Ratschings aktuální report z 25. - 28.02.2024

Sjezdovky:

Udává se 28 km sjezdovek. V horním patře, tedy zhruba mezí 1 800 až 2 100 m n. m. nad lesem jsou převážně červené s délkou o délce 1 až 2 km, hlavní předností je jejich proměnlivý podélný profil, rozhodně to na nich není nuda. Rozložení zmíněných sjezdovek poskytuje pro sjíždění řadu variant, budí to pak dojem, že středisko je mnohem větší, než je tomu ve skutečnosti. Ve spodním patře vedou lesem dvě červené tratě. V místě, kde se sbíhají, je možné sjezd ukončit a vrátit se zpět sedačkou téměř do poloviny horního patra, nebo se dá pokračovat prudším svahem a dojezdovým traverzem až ke kabinkové lanovce. Vzhledem k počasí jsme první dva dny tentokrát museli využívat nejvíce právě tyto lesní sjezdovky.

Sněhové podmínky:

Sněhu hodně a stále ho přibývalo, bohužel čeho je moc, toho je příliš. Už dopoledne se začaly tvořit zejména na prudších úsecích hromady nahrnutého sněhu a nepravidelné boule, s teplotou rostoucí nad nulu se prašan měnil na vatu a začínala to být těžká robota. Nad cca 1 600 m to bylo s kvalitou sněhu trochu lepší, ale pro silnou mlhu nebylo na lanovce vidět ani na sedačku před sebou, na svahu se dalo jen zvolna tápat podle tyčí na okraji. Až později odpoledne se situace trochu zlepšila a bylo to možné alespoň trochu rozjet, v těžkém sněhu to ovšem na žádný velký carving nebylo.

Poslední den byla situace nesrovnatelně lepší, dopoledne utažený a mírně přemrzlý perfektní manšestr jen zvolna měknul a terén byl většinou schopný rychlejší jízdy až do pozdního odpoledne.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Kapacitní kabinka obstarává výjezd k dalším lanovkám. Jedná se o celkem pět sedaček 4- až 8místných, převážně poslední generace, ve všech případech odpojitelných a s rozběhovým pásem. Všechny mají „bublinu“, což se obzvláště tentokrát více než hodilo. Od parkoviště je ještě jedna prastará dvousedačka, vypadá to však, že je už dlouhodobě mimo provoz. Zřejmě to nevadí ani návštěvníkům ani provozovatelům střediska.

Celkově je vybavenost areálu na velmi slušné úrovni (čistá WC, velká úschovna lyží, půjčovna sportovního vybavení včetně saní pro ty, kteří chtějí na chvíli odložit lyže a zkusit 4,5 km dlouhou sáňkařskou dráhu).

Zalidněnost:

Návštěvu ovlivnilo jistě počasí. Prakticky nikde a nikdy se netvořily fronty, ve stranou ležícím údolí Jaufental bylo skoro liduprázdno. Největší frekvence byla pod horní hranicí lesa, s postupující denní dobou však i tam „nápor“ opadal.

Poslední den, kdy se podstatně vylepšilo počasí, se středisko více zaplnilo, ale návštěvníci se velmi rychle rozptýlili po po areálu, prakticky nikde se netvořily fronty. Nejvíce plno bylo okolo centrální osmisedačky Enzian, ale i zde byla fronta maximálně mezi turniketem a vrátky k nástupu. Na ostatních lanovkách jezdila často řada prázdných sedaček.

O víkendech zde bývá plněji, řada návštěvníků přijíždí zjevně na jeden den i z příhraničních oblastí Německa, a to nejen auty, ale i autobusy.

Občerstvení a aprés-ski:

Nabídka restaurací a dalších možností občerstvení je velmi slušná, využili jsme několikrát velkou samoobslužnou restauraci Rinneralm na konci kabinky: např. gulášovka 10 EUR (a jste po obědě...), vývar s knedlíčky 8 EUR, tiramisu 5 EUR. Kalcher Alm s obsluhou je o něco levnější.

Doprava do střediska a parkování:

V souvislosti s prudkým sněžením došlo v pátek 23. 2. večer k několikahodinovému uzavření dálnice A22 přes Brennerský průsmyk. Naše cesta v neděli však byla už bez problémů. Z dálnice A22 se sjíždí u Sterzingu, poslední část cesty vede po pravidelně a dobře udržované silnici s několika serpentinami do obce Bichl-Colle. Bezplatná parkoviště začínají bezprostředně pod sjezdovkami a jsou ve všední dny poloprázdn. O víkendech se však velmi zaplňují - kdo přijede později, trochu se projde. Přímo vedle pokladen a pod nástupní stanicí lanovky je parkovací dům (1 EUR/hod.), výtah z jednotlivých pater ústí nahoře hned vedle nástupu na lanovku. Parkování zde jsme tentokrát při nepřízni počasí rádi využili.