Sjezdovky:
Sjezdovky na obou propojených ledovcích Rettenbach a Tiefenbach jsou
značené převážně modře, ačkoliv změny jejich profilu vlivem odtávání
vytvořily mnohem rozmanitější skladbu obtížností.
Na „zadním“ slunečnějším Tiefenbachu dominuje přehledná a široká
supercarvingová dálnice (č. 38) podél hlavní kabinkové lanovky, která se
po svižném úvodu brzy zmírňuje, ve střední části krátce i zplošťuje
a jen v závěru skýtá opět prudší, ale velmi krátký „schod“.
Podél sousedního dlouhého souběžného vleku roluje po obou stranách
ledovcová dálnice (č. 39) podobného typu – zprvu svižná
(„červená“), postupně se zmírňující a ve střední části se spojuje
s hlavní sjezdovkou.
Od vleku nejvzdálenější varianta sjezdu, vyznačená v mapách, nebyla
upravena ani vytyčena, zřejmě se využívá především pro tréninky
závodníků.
Jedinou červeně značenou sjezdovkou je trať pod 6sedačkou Seiterkar,
která slouží pro přejezd na sousední ledovec Rettenbach. Sjezdovka je
prakticky jako jediná v celém ledovcovém areálu „neposedná“, členitá
a hravá, zvlášť je-li na ní volno (což bylo, ani odpoledne se nerozjezdily
některé pruhy manšestru). Zároveň je však otočená přímo k jihu, tedy v
pozdním jaru velmi brzy měkne.
Na severně orientovaném a na jaře sněhově trvanlivějším ledovci
Rettenbach se rozlévá širokánská a mírná, modře značená, ledovcová
ranvej s plošším dojezdem (č. 32) podél horního úseku kabinky Schwarze
Schneid a souběžného vleku Karleskogl (nebyl v provozu, jeho trasa prochází
přímo po hraně odtávajícího ledovce).
Proti odtávání nejlépe chráněná sjezdovka na úpatí skal
(„lednička“ č. 34) podél vleku Seiterjöchl je také značená modře,
ale ve skutečnosti je mnohem prudší (červená až načernalá), jak ledovec
zvláště na dojezdu ustupuje. Po užším úvodu se trať rozšiřuje po obou
stranách vleku do široké pláně.
Nejstrmější tratí je závodní „svěťáková“ (a díky tomu černě
značená č. 31) trať podél spodního úseku kabinky Schwarze Schneid.
Z Rettenbachu lze na Tiefenbach projet na lyžích skalním tunelem anebo po
poměrně nově vybudované černé sjezdovce (č. 41), která se v zatáčkách
a v rozmanitých sklonech prosmýká mezi skalisky a vlévá do červené
sjezdovky ze Seiterkaru.
Sněhové podmínky:
Ačkoliv sezóna byla v Rakousku i na ledovcích sněhově velmi skoupá,
lyžařské podmínky byly i v závěru sezóny fantastické. Na osluněných
svazích ležel kompaktní stejnorodý firn, kterému dlouhotrvající
slunečné počasí s nízkou vlhkostí vzduchu velmi prospělo. Z ranního
„betonu“ se tak postupně během dne stával velmi vodivý a pevný
podklad.
Díky zanedbatelné návštěvnosti se prakticky nikde netvořilo
„oraniště“ z jarní břečky, ale spíš měkký „polštář“.
Na méně osluněném Rettenbachu pak sníh zůstával zčásti ještě v
prachové formě.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina sjezdovek je dostupná z páteřních 8místných kabinkových
lanovek Schwarze Schneid a Tiefenbach (obě s nízkým stropem) a kryté
6sedačky Seiterkar, které doplňují kotvové vleky – na Tiefenbachu
„kopíruje“ trasu kabinky dlouhý vlek Mutkogl, na Rettenbachu obsluhuje
„ledničkovou“ sjezdovku vlek Seiterjöchl.
Zalidněnost:
V areálu nebyl prakticky nikdo – podle neoficiální informace z pokladny
jen něco přes 100 návštěvníků za den, kteří se na bezmála 30 km
sjezdovek doslova „ztratili“. Bez nadsázky tak šlo o jedno z
nejklidnějších a spolu s podmínkami nejkvalitnějších lyžování celé
sezóny.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení zajišťují především dvě velkokapacitní samoobslužné
restaurace v budovách na úpatí obou ledovců u parkovišť.
Hlavní jídla – zejména rakouská „klasika“, tedy párky, klobásy,
těstoviny, řízky nebo sekaná – stojí s hranolkovou přílohou okolo 15
eur, polévky pak do 10 eur. Zdravější alternativou je salátový bufet.
Jídelní prostory jsou velké, ale zčásti rozčleněné i do útulnějších
zákoutí. Vzhledem k mizivé návštěvnosti přesto působily poněkud
pustě.
Doprava do střediska a parkování:
Sölden se nachází v západní části Tyrolska a z Prahy je autem
dostupný za 6 až 7 hodin jízdy, a to buď z Mnichova po horské silnici přes
Fernpass, nebo po dálnici přes Kufstein (delší, ale časově srovnatelná
trasa).
Nevýhodou pozdně jarního termínu, kdy již nefungují lanovky z údolí,
je nutný výjezd serpentinami po vysokohorské silnici až do 2 750 m n. m. na
úpatí jednoho z ledovců. Silnice je zpoplatněná, avšak v ceně skipasu,
který se prodává on-line nebo v mýtné bráně.