Arlberg mapa sjezdovek

Podrobný popis - Arlberg

St. Anton am Arlberg
Galzig

• oblý a holý vrchol „kronplatzovitého“ charakteru, po jehož temeni proudí široké a modře značené dálnice – svah je zpočátku poměrně mírný, ale čím dál, tím více se propadá
• na jeho východní úpatí se pak řítí jediná trať – širokánská, ale o to prudší černá Kandahar-Galzig (č. 2)
• krásné široké letiště s postupně svižnějším sklonem obléhá krytou 4sedačku Osthang (č. 5), strmější, ale stále přehledné jsou tratě podél sedačky Tanzboden (č. 7, 7a)
• jediná, modře značená návratová trať (č. 4, později č. 1) stéká poměrně úzkým údolím, což místy výrazně limituje její šířku – z mírumilovné dálnice se postupně stane průjezd soutěskou, v dolní třetině se sice rozšíří, ale přibude i „červenějších“ úseků
• členitá, relativně strmá modrá Arlenmähder směrem do St. Christophu (č. 11)
• přehledná až dálniční modrá Valfagehr, ve spodní pasáži ovšem poctivě červená sjezdovka směrem do Stubenu (č. 17)

Kapall

• jeho hlavním posláním je na svém jižním svahu „nést“ závodní tratě z mistrovství světa 2001, které spíš jen doplňují modré „šněrovačky“
• z vrcholu spadá strmá a široká direttissima č. 35 (Kandahar-Kapall), kterou objíždí dostatečně široká modrá „cesta“
• od úrovně mezistanice černá trať pokračuje jako č. 25 (Fang), vnoří se do lesa a jím brzy proklouzne na dlouhatánský, široký a strmý hang, který končí až na dně údolí
• alternativou pro sjezd do údolí je červená č. 21 je sportovní, dostatečně široká, zatáčející a sklonově proměnlivá
• obě páteřní tratě doplňují i „nouzové“ úzké modré, která pomalu šňěrují lesem do údolí
• na vrcholu velmi široký a pravidelně skloněný, sytě červený svah s kotvovým vlekem

Valluga

• čistě freeridový vrchol, který vysoko přečnívá všechny ostatní lyžařsky dostupné hory v Arlbergu
• lyžaři bez průvodce se dostanou nejvýše na „předvrchol“ Vallugy, kam je z Galzigu velmi vzdušně vynese visutá kabina, letící snad stovky metrů nad terénem
• běžní sjezdovkoví lyžaři se mohou moderní kabinkou nechat vynést na velmi ostrý a rozeklaný hřeben Schindler Spitze (2 660 m), odkud se širokým žlabem řítí prostorná červená sjezdovka s jedním padákem (č. 14), v sousedství se rozprostírá velký freeridový žleb Schindler Kar (ski-route č. 15)

Rendl

• Gampberg – poctivý široký slalomák (černá č. R2a), serpentinovitá, členitá červená (č. R2)
• Riffel – poctivě červené, rozmanité, i když modře značené (č. R4, R11)
• dlouhý sjezd do údolí se sjezdovými i přejezdovými pasážemi (č. R1)

Stuben
Albonagrat

• klidnější a old-schoolovější lyžařské centrum s úzkými, strmými a trochu nepřehlednými sjezdovkami
• moderní kabinka, která nahradila někdejší obstarožní dvousedačku, vyjíždí na hřeben Albonagrat, který se vypíná téměř o 1 000 m výše než Stuben
• horním patrem svahu se prosmýkají dvě červené tratě – jedna přímá a dostatečně široká Seelehang (č. S3) a jedna klikatější a užší Albona (č. S5)
• do údolní vesničky pak vedou v podstatě jen úzké cesty, ač značené jako sjezdovka (č. S1, S2)
• v kotlině na opačné straně hřebene slouží ještě jedna stará dvousedačka, již obíhají dvě subtilní, členité a točivé červené sjezdovky s krátkým plochým dojezdem (č. S4)
• kousek od horní stanice sedačky Albonagrat stojí malá horská chata s jednoduchou horskou kuchyní, střídmými cenami a krásným výhledem

Lech

• na jedné straně dvoutisícové vrcholy Kriegerhorn a Zuger Hochlicht s hustou spletí více či méně červených a členitých sjezdovek, na druhé freeridový a „tranzitní“ vrchol Rüfikopf, přes který vede jediná spojnice po sjezdovkách do sousedního Zürsu

Schlegelkopf

• domovský svah Lechu s jihovýchodní orientací – široký a poměrně svižný, přesto po něm stékají hlavně modře značené sjezdovky, obsloužené krytou 4sedačkou anebo souběžnou „posilovou“ starou hrkavou dvousedačkou
• v ústraní kotva Hintervies s vlastní, liduprázdnou „modrou“ sjezdovkou (ve skutečnosti krásně sportovně červenou), z druhé strany vlek ještě obtéká členitější červená

Kriegerhorn

• krytá a vyhřívaná 6sedačka (jedna z prvních na světě) zpřístupňuje vrchol, z něhož přímo vedou jen neupravované trasy ski-route, modrá sjezdovka se kolem něj v širokém traverzu obtáčí (místy plochá, místy svižná)

Zuger Hochlicht

• na jižním svahu dlouhá krytá 8sedačka Steinmähder s velmi strmou červenou sjezdovkou, která nechá jezdce vydechnout teprve ve spodní třetině, kde se do ní vlévají příjezdové cesty z okolních lokalit
• z opačné strany neposedná spleť křižujících se modro-červených sjezdovek, které v rychlém sledu střídají „padáčky“ i rovinky

Rüfikopf

• dvě visuté lanovky se šplhají na zdánlivě lyžařsky nepřístupný vrchol – zpět dolů vedou velkou oklikou jen ski-route, směrem k Zürsu pak „jednosměrné“ sjezdovky, zčásti přejezdového a zčásti plnohodnotného charakteru
• krátké, opomíjené, ale tak akorát svižné sjezdovky podél „přejezdového“ vleku Schüttboden, od něhož velmi svižně pokračuje modře značená, jednosměrná trať k sedačce Triftalp

Zürs

• velmi kompaktní resort se dvěma protilehlými svahy, bičovanými dosti sportovními sjezdovkami, a k tomu návdavkem jeden freeridový vrchol
• bohužel je jen částečně lyžařsky propojen s Lechem (po sjezdovkách z Rüfikopfu, zpět jen přes ski-route z Madloch Jochu), což supluje výkonná skibusová linka, která pokračuje až ke krajním lanovkám St. Antonu a zajišťuje tak spojení celého Arlbergu

Hexenboden

• páteřní krytá 6sedačka Hexenboden z Zürsu až na vrcholek se dvěma ostřejšími červenými sjezdovkami, které velkými oblouky obtékají ještě subtilnější „zachranné“ modré tratě
• do ústraní odtékají ještě dvě (černo)-červené sjezdovky, obsloužené krytou 6sedačkou Triftalp, zvláště hlavní varianta je v horní části opravdu široká

Trittkopf

• výrazný vrchol s členitou, velmi proměnlivě širokou červenou tratí a několika značenými freeridovými trasami (ski-route)

Muggengrat

• subtilní a poměrně zatáčkovitá modrá č. 11, obsloužená krytou 6sedačkou
• nejatraktivnějším cílem je ale červená č. 10, odtékající ze sedla na druhou stranu opuštěným údolím – nejprve velmi strmá, pak odpočinková výletní s občasnou rychlejší pasáží a dlouhým plochým dojezdem zpět do Zürsu

Seekopf

• první, poměrně dost strmé patro na východ otočeného svahu Zürsu se čtveřicí červených sjezdovek, jednou černou variantou a dvěma „záchrannými“ modrými, přičemž mnohé červené úseky by si s onou černou v ničem nezadaly
• hlavní tratí je široká červená č. 15, již kopíruje rafinovaná černá č. 15a vedená po oblém hřebínku
• dlouhým nájezdem začíná subtilnější okrajová červená č. 14, která se v druhé půli odmění přímou a příkrou ranvejí s ultračerným dojezdem
• červená č. 17a má ostřejší padák v horní třetině, ale dlouhou mírnější pasáž uprostřed a nakonec klikatý dojezd
• dvě kryté 4sedačky
• propojení s protilehlou stranou (Hexenboden) přes lyžařský most s pojízdným kobercem

Madloch Joch

• dlouhá, stará dvousedačka bez plnohodnotné sjezdovky, jejímž účelem je zásobit legendární ski-route, řítící se z Madlochu do Zugu – dlouhou (1 000 m převýšení!), dost strmou, místy úzkou a s jedním protisvahem, sice částečně upravovanou, přesto náročnou

Warth Schröcken

• středně dlouhé mírnější i velmi sportovní sjezdovky, a to jak vedené přímo po spádnici, tak šněrující svah v užších serpentinách
• většina sjezdovek vede po severním až severovýchodním svahu, jen směrem k Lechu se lyžuje na slunečné jižní stráni
• i zdejší „dálnice“ mají dostatek hravých terénních nerovností a zlomů, některé varianty jsou pak přímo nepřehlednými „kamzičími stezkami“

Wartherhorn Express

• krytá 6sedačka v mělkém terénním dolíku, kterým stéká pětice velmi pestrých tratí – od pohodové modré dálnice přes členitější červené až po střemhlavé černé (č. 20, 22)
• geniální lanovka pro mnoho opakovaných jízd

Stefisalp Express

• krytá přibližovací 4sedačka z vesnice se strmou, neposednou hřebenovou černou tratí, která až později přechází v lehce červený dojezd (č. 20, 21)

Salober Jet

• krytá 6sedačka s širokánskou a terénně zvlněnou černou tratí (č. 1), kterou v horní polovině doplňuje o něco subtilnější, ale zase přehlednější „sestra“ (č. 2)

Jägeralp Express

• krytá 6sedačka stoupá strmým a zčásti neprostupným svahem, takže i sjezdovky se musí „klestit“ cestu úzkými žlaby a serpentinovitými zářezy
• nejmírněji svah šněruje dvě modré varianty, kterou si zčásti „zkracují“ dvě úzké, hodně členité a místy dost strmé černé, připomínající „kamzičí stezky“ (č. 27, 28)

Karhorn

• krátká, užší červená trať (č. 18)

Hochalp

• mírné, do modra laděné tratě (č. 19)

Sonnen Jet

• nová krytá 6sedačka s širokou, jemně členitou a svižnou červenou sjezdovkou přímo po spádnici (č. 8), jež má i užší černou variantu
• příjemná, pohodová a široká červená trať č. 4, přecházející v modrou č. 9
• jižní svah s celodenním slunečním svitem
• ve spodní třetině hlavní sjezdovky má konečnou stanici kabinka Auenfeldjet, tranzitní spojení do sousedního Lechu (jen se skipasem Ski Arlberg)

Falken

• velmi mírné „kochací“ modré s rovinkami (č. 5, 7), obsloužené dvousedačkami