Staré nové lyže - vyplatí se?

Jaké máte zkušenosti s fungováním či nefungováním lyží, které jste koupili sice jako nové, ale šlo o 2, 3, 4 nebo snad i více let starý model? Vše v pořádku a lyže sloužily a slouží jakoby šlo o model vyrobený půl roku před koupí? Nebo jim naopak to dvou, tří, čytřleté skladování někde v neznámých podmínkách uškodilo, je to na nich znát a už byste do toho nikdy nešli?

Vztaženo k lyžím pro nezávodní použití.

Pokud se nejdenalo o skladování za opravdu extremnich podminek – třeba takové, kdy vlhkost způsobí značnou korozi hran nebo vysoká teplota zas deformaci skluznice, tak degradace vlastností lyže bude mnohem menžsí nebo neznatelná než opotřebení lyžováním. Neměl bych strach ani z 10 letých lyží:-) odzkoušeno ve vícero případech

Jak řečeno. Při dobrém skladování by kvalitní lyže měla vydržet roky.

Plechy a dobře vyschlé dřevo uvnitř lyže bez přístupu vzduchu by pracovat neměly. U PU si už nejsem jistý – plasty stárnou, ale neprodyšně uzavřené taky? Změny by mohly potkat bočnice. Povolené pružiny vázání by měly být dlouho OK, kov ve vázáních taky, otázkou jsou zase plastové díly desek/podložek a vázání (svolávacích akcí s výměnou vázání nebylo v minulosti málo).

Když uprostřed MS 2001 napadl sníh, změnily se poměry natolik, že na led vyladěné lyže/sestavy fungovaly blbě. Rakušané prý dokonce uvažovali, jestli nemají z firemního muzea Blizzardu vytáhnout 10 let staré sjezdovky, s nimž Petra Kronberger vyhrávala svěťáky.

Občas si nějaký nadšenec – vesměs velmi dobrý až výborný lyžař – připraví retro-potěšení s lyžemi i desítky let starými a taky to jde.

ano plasty jsou slabé místo ale většinou na sklouznici nesvítíme UV lampou a nikdo ve fabrice na skluznice nových lyží nenanáší fluoridové vosky. Při prvním servisu se vrchní vrstva obrousí a skloznice je jako nová. Bočnice z ABS určitě při rozumném skladování vydrží 20 let materiálová stabilita je značná a je tu i určitá rezerva její tlouštky kde se počítá s postupným ubrušováním při broušení hran. Vázání je daleko kritičtější, jednou mi u starších lyží praskla plastová pata.

>> #4, Yrkki, 02. 11. 2017 12:53:05

„Vázání je daleko kritičtější, jednou mi u starších lyží praskla plastová pata.“

Ano, to jsou ty svolávačky, jež jsem zmiňoval a před pár lety v Atomic test centru i zažil.

Otoh, i připosraná US indemnifikace akceptuje i některé docela letité modely. Jasně, kdyby se před mnoha lety neuteklo k plastům, byly by dávné kovové modely skoro věčné. Ale co s takovými? Ski business must go on.

>> #1, stepan, 02. 11. 2017 10:26:34

Největším nebezpečím „dobrých levných kupů“ jsou tzv. prodeje zbytkové nepárové lyže určené pro druhou kategorii východní Evropu,tj. že každá lyže má jiné prohnutí a odchylky. Měřeno odspoda od podlahy ke značce středu a měřeno podšoupnutím kreditní karty, kde se ta zastaví na začátku a konci lyže a označit.Totéž provést na druhé lyži a porovnat. Nejhorší je výkyv ve vertikálním prohnutí, takovou lyži nebrat.

>> #6, Thomas, 03. 11. 2017 21:07:04

Máš s tím konkrétní zkušenost?

>> #6, Thomas, 03. 11. 2017 21:07:04

Otázečka Thomas. Myslíš si, že existují na světě dvě lyže, které jsou stejné?

>> #7, fischerbl, 04. 11. 2017 08:44:47

>> #8, Martin47, 04. 11. 2017 09:50:19

Míra tolerance z výstupních flexi kontrol buržoázních mašin je na každém kupujícím soudruhovi. Zk.u bráchy, lyže made in.....úspešně vyreklamována,pe­níze vráceny.

Jeden výrobce si kdysi na měření flexe udělal siloměr, anglicky dynamometer. A protože se jmenoval Paul Michal, prý z toho spojením DYNA- a MIC vznikla ikonická značka konce 60. let. Tak zní oficiální verze.

Protože lyže dělali ručním ovíjením jádra čili na principu torzního boxu, měli velké problémy dodržet vyrovnané hodnoty a lyže přiměřeně spárovat. Nejlepším závodníkům to poskládali (především Arpin svému kámoši a chráněnci Killymu), plebs prý na tom byl podstatně hůř.

Když jsem byl před skoro už 20 lety v Dynastaru, měli na konci výrobního řetězce dvě baby s prý výjimečným citem, které každou lyži vzaly, prohnuly a párovaly. Prý lepší než technika.

No a muži i ženy mají své dny. Připomínám taky pondělní, středeční a páteční auta, jak nás kdysi dávno poučil už Hailey ve Wheels.

Dneska už jistě mají nějaké digi udělátko, člověk je drahý a ty paní v důchodu…