Sjezdovky:
Otevřeno je v podstatě vše, výjimku tvoří tradičně černá č. 11a a
pak také spodní modrá č. 20. Nic tedy nebrání dovádění na více než 6
km dlouhé A1 a mnoha dalších. Obzvlášť na svahu pod vrcholem Tschaneck má
člověk pocit, že jeho šířka je skoro nekonečná. Vyzkoušet lze mnoho
variant sjezdovek a stejně se stále nabízí další. Třeba červené č. 12
a 14 jsou již skutečně stranou veškerého dění a zavítají na ně jen
nadšenci.
Sněhové podmínky:
Naprosto parádní, na většině svahů čerstvý prašan urolbovaný do
hladka, na mnoha místech manšestr ještě před zavíračkou, pouze na
koncích údolních sjezdů lehce přimrzlý sníh a odpoledne i firn, ale
žádné muldy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zdejší přepravní park je dostatečně kapacitní, moderní a rychlý,
takže bez připomínek. Jak jsem zmiňoval již minule, největším mínusem
je asi nutnost přestupu mezi údolními kabinami ze St. Margarethen, škoda je
také to, že na samotný vrchol Aineck je třeba vyjet ještě třetí
kabinkou. Nicméně toto řešení může být zas vhodné třeba za horšího
počasí, kdy můžou spodní dvě zůstat v provozu...
Zalidněnost:
Lyžařů standardní počet, nikde nikdo nepřekážel, fronty samozřejmě
taky neexistují. Na parkovištích ale bylo znát, že areál patří k
nejoblíbenějším v celém Salcbursku.
Občerstvení a aprés-ski:
Nezkoušeli jsme, ale všechny chaty i restaurace klasicky v provozu,
dostatek míst k sezení i ležení na slunečných terasách.
Doprava do střediska a parkování:
Z Mauterndorfu dojede člověk do St. Margerethen během 10 minut,
parkoviště nebylo zaplněné jako v sezóně, takže nebyl problém najít
místo pár desítek metrů od kasy.