Padáš? Vítej mezi lyžaři [článek]

Pád na lyžích je zvláštní fenomén. Všichni ho známe, všichni ho zažíváme, a přesto o něm mluvíme neradi. Jako by byl selháním, chybou v systému, něčím, co by „správný lyžař“ dělat neměl. Jenže realita na svahu říká něco jiného: pád není výjimka. Je to signál. Otázka nezní, jestli padáš – ale proč, kdy a co si z toho vezmeš…

Odkaz na článek

(Mám takový pocit, že Tom Řepík zrovna nemiluje když se diskutuje pod jeho články, a tímto se mu omlouvám.
Vzhledem k tomu že s článkem souzním a ničemu neoponuji mi snad bude odpuštěno  )

Chtěl jsem vyjádřit skutečnost, že mi v podstatě ve všech bodech mluví z duše. Připadal jsem si tady na snow.cz mezi hromadou techniků kteří kráčí pouze vydlážděnými / dobře dokumentovanými cestami (nic proti tomu, je to jiná cesta lyžování než je ta moje) jako exot, a tento článek mi připomněl že nejsem sám.
S nostalgií vzpomínám na doby, kdy jsem na Šancích na Špičáku z každých pěti jízd dával jednu těžkou a tři lehčí držky. Za tu jednu jízdu která se povedla to stálo.

Jenom bych k textu přidal poznámku, že pády jsou důležité i proto, aby se člověk padat naučil. Čím víc toho v životě napadám (a pokud možno začnu s tím v mládí kdy je tělo pružnější), tím je pak menší šance že si (i jako starší) něco udělám.