Val d´Anniviers

Val d´Anniviers - lyžování

Val d´Anniviers je typický švýcarský příklad silně působivé oblasti, kde však Čechy potkáte stěží – je daleko, hotely mají dávnou patinu a vyšší ceny a vleky přesilu nad lanovkami. Vše je skoro jako za starých časů, přitom pečlivě udržované, čisté a funkční.

Jestliže do Švýcarska nemíříte na čistě efektivní lyžařský pobyt, kdy ze skipasu teče pot a máte pocit obrovského výkonu, ale za tím, co (už) jinde nenajdete, toto údolí si dost možná zamilujete. Ve Val d´Anniviers je krásná původní architektura, díky nepřístupnosti údolí zachovaná v podobě celých vesnic. Ten otisk starých časů je pak neobvyklou, ale o to působivější součástí lyžařského zážitku.

V celém údolí je celkem pět středisek, nad nimiž se rozpínají lyžařské terény. Nejprve se po levé ruce nabídnou odbočky do obcí St. Luc a Chandolin, které se sluní na západně orientované stráni, později se údolí větví a na jeho koncích leží Grimentz a Zinal.

St. Luc je malebná starobylá vesnička ve strmém svahu s úzkými křivolakými uličkami, kde jsou mezi tradičními walliskými domy uchované i původní dřevěné stodoly. Jádro vesnice je kamenné, neboť na konci 19. století vesnice dvakrát vyhořela. Na „návsi“ stojí kostelíček s malým hřbitovem a v těsném obležení i všechny domy.
Nejkouzelnější je Grimentz, jedna z nejstarších a nejzachovalejších horských vesniček v celém Švýcarsku. Nejstarší doložená stavba, dřevěná stodola pro 16 rodin, je z 12. století – domy přiléhají těsně na sebe, aby se ušetřily cenné pozemky pro pastvu, obyvatelé dříve sdíleli jeden mlýn či pekárnu. Typickou stavbou je walliská stodola (Stadel) – dřevěná stavba na „kuřích nohách“, do nichž je zasazen plochý kámen jako ochrana proti myším, stavba sloužila výhradně pro uchovávání potravin a zásob, nikoliv sena. Staré domy mají v přízemí kamenný sklep, horní patra jsou dřevěná a byla přistavována později, zároveň jsou často širší než předchozí patro – díky tomu nebylo nutné stavět nový dům. Jádro vesnice je pak obestavěné rezidenčními komplexy a chalety, které nabízejí komfort moderní doby.

Celkově vzato jsou lyžařské terény ve Val d´Anniviers spíše sportovněji tvarované a mimo sjezdovek je nepřeberně freeridového prostoru. Sportovnější koncepci odpovídají místy i zastaralejší lanovky a množství vleků, převážně na strmých svazích. Plány ovšem jsou. Projekt obnovy přepravního parku je rozplánován na velmi dlouhé období. Lanovkářské společnosti jsou soukromé, mají stovky akcionářů, žádnou veřejnou podporu jako v jiných alpských zemích a navrch jsou prý stavební práce ve Švýcarsku zhruba o 30 % dražší než třeba v Rakousku. Od sezóny 2020/21 vyveze lyžaře nová moderní 10místná kabinková lanovka ze Zinalu do areálu Sorebois namísto staré kyvadlové kabiny.

Údolí je chráněné ze všech stran vysokými horskými masivy, takže zde padá až o polovinu méně sněhu (cca 4,5 m) než v průsmyku Grand St. Bernard. Nejvíce sněhu napadne při vlhkém jihovýchodním proudění vzduchu, které je poměrně vzácné. Začátek sezóny proto pojišťují sněžná děla, konec sezóny je naopak téměř vždy sněhově bohatý.

I ve Val d´Annivers najdete několik „á la francouzských“ rezidenčních komplexů s apartmány, které poskytují nejlevnější ubytování – podle termínu a počtu osob nejčastěji za 20 až 35 CHF / os. a den, přičemž tyto rezidence žijí tradičními týdenními turnusy. Pronajmout se dají i typické staré domečky, samozřejmě za vyšší cenu. V penzionech B&B je noc se snídaní okolo 50 CHF, v hotelech okolo 75 CHF a s polopenzí pak za více než 100 CHF.

Z Česka se do Val d´Anniviers nejsnáze dostanete po nekonečné, ale v podstatě klidné jízdě po německých dálnicích – kolem Basileje a Ženevského jezera do Martigny a nakonec Sierre (cca 1 000 km). Ze Sierre, mimochodem nejslunečnější obce ve Švýcarsku, se pak strmě vzhůru četnými serpentinami plazí do vysoko položeného údolí Val d´Anniviers horská silnice, místy úzká a exponovaná se strmými srázy. Z Vissoie, „hlavní“ vesnice údolí, dosáhnete serpentinami po užší silnici vesniček St. Luc a Chandolin anebo o něco pozvolněji Zinal a Grimentz.

Název Anniviers prý připomíná, že obyvatelé byli celý rok na cestě – brzké jaro trávili s krávami v údolí v místě dnešního Sierre, později se s nimi přesouvali na výše položené pastviny, zimu přečkávali ve vyšších polohách. Údolím sice procházela stezka už v mladší době kamenné, ale asfaltová silnice byla postavena až v r. 1955 kvůli stavbě přehrady. Ta změnila život údolí nejvíc za posledních 10 000 let, neboť díky ní přišly i lanovky a vleky. Krávy už jsou chovány jen kvůli udržení pastvin ve své původní podobě a dokonce na ně v létě přijíždějí krávy i z údolních chovů „na dovolenou“.