Sjezdovky:
Převládají v drtivé většině sjezdovky značené červenou barvou.
Nejlepší tratě podle našeho názoru spadají do Flashenu pod oběžnou
kabinkou. V horní části jde o neskutečně široký vyžehlený svah jako
dělaný na vykrajování obřákových oblouků. Nad mezistanici se začíná
profilově měnit, místy je prudší a nabízí více variant.
Tento trend pokračuje pod mezistanicí kabinky, kde pravá část po
plochém propojovacím úseku se napojí na červený prostorný svah č. 12
přicházející obloukem od hlavní části areálu a společně pokračují do
cíle v podobě prudkého dojezdového hangu značeného jako černá č. 14.
Levý proud, červený č. 12, je velmi hravý, s četnými horizonty,
zatáčkami, neustále měnící sklon a směr, a rozdělující a opět se
spojující. Bohužel je zakončený plochým dojezdem ke kabince.
Hlavní část areálu se ale nachází nad Rinderhütte, kde se setkávají
dvě kabiny z údolí. Jsou to sice kratší tratě, ale díky vyšší
nadmořské výšce s lepším sněhem i při jarním lyžování. Mimo
prudšího úseku pod velkou kabinou (černá č. 4) s tvrdým svezením po
celý den jde o červeně značené svahy s převýšením cca 300 metrů.
Poslední tratí areálu je odjezdová černá č. 15 vedoucí buď k dolní
stanici kapacitní kabiny, nebo odbočkou směrem do vsi. Jsou zde pěkné
úseky, ale i typická odjezdová cesta klikatící se prudkým svahem nad
Leukerbadem okořeněná průjezdem osvětleným tunelem.
Sněhové podmínky:
V pondělí odpoledne začalo foukat, což po šestisedačce vypnulo i
kabinku z Flashenu. Ale po incidentu v Engelbergu se není čemu divit. Večer
začalo sypat a celou noc se čerti ženili. Bohužel v úterý bylo pro
trvající vítr zavřeno, proto ten náš výlet do Ovronnaz. A od středy
klasické jarní azuro s postupným nárůstem teplot. Až na pátek panovaly
prakticky celý den zimní podmínky pod lyžemi.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kapacitní kabina z Leukerbadu jezdící co 20 minut (v pátek ráno ale
neustále při větším počtu lyžařů), dále starší oběžná kabinka z
Flashenu pro 6 osob s mezistanicí.
V horním patře areálu je nekrytá, ale pohodlná 6sedačka, 2 kotvy a vše
je doplněno dětským pásem. Velké začátečnické centrum je pod
Gemipassem, jenž bylo i přes dostatek sněhu již mimo provoz.
Zalidněnost:
Až na pátek skoro prázdno. V pátek řady na sedačce do 5 minut ve
špičce. A na dlouhé kotvě při probíhajících závodech ve slalomu.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace v budově kabiny Rinderhütte, menu cca 20-22 CHF včetně
polévky. Další jsou u mezistanice i dolní stanice oběžné kabinky. Občas
spíše bary na sledování krás švýcarské přírody a sjezdovek.
Samozřejmě v samotném Leukerbadu je možností nespočet. Velká část
obsluhujících mluví slovensky.
Doprava do střediska a parkování:
Dálnice Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Bregenz, Zürrich, Bern, Montreaux,
Sion. Z údolí do Leukerbadu po úzké občas klikaté silnici. Cesta byla
suchá, parkování jsme měli v garáži při ubytování. Jinak jsou patrové
garáže u velké kabiny na Rinderh¨tte, velké plochy i ve Flashenu jako
druhém nástupním bodu areálu. Po Leukerbadu jezdí okružní linka v
sezóně co 10 minut, nyní co 20 minut.