Zugspitze

Zugspitze - lyžování

Zugspitze je nejen nejvyšším bodem Německa a malým ex-ledovcovým areálem, ale veskrze zážitkovou horou, přinejmenším pro sběratele výhledů, neboť vrcholové panorama je neskutečně daleké a zahrnuje na pět set alpských vrcholů. Zugspitze je z toho důvodu i tradičním výletním cílem, a to jak pro Němce, tak cestovatele z Evropy i Asie. Prakticky podél všech sjezdovek se dá i sáňkovat, takže je i vyhlášenou „sáňkařskou horou“.

Vysokohorskou terénní mísu, vystavenou k jihovýchodu, protínají 4 páteřní lanovky a vleky, nepočítaje krátký a nenáročný svah na zbytku ledovce – převýšení jednotlivých tratí činí okolo 300 m, nejdelší sjezd pak překonává 600 m. Centrální červená trať podél 6sedačky Sonnenkar potěší poctivým červeným sklonem i šířkou, okolní tratě jsou už poněkud hubenější, zato hravě proměnlivé. Velmi svižný sklon mají i obě červené tratě podél vleku Weisses Tal, který v podstatě sousedí s 6sedačkou Sonnenkar. Modrá sjezdovka podél 6sedačky Wetterwandeck už je o poznání línější, zato se od její horní stanice „opuštěným“ údolíčkem směrem k vleku Brunntal prosmýká zdejší nejdelší sjezdovka – neposedná s červenými padáky, přerušenými krátkými rovinkami. Z lyžařského pohledu ale ještě vyčnívá – kromě pár milých červených, často však subtilních sjezdovek – jejich okolí: celá kotlina je totiž relativně bezpečným a hravým freeridovým hřištěm s přívětivým sklonem i pro méně zkušené off-pistéry.

Na vrchol Zugspitze a na Zugspitzplatt, ledovcové plató pod vrcholem, vedou hned tři přístupové trasy lanovkami. Z německé strany od Eibsee se dá zhruba každou hodinu vyjet zubačkou na Zugspitzplatt, což trvá necelou tři čtvrtě hodinu, z toho polovinu času strávíte v tunelu. Cesta visutou kabinou z Eibsee přímo na vrchol je rychlejší (15 minut), ke sjezdovkám je ale potřeba se nechat odtamtud snést ještě lanovkou Gletscherbahn. Visutá lanovka z Eibsee je jednou z „nej“ co do překonávaného převýšení (bezmála 2 000 m!), přičemž nově budovaná lanovka (v provozu od prosince 2017) přidá ještě „nejvyšší sloup“ a „největší volné rozpětí lan“. Na vrchol stoupá i visutá kabinová lanovka z rakouského Ehrwaldu. V samotném lyžařském areálu jezdí dvě pohodlné 6sedačky s bublinou, které doplňují dvě dlouhé, méně pohodlné kotvy – ideální kombinace pro „masu“ i „klasu“. Obě sedačky a vlek Brunntal se setkávají na malém společném „náměstíčku“, jen vlek Weisses Tal má nástupní stanici položenou o něco výše, a není tak přímo dostupný ani z Brunntalu, ani z Wetterwandecku.

Na Zugspitzplattu stojí robustní bavorská „dřevěnice“ se samoobslužnou restaurací Sonn Alpin, na vrcholu je pak další restaurace vč. haute cuisine, hlavně pro turisty.

Jméno Zugspitze získala hora zřejmě kvůli četným lavinovým drahám („Zugbahnen“), které za sebou nechávaly množství kamenné suti.