ubytování. Parkování je možné na 2 parkovištích a 1
krytém parkovacím domě. Horní parkoviště, které je nejblíže lanovce je
bezplatné, dolní parkoviště a krytý dům je za poplatek. My parkovali vždy
na tom bezplatném. Při příjezdu na odpolední lyžování od 12 hod. však
již bylo horní parkoviště téměř zaplněné a parkovali jsme až na
úplném konci. Takže jsme se k lanovce docela prošli a při cestě zpět
chůzí do kopce i zapotili.