Sjezdovky:
Na Tschanecku mírnější červené tratě, modrá jen v údolí. Černá
č. 3 má spíše červený potenciál. Na Ainecku se nám líbilo podstatně
více, co se týče sklonu, šířky i délky tratí. A absolutní pecka je
šestikilometrová sjezdovka s označením dálnice A1. Což byl opravdový
zážitek. Sjezdovka je velmi, ale velmi široká (to jsme ještě nikde
neviděli). Užijí si i slabší lyžaři.
Sněhové podmínky:
Sjezdovky na vrchol Tschaneck po ránu krásně urolbované, ale tvrdší
sníh. Později se tvořily nánosy a mírné muldy. Aineck z jihovýchodu
vyfoukaný až na podklad bez sněhu. Sníh navezený jen na červenou
sjezdovku. Severozápad byl podstatně lepší, hlavně pod hranicí lesa.
Výše tvrdší sníh, hlavně díky větru. V celém areálu jsme nenašli ani
slalom ani skicross.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Tschanecku dvě moderní šestisedačky a jedná starší čtyřsedačka,
která nejezdila až na hřeben, takže na ní tolik nefoukalo. Na Ainecku jsme
jezdili kabinkovými lanovkami, neustále zouvání a nasazování lyží je ale
vykompenzováno délkou sjezdovek. Při přesunu z Tschanecku na Aineck si
můžete mírné stoupání usnadnit jízdou na kobercovém vleku. Na
trojsedačce striktně vyžadováno nasazení respirátoru FFP2.
Zalidněnost:
Po ránu nejvíce lidí na moderních šestisedačkách. Později se lidé
rozprostřeli a situace byla lepší.
Doprava do střediska a parkování:
Na bezplatném parkovišti P3 jezdí bagr s vlečkou a sváží lyžaře,
kteří zaparkují až na vyšších terasách parkoviště. "Skibus" (který
máte ve skipasu zdarma) vás doveze k nástupnímu mostu, po kterém se již na
lyžích přesunete k nejbližší lanovce. Žádné šlapání.