Co je špatně?Žádná technika nebo velký strach? :-)

Potřebovala bych poradit. Jsem začínající lyžařka,začala jsem před dvěma roky, v 35-ti. Moc toho nenajezdím, tak 40 hodin ročně. Můj problém je v tom, že jezdím tzv.stylem německých důchodců. Dělám velké obloučky a bojí se to rozjet. Jakmile začnu jet rychleji, než je schopná má nervová soustava ustát,a nestíhám zatáčet, okamžitě plužím. A teď prostě nevím, zda jsem typ lyžaře ,který tu techniku spíše nemá a že kdybych se ji naučila slušně, že bych byla schopna rychle jet a nebo i tak, prostě přes ten strach to nedám. (ten strach z lyžování mám od dětství, raději jsem běhala tisíce km na běžkách, než si stoupnout na sjezdovky)Po svahu se neválím, nepadám, většinou to ustojím. Ale mrzí mne, že tím, že jsem tak pomalá a vystrašená, nestačím manželovi a po svazích jezdíme lehce individuálně A přitom se mi na těch kopcích tak líbí. Tak v čem bude problém? Mám málo nalyžováno? Nebo prostě jsem posera (a já se fakt bojím, ale chci to překonávat) a tím pádem mám utrum? Moc díky

>> #1, RomanaM, 24. 02. 2011 11:03:02

Hezkej dotaz. Důležitý je vědět, co je podle tebe už rychle – 20, 30, nebo 40km/h.? Dvacet je rychlej běh – nikoli sprint, ale je to minimální rychlost potřebná k tomu, abys mohla lyže s radostí a při tom dobře ovládat. V podstatě je to jako u auta – to když stojí, skoro nepohneš volantem a když jede cca 30, jde to snadno a při 50ti to jde malíčkem. Jestliže na modré dokážeš nemít strach při cca 30km/h, pak jde jen o to, naučit se carvingové lyže ovládat tak, abys jejich samotočivou schopnost uměla využít – a pak je to orgasmus . Dá se to naučit velmi rychle a velmi snadno – pár hodin abys poznala radost, pár týdnů, abys tomu zcela propadla .

kazdy ma svy individualni hranice tolerance rizika..faktoru je hodne.. jeden z nich je i technika ktera cim lepsi, tim vice umozni jistoty kontroly jizdy. V prvni rade bezpecnost! Vylyzovanim take ziskas vetsi jistotu.. idealni by byla kombinace obou. Fyzicka je take jednim z faktoru ktera navic ovlivni i osvojvani si dobre techniky a ovlivni i vylyzovanost. Takze v pohoder prekonavej sve limity, prekonavej je bezpecne a aby ti to prinaselo radost…

Hezky den, M.

>> #1, RomanaM, 24. 02. 2011 11:03:02

Jak už tady padlo, těžko konkrétně odpovídat, když vše známe jenom z tvého subjektivního líčení (jsem bojácná, jezdím pomalu), jež u žen bývá často spojené s podceňováním.

I proto se omezím na obecnější polohu.

Manžel je na horách rád, ty jsi na horách ráda a líbí se ti tam. Není to úžasný, že tam tedy spolu jste?

Nemusíte přece být pořád jeden druhému u zadku. Je to takový problém, že „po svazích jezdíte lehce individuálně“? Občas může on počkat, občas si může dát černou, zatímco ty modrou, občas to může nakopnout a sjet svah 2× a dole tě dohonit (pro něj hezký hec, hendikepový „závod“, pokud to zalidněnost rozumně umožňuje). Když si dá naostro tři černé, vsaď se, že si potom v pohodě s tebou střihne tu modrou.

Dále, pokud by se ho podařilo namotivovat ke zlepšování techniky, má kdykoliv důvod cvičit dokonce tak pomalu, že naopak na něj budeš čekat ty. (Motivace na zdejších stránkách i v časopisu je dostatečně.)

No a sejdete se přece při pauze, odpoledne, večer, v noci, ráno… Nebo taky vyjedete pro změnu na ty běžky.

(Hodně toho taky mění děcko, najednou se režim pohybu po svazích mění, někdo musí s ním, na střídačku, současně…)

Jak píše HOnza, zvládnout bezpečně lyže beze strachu až do určité náročnosti tratí je při dobrém návodu dosažitelné pro většinu lidí. Je partner na úrovni, že by něco takového zvládl? Projevuje takovou snahu? Zaplatil by ti třeba k MDŽ nebo čistě z lásky individuální kurs (pozor na výběr školy a učitele!)?

Hlavní ale je, že na těch horách jste spolu a že to nikomu není proti srsti. Na tom, že to tak není, ztroskotalo už plno vztahů, bylo by to jistě i zde na dlouhé vlákno (že by?).

No, já jsem si teď dala práci a trochu tady pročetla odpovědi a koukla na nějaká videa. Rychlost neodhadnu, s fyzičkou snad na tom nejsem až tak mizerně,ale jsem „letní typ“-například uplavu cokoliv,na kole taky ušlapu co chci (ale pozor, i tady z kopce a nedejbože třeba v lesní cestě mám oči hrůzou 2m před sebou).S manželem to je v pohodě,snahu naučit mne to asi měl,ale asi jsem trubka, vždyť já zatáčím a v duchu si říkám,sem si píchnu hůlkou -sem taky zatočím a šup, sem si píchnu hůlku a půjdu na druhou stranu .Mně je spíše líto,že kvůli mne jezdíme prostě modrou a že i tak mi ujede a sejdem se u vleku, když on třeba tu 3km modrou v Alpách dá 2×,zatímco já jednou.A ještě si stihne zablbnout Já bych se ráda dostala k tomu,že když pojedeme na x svahů, že se nezaseknu jen u modré a nemůžem o kus dál,protože tam je kousek červené (mimochodem někdy mám pocit,že ty rozdíly snad ani nejsou-kdybych byla barvoslepá,asi bych jezdila i tu červenou). Co jsem tak koukala na videa,já blbě tlačím na nohy,jak kdybych měla jen pravou nohu, buď na ní tlačím a zatáčím a nebo s ní plužím a ta levá -ta je jen jako nějaký doplněk,takže nějaké zaříznutí na hranách prostě neudělám.Možná až si budu trochu jistější, že zatočím vždy a nepřelítnu sjezdovku a někam nedoplachtím do strže,pak možná se nebudu bát rychlosti. Já jsem si tak v duchu říkala,že hodně lidí třeba neuplave to co já,protože prostě nemá techniku dýchání a už se to prostě nenaučí,i když mu to budu vysvětlovat polopatě,tak třeba já jsem typ,že nedám dobře lyžování a vždy budu mít ten styl toho důchodce. Ale díky za komentáře,čekala jsem lehké nebo i trochu drsnější odpálkování (jo a mimochodem,kvůli mému amatérskému lyžování věřím ,že naše 18-tileté manželství neskončí-jo a dítě-ten zvládá levou zadní jak lyže,tak i pkno-jen maminku mají trochu nešiku) Takže jdu hledat základy lyžování,abych třeba věděla,že se tlačí na jinou nohu,než já-chudák pravé koleno-to to odře vždy na maximum.

>> #5, RomanaM, 24. 02. 2011 14:35:11

Pár postřehů od „spolubojovnice“:

40 hodin za rok na lyžích (při pěti hodinách na den je to cca 8 dní). Za tak krátkou dobu nemůžeš čekat žádné zázraky. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit to, co radí ivan, t.j. jezdit si v klidu, samostatně, svým tempem, nestresovat se tím, jak a kde lyžuje zbytek rodiny . Najít někoho, kdo ti dobře poradí s technikou a pilovat ji právě na té modré sjezdovce pořád dokola.

Další věc je správné vybavení pro tvůj styl jízdy a rychlost, kterou se pohybuješ. Vláken o výběru lyží tu je k dispozici několik. V dobře lyžující rodině může pro začátečníka nastat problém v tom, že na výběr jsou jen lyže příliš „dobré“ až náročné.

Co zbývá na závěr? Buď se opravu chceš zlepšit, pak ti nezbývá než zkoušet různé lyže a trénovat a trénovat. Při tak nízkém počtu odlyžovaných dní to může trvat dost dlouho, ale dá se to zvládnout, časem i ta „rychlost“ přijde. Většinou máme bariéry pouze „v hlavě“.

Nebo se vykašlat na techniku a prostě si užívat sněhu, hor, čerstvého vzduchu a toho, jak to ostatním hezky zatáčí.

Ať ti lyžování dělá hlavně radost

Krabice