Zalomení (strana: 3)

>> #50, Martin47, 10. 10. 2011 22:15:12

Zalomení být navázáno na protirotaci vůbec nemusí a pokud jde o aktivní předsunutí vnější,toto je v zalomení daleko lépe proveditelné.

>> #61, MPS, 11. 10. 2011 22:06:47

Jasně – „Zalomení být navázáno na protirotaci vůbec nemusí a pokud jde o aktivní předsunutí vnější,toto je v zalomení daleko lépe proveditelné.“ – takže toto bych viděl jako PÁTÝ POZITIVNÍ EFEKT ZALOMENÍ = snadnější předsunutí vnější lyže.

Tato diskuse je hodně zajímavá – jsem zvědav na další názory – zejména těch, kteří důležitost zalomení pro kvalitní zahájení a vedení oblouku zpochybňují.

pokud je „zalomeni“ to same co „odklon od svahu“ a „angulation“ (bez vyjasnene terminologie se diskutovat neda), tak je to s nim uplne stejne, jako s vahou na vnejsi lyzi: skoro kazdy spekuluje, kolik toho tam ma byt, ale dostatecnou miry zdalka nedosahuje (viz napriklad fotky v nekterych avatarech). Jizda po vnejsi, cehoz se nejlip dosahne poradnou angulation (ramena a boky vodorovne nebo co nejbliz k vodorovne poloze) je zaklad fungujici v 99ti % oblouku a nema smysl resit cokoliv jineho, dokud toto lyzar plne neovlada. Na vyssi zavodni urovni je potom rozhodujici, co o variantach zakladni techniky reknou stopky.

>> #45, CzechSkier, 10. 10. 2011 16:17:39

Zkusím zopakovat svoji otázku z příspěvku č,58, k tomu co jsi prohlásil, Ivane, v příspěvku č,44 – „…Taky záleží na fázi oblouku, kdy v závěru oblouku je zalomení na místě, zatímco předčasné zalomení je považováno za chybu. …“. V listopadovém čísle časopisu Snow by měl vyjít můj článeček „Chyby a mýty“ ve kterém se zabývám několika stále velmi často používanými pokyny trenérů a učitelů, které považuji za chybné-škodlivé = dlouho tradované mýty. Tohle tvoje sdělení mezi ně, podle mne, patří. Proto jsem se tě už v tomto vlákně ve své reakci č.58 ptal, PROČ toto prohlašuješ???

>> #65, HOnza, 14. 10. 2011 20:25:53 Při zahájení oblouku na vrstevnici bude při náklonu úpně jiný poměr tíhových a odstředivých sil než při ukončení a to ve prospěch sil tíhových a proto bez zalomení budu mít pouze dvě možnosti a to buď nedosahnu takového zahranění jaké bych případně potřeboval a nebo půjdu k zemi. Proto bych souhlasil s tím že zalomení může mít pozitivní efekt nejen na konci oblouku.

Ta jazda Fritza ako ciel elegantnej uvolnenej jazdy s minimom pohybov, presne prevedenych sa mi zacina celkom pacit. Raz som videl nazivo jazdu Schonfeldera ako predjazdca na dakych mladeznickych pretekoch. Spatne si spominam ze to bolo velmi podobne. Len sa naklapal sa zo strany na stranu skoro ziadne zalomenie, dokonala rovnovaha, zautomatizovane pohyby. Posobil ako robot ktoremu pracuju akurat nohy. Z tohto pohladu je zalomenie dost irelevantne, kedze to vie lyziar na tejto urovni triafat uplne presne. Nehrani ani vela ani malo, ale presne kolko treba. Akurat ta dokonala jednoduchost moze davat klamlivy pocit ze taketo jazdenie je vpohode naucitelne. Inspiracia je to urcite dobra, ale ta presnost a rovnovaha to musia byt roky driny. Podobna elegantna minimalisticka jazda, alebo ako sa Daniel Albrecht znova ucil lyzovat.

http://www.youtube.com/watch?…

Ahoj,

Ukazuje se, že vést podobné diskuze na fóru je dost obtížné, protože na co při osobním setkání stačí papír a tužka, tady znamená něco pracně kreslit v počítači, pak to ukládat na svůj server (a tam to na věky uchovávat) a pak na každý obrázek do textu vkládat správný odkaz). A to tedy sežere spoustu času. Ale nedalo mi to a trošku jsem si hrál s obrázky, tak sem přeci jen ještě příspěvek na toto téma umístím.

Protože se diskuze rozvětvila do několika směrů, pokusím se úvodem připomenout původní otázku: Martin47: „Je vůbec při race technice – volné jízdě na upravené (modré nebo červené) pistě nutné zalomení? Není nutné jen při jízdě v tyčích, zejména GS, jako prvek vyhnutí se tyčím?“. Zároveň si jako vzorovou jízdu vybral Strobla – viz video. Jeho jízdu označil jako jízdu s téměř nulovým zalomením.

Na jasně položenou otázku dal celkem jasnou odpověď ivan-ski v příspěvku 6 a já se s ním téměř bezvýhradně ztotožňuji. Jediné, s čím nemůžu úplně souhlasit je to, že stejně jako Martin47 píše, že zalomení „nie je příliš vidno“.

Začnu tedy tím, že napíšu svůj pohled na jízdu Strobla. Do obrázku jsem zhruba zakreslil podélné osy, tedy osu spojující střed mezi lyžemi/botami a těžištěm a osu spojující těžiště a střed ramen – žlutě. Zeleně jsou přímkou spojeny pouze krajní body, přičemž je evidentní, že tato zelená čára těžištěm vůbec neprochází. Odchylku horní osy od spodní bych rozhodně neoznačil za nepatrnou nebo téměř nulovou, řekl bych, že je to dobře kolem 30°.

Osy zalomení

Dále jsem s pomocí montáže Strobla „odzalomil“ a na následujícím obrázku je možné vidět, jak by hypoteticky vypadal, kdyby zalomený nebyl.

Nezalomený Strobl

A zde je kombinace obou poloh, aby byl patrný rozdíl.

Srovnání

Myslím si, že důvod, proč zalomení není na první pohled patrné, je, že jede v celkem velkém náklonu, a protože na tuto polohu možná nejsou naše oči zvyklé, nevyhodnocujeme ji úplně přesně. Jen tak pro legraci jsem si udělal další montáž, na které jsem neudělal nic jiného, než jsem Strobla otočil do svislé polohy a trochu mu „narovnal“ pokrčenou vnitřní nohu, aby to více odpovídalo realitě.

Strobl nenakloněný

Zajímalo by mne, jestli bys třeba, Martine, i v této svislejší pozici hodnotil zalomení jako téměř nulové (podotýkám, že jsem ho v této pozici nijak „nedozalamoval“)?

Takže můj názor je, že Strobl i ve volné jízdě na mírném a měkkém sněhu, používá celkem slušné zalomení.

Další argumentace se odvíjela v diskuzi kolem působících sil. Některá vysvětlení (rozhodně ale ne všechna) byla podle mého názoru dobrá, jen bez obrázku těžko představitelná. Tak přidávám další obrázek, do kterého jsem působící síly zakreslil.

<img src=„http://t­emp.juniorspor­ts.cz/Strobl-forces.jpg“ alt="" width=„400“ height=„300“>

Zeleně je znázorněna gravitační síla, která je pro daného lyžaře konstantní, červeně síla odstředivá, která mění v průběhu oblouku svoji velikost i směr a modře potom výsledná síla. Jak je vidět, směřuje tato výsledná síla někam mezi lyže. A její působení je v nějakém poměru pomocí pák (pánve, nohou, …) rozloženo mezi obě lyže. Pominu-li některé detaily, tak kdyby byl jezdec nezalomený, byla by tato výslednice rozložena rovnoměrně mezi obě lyže. Zalomením jezdce se nezmění ani velikost ani směr odstředivé ani gravitační síly. Jediné, co se změní je poloha těžiště, které se posune směrem k vnější části těla, a tím pádem se stejným směrem a o stejnou vzdálenost posune místo, kam výsledná síla působí, takže se rozložení zatížení lyží změní ve prospěch vnější lyže. (Což uvedl už VH ve svém příspěvku). Doufám, že tím zároveň i dostatečně odpovídám na Milanovu otázku k mému 1. příspěvku. Zároveň tedy nemůžu souhlasit s tím, co napsal Martin 47: „Osobně se domnívám, že právě zalomení odvádí část tlaku na vnější lyži mimo ni…“ Vzhledem k tomu, že větší zatížení vnější lyže je v mnoha směrech výhodné, je tedy i zalomení žádoucí. Pokud se ovšem někdo nedomnívá, že ve volné jízdě na modrých a červených sjezdovkách by vnější lyže více zatížena být neměla. To ale zdaleka není jediný účel zalomení.

Snažil jsem se odhadnout motivy a argumenty obhájců „nezalamování“, za které v tomto vlákně podle příspěvků považuji Martina47 a Ondřeje. Moc jich tady teda nezaznělo. Ondra se spíše odvolává na článek, který teprve vyjde, takže budu muset počkat, přečíst si ho a pak se k němu teprve vyjádřit. Spekulovat můžu snad jen z položených otázek, např. „Je zalomení v pánvi opravdu tak efektivní? Nezruší se díky němu něco? Je to, o co usilujeme, pouze dlouhá noha, nebo ta přímka může být i delší než jenom noha?“. Martin47 alespoň uvádí, že „Imho ideální směřování tlaku je kolmo do lyže tak, aby došlo k co největšímu podélnému prohnutí lyže. Při zalomení a působení tlaku do lyže šikmo shora místo kolmo dochází ke ztrátě části tlaku a k zmenšení prohnutí lyže (viz video, kde Strobl má celé tělo kolmo na lyže v ose boty (pohled zepředu) a jeho hmotnost umocněná odstředivou silou beze zbytku působí proti lyži.“

K tomu, že Strobl má celé tělo kolmo na lyže v ose boty…, jsem se už vyjádřil. Z první části příspěvku a z toho, co píše Ondra, se domnívám, že to, o co tady jde, je najít takové postavení horní části těla, které by zajistilo maximální průhyb lyže a minimalizovalo ztráty „vzniklé při přenosu“. Této úvaze samozřejmě rozumím, protože největšího průhybu a tím pádem nejmenšího poloměru oblouku by pravděpodobně na lyžích dosáhla nakloněná rovná tvrdá fošna. Takže budu-li se snažit přiblížit se tvarem a tuhostí fošně, může se mi podařit o nějaký centimetr ještě zmenšit poloměr oblouku. Jenomže… Nic na světě není zadarmo, ani v lyžování ne. Průhyb lyže není to jediné (bohužel), čeho potřebuji dosáhnout. Já totiž potřebuji, aby se lyže v oblouku udržela a aby ho projela pokud možno plynule. A to je právě ten problém a tady už jde řada věcí proti sobě. K dosažení většího prohnutí by přeci stačilo vzít si měkčí lyži. Jenomže ta se sice snadno prohne, ale v oblouku se různě kroutí a vlní (ony to dělají i dost tvrdé lyže – viz zpomalené záběry ze SP), a proto se na ní nedá téměř ve větší rychlosti udržet. Tvrdá lyže zase celkem dobře drží a vede, ale zatáčet se jí moc nechce. No a s postavením horní části těla je to podobné. Mnoho lidí se domnívá, že lyže drží tím lépe, čím víc je postavím na hrany. Takže vlastně když je postavím maximálně na hrany a maximálně prohnu, nejlépe v kolmém směru, tak bude poloměr oblouku minimální a ještě lyže budou lépe držet. Ale to je docela fatální omyl. O tom, jestli hrana lyže drží, rozhoduje něco jiného. Když totiž lyži postavím na hranu, ona si vyřízne rýhu, na jejíž stěně pak jede a o kterou se opírá. V tvrdém sněhu je rýha mělčí, ale její stěny odolnější vůči deformaci, v měkčím je rýha hlubší, ale stěny jsou k deformaci náchylnější. Pokusil jsem se to znázornit na následujícím neumělém obrázku:

<img src=„http://t­emp.juniorspor­ts.cz/Edge forces.jpg“ alt="" width=„400“ height=„300“>

A o tom, jestli se lyže ve vytvořené rýze udrží, rozhoduje směr, ve kterém výsledná síla na lyži působí. Jestliže tato síla působí v kolmém směru na podložku (stěnu rýhy) – viz žlutá šipka, lyže se ještě na ní udrží. Pokud bude síla působit pod úhlem menším než 90° (viz zelená šipka), lyže se udrží. A pokud bude výsledná síla působit pod úhlem větším než 90° (viz červená šipka), lyže z rýhy vyjede. A aby to ještě nebylo tak jednoduché, tak držení hrany komplikuje ještě jedna věc, a to že síla, kterou působí lyžař na lyži (dejme tomu žlutá) a síla, kterou působí podložka na zařízlou hranu (hnědá), nejsou proti sobě, ale působí excentricky. Tím vlastně podložka vytváří určitou páku, kterou vytrvale tlačí (vyklání) hranu lyže ven z rýhy. A čím měkčí bota, nebo jakákoliv jiná vůle (ve svalech, materiálu, …) tomuto vytlačování hrany ven z rýhy nahrává. A tady je právě ta klíčová role zalomení. To totiž ovlivňuje směr působení výsledné síly na lyže tak, že její směr je ve směru zelené šipky a tím umožňuje udržení hrany na sněhu. Teoretická krajní poloha – ve směru žluté šipky – je v podstatě nedosažitelná, protože je potřeba počítat s vůlemi v materiálu (lyžích, botách), v těle lyžaře, nesourodostí sněhu a s nerovnostmi, technickými chybami. V praxi je tedy krajní směr výsledné síly, při kterém se lyže ještě udrží na sněhu někde mezi zelenou a žlutou šipkou. Samozřejmě čím blíže této krajní poloze je, tím větší je riziko pádu. Řekl bych tedy, že u závodního lyžování jde o hledání optimální polohy, která zajistí dobrý přenos sil při akceptovatelné míře rizika. Protože díky vývoji materiálů v posledních letech lyže lépe drží, je možno v moderní technice pozorovat trend zmenšujícího se zalomení. Co se týká rekreačního jezdce (tady si dovolím Ondrovi trochu vrátit bumerang) si myslím, že snažit se ve volné jízdě o dalších pár centimetrů utáhnout oblouk za cenu zvýšení rizika pádu žádný smysl nemá, a proto je zalomení ještě více žádoucí, než u závodníků. Jinak zalomení má ještě některé další přínosy, např. to, že díky zalomení dochází k nasměrování výsledné síly přes hlavici silné stehenní kosti, nebo taky že ze zalomeného postavení se během přechodu mohu rychleji dostat horní polovinou těla do středu následujícího oblouku. Ale byly zmíněny i některé další vedlejší přínosy. No, dostatečně jsem se vyčerpal silami a diagramy. Jdu balit a odjíždím do Söldenu na sníh. Tak hodně zdaru všem.

I.

>> #69, CzechSkier, 19. 10. 2011 09:27:53

Moc dobrej příspěvek, díky za něj – a mimo pěkné rozbory skutečně zalomeného Fritz a cenného naznačení sil působících do více (měko) či méně (tvrdo) zakrojené lyže tady máme ŠESTÝ POZITIVNÍ EFEKT ZALOMENÍ, kterým je rychlejší přemístění trupu do následujícího oblouku.

Ale, a teď už potřetí, připomínám – je třeba se, Ivane, nějak vypořádat se sdělením, že „…záleží na fázi oblouku, kdy v závěru oblouku je zalomení na místě, zatímco předčasné zalomení je považováno za chybu.“ a také s obdobným sdělením „… měl by (lyžař) zalomení ve druhé fázi oblouku (zhruba od spádnice) zahrnout do svého repertoáru.“

Umím si totiž obhájit PROČ má být snaha o zalamování součástí pohybu lyžaře od samého začátku naklápění (zatáčení)… Rád bych tedy znal důvod – odpověď na otázku PROČ až ve druhé fázi oblouku – až od spádnice? Zatím to stále považuji za škodlivý mýtus…

pěkná analýza. díky! Zkusím pokračovat v těchto úvahách trochu dál, snad to není úplně mimo: ještě k poslednímu obrázku s působením sil na lyže jedoucí v rýze: je jasné že stav když síly (žlutá a hnědá) působí proti sobě a každá v jiném působišti (tzv dojice sil) vede k otáčivému účinku který musí skončit pádem! Zalomení umožní menší rozdím v pokrčení levé i pravé nohy a to zas může poskytnodut další rezervu stability. pro udržení stejně široké stopy bez zalomení by bylo potřeba více pokrčit vnitřní nohu, to povede k jejímu většímu předsunutí (bota nedovolí velkou změnu úhlu lýtkové kosti k lyži)

>> #70, HOnza, 19. 10. 2011 12:41:17 Ahoj,

jsi neodbytný

Ale neboj, nezapomněl jsem. Jen je to hrozně časově náročné a já nestíhám, ono mi to trvalo pár dní, než jsem po kouskách sepsal a nakreslil předchozí příspěvek.A mám pocit, že je lepší nejdřív rozebrat zalomení jako takové a pak teprve řešit jeho průběh. Takže určitě něco napíšu, teď ale nakládám věci do auta a odjíždím do Söldenu. Nicméně bez dlouhých rozborů jen pár slov. Za prvé to samozřejmě není doslova, že by jezdec jel nezalomený jako fošna a pak najednou se zlomil a pak zase narovnal, průběh je plynulý a záleží na řadě okolností. Nicméně ale jsem přesvědčený, že s určitou mírou zjednodišení to takto formulovat lze (myšleno jako v mém předchozím příspěvku). A za druhé předčasné zalomení (ve smyslu naznačeného zjednodušení) skutečně považuji za velkou chybu. Takže v zájmu dalšího průběhhu diskuze navrhuji, že já si na horách odpočinu od psaní, ty bys mezitím mohl sem napsat tvoje argumenty, a já se k tomu vrátím, až se vrátím . Ať taky nepíšu dlouhé příspěvky pořád jen já.

CO ty na to?

I.

z prispevku CzechSkiera, v souladu s praxi, vyplyva,ze zalamovani patri k zataceni, takze neni treba oblouk pitvat na faze(Staci APULovske nasazeni a vedeni) – kdyz tocim (carvuju) ,tak zalamuju.

>> #69, CzechSkier, 19. 10. 2011 09:27:53

Mám dotaz k obrázku, na němž jsi rozkreslil působení sil. Jak jsi zjistil velikost gravitační síly a hmotnost Strobla, jeho úhlovou rychlost a poloměr zakřivení projížděného oblouku. Předpokládám, že nakreslené síly, jejichž vektor jde mezi lyže, jsou přesné.

>> #72, CzechSkier, 19. 10. 2011 13:49:27

Provokativní dotaz co je to předčasné zalomení si odpustím. Předčasné zalomení je, podle mne, prakticky neuskutečnitelné. Pokusím se to selským rozumem (jinej ani nemám), popsat .

Zkusme si nasimulovat jízdu rovně z mírného kopce:

• zalomení bez naklopení lyží na hrany bych považoval za jediné předčasné (a byl by to jasnej pád na stranu, kam jsem se „zalomil“, že)
• a jestliže se jen naklopím bez jakéhokoli zalomení (tak je to pád zase – dovnitř chtěného oblouku)
• takže po rozjezdu rovně z kopce je nutnost postupného zalomení při postupném naklápění lyží jasně nutná podmínka k zatočení a rovnovážné poloze. Dokonce to zalomení (odklon) je v podstatě tím hlavním prvotním impulzem – tudíž žádná předčasnost tu neexistuje, řekl bych.

Poněkud jiná bude situace, když navazuju oblouk na nějaké předešlé a udržuju se při tom v dynamické rovnováze (jak asi zní odborný termín):

• tam už do toho oblouku můžu klíďo-píďo „spadnout jak šraňky“ a počkat si, až mi lyže zaberou (a ony krásně zaberou a já se mám o co opřít a jsem v pohodě a nááádherně zatáčím…). A vím, že když to budu šikovně opakovat na obě strany, jen s nějakým tím povolováním vnitřní nohy, doklátím se po modrý i červený bez zadejchání až k dolní stanici lanovky…). Dokonce se tam, za spádnicí, vždycinky alespoň trošku zalomím, protože se mi ty síly (gravitační a odstředivá) za spádnicí pěkně sečtou a ono mě to tak nějak zalomí „samo“ – že… Takže zalomení za spádnicí je u mnoha lyžařů spíš důsledkem slabosti tělesné než chtěným technickým prvkem .

Ale:

• když budu chtít radius toho oblouku ovládat a včas ho zavřít (a to bych měl chtít umět), tak musím vědět, že co neodmakám před spádnicí, to už nikdy za ní nedoženu (leda se značnou ztrátou rychlosti, výšky atp…)
• zároveň vím, že při změně hran mě to často docela nepěkně vynese do luftu a horko-těžko hledám kontakt se sněhem – a přitom potřebuju právě v tomhle momentu co nejrychlejc zakrojit lyži tak, aby byla co nejdřív zatížená a při tom i co nejvíc naklopená.

Takže co mám k dispozici abych si AKTIVNĚ odmakal tu první půlku oblouku? – ha? Moc toho není:

• dlouhou, co nejdelší vnější (řídící) nohu
• co nejrychlejší zatížení lyže naklopené na hranu a to s co nejdřívější snahou o plynulé zalomení…

Že to vlastně skoro nejde a není toto chtěné zalomení v první polovině oblouku často téměř vidět? – ano, to je pravda, protože horní část trupu je často (u slalomu) na začátku nového oblouku v pozici z předešlého oblouku. Ta snaha tu ale musí být vždy – když nebudu právě tohle co nejvčasnější zalomení po změně hran nacvičovat, nemám šanci „stíhat“. Alfou a omegou závodní jízdy je být včas otočený ve směru jízdy – a právě tak to platí i u nás, pohodářů, když se nechceme dostávat do nezvladatelného zrychlování na prudším a tvrdém svahu . Včasné a plynulé zalomení společné s naklápěním těla a lyží je základem kvalitního a bezpečného ovládání lyží – a to ve stejné míře u závodníků i pohodářů. Řekl bych.

Martine 47, to co nakreslil Ivan je jen orientační pro pochopení. Ta výsledná síla musí působit do lyží protože jezdec je v rovnovážném stavu a pokud by působila nad vnější nebo pod vnitřní lyži po celou dobu oblouku, tak by to nemohl ustát a upadnul by. A protože jede na dvou lyžích tak tu sílu může mezi nimi posouvat. Může se zalomil víc a síla se posune k vnější a nebo míň tak se posune k vnitřní.

>> #69, CzechSkier, 19. 10. 2011 09:27:53

Ahoj, pěkný článek, ale některé drobnosti myslím úplně nesedí.

Píšeš „Pominu-li některé detaily, tak kdyby byl jezdec nezalomený, byla by tato výslednice rozložena rovnoměrně mezi obě lyže.“. Myslím, že toto tvrzení je silně zavádějící a neodpovídá skutečnosti. To jak se síla rozdělí mezi lyže závisí na napnutí svalů nohou, nikoli na zalomení lyžaře. Rozložení zatížení vnitřní/vnější lyže využívá, krom jiného, podvědomě mozek k udržení stability v oblouku.

Dále píšeš: „Zalomením jezdce se nezmění ani velikost ani směr odstředivé ani gravitační síly. Jediné, co se změní je poloha těžiště, které se posune směrem k vnější části těla, a tím pádem se stejným směrem a o stejnou vzdálenost posune místo, kam výsledná síla působí, takže se rozložení zatížení lyží změní ve prospěch vnější lyže.“ To ale platí jen v případě, že k odklonu dochází v průběhu oblouku tak, že odkláníš od svahu horní polovinu těla, přičemž spodní polovina setrvává ve stejné pozici. K tomu ale na svahu zpravidla nedochází, jak je vidět i na uváděných videích. Ve skutečnosti k odklonu dochází přikloněním pánve ke svahu, přičemž sklon trupu se nemění, nebo se mění méně, než vklonění nohou. Při takto provedeném odklonu se poloha těžiště téměř nemění, nebo se naopak posouvá ke středu oblouku (zvětšuje se vklonění do oblouku). Při takto provedeném odklonu se téměř nezmění poloha těžiště, ale změní se velikost odstředivé síly, protože větším zahraněním lyží dojde ke zmenšení poloměru oblouku a tím i k nárustu odstředivé síly. Pro vyrovnání nárůstu odstředivé síly dojde ke zvýšení tlaku na vnější lyži. Takže odklon způsobí zmenšení poloměru oblouku, větší zatížení vnější lyže a jak uvádíš i zlepší držení lyže v oblouku.

Edit 21.10.2011:

Aby nedošlo k chybným závěrům, zalomení zvýší automaticky tlak do vnější lyže jen v případě, že lyžař jede už ve stabilní části oblouku a začne se zalamovat buď jak píše CzechSkier, nebo jak jsem napsal já. Pokud se zalamuje v průběhu vklánění, tak jak to je vidět na většině videí, zalomení žádný zásadní vliv na zvýšení zatížení vnější lyže nemá.

Zaručené přínosy zalomení (z tohoto pohledu, jsou ale i jiné) je zmenšení poloměru oblouku a lepší držení lyží. Někdy zalomení způsobí i větší zatížení vnější lyže.

>> #71, Yrkki, 19. 10. 2011 13:46:01

Ten moment nezpůsobí pád, protože je to vnitřní moment, který způsobí jen deformaci při přenosu síly od nohy, přes botu, vázání a podložku na lyži, jak píše CzechSkier. Co se při tom s lyží děje si můžeš lehce vyzkoušet i doma v obýváku. Stačí si nazout botu a lyži. Když postavíš lyži na hranu cca 20° a potom se na ni postavíš celou vahou, uvidíš jak lyže zmenší úhel zahranění, ikdyž budeš mít holeň pořád pod stejným úhlem. Čím horší vázání, deska, bota a také širší lyže, tím bude deformace větší. Je to pár stupňů, ale hlavně na tvrdém můžou mít rozhodující vliv na držení lyže.

tri stranky teoretizovani o zalomeni, nekolik rozumnych postrehu utopenych v balastu, nemalo zcestnych myslenek. trochu smutna bilance. je cas, aby se na forum vratili pani lyzari. pani teoretici by naopak meli vyrazit na svah. treba tam prijdou na to, ze kdyz ramena natlaci ven z oblouku a prdel dovnitr, neboli se zalomi, tak predevsim zvysi miru hraneni. CzechSkier to ve svem romanu asi zakomponovane ma, ale rozhodne ne na prvnim miste, kde by to melo byt.

nejpevnější soustava odolávající tlakům-silám, je rovná soustava bez zalomení-bez pokrčení… ani hlavu , joo ,když lítám šedesátky zatáčky aeroplánem …, nebo na akrob specialu devadesátky fakt se uvnitř nezalamuju,ani hlavu ,tvrdě si ty gečka užiju-nezraněn… a na výsledné síly je tam přístroječek- tzv kulička a ta říká,jestli je to skluz,výkluz,nebo čistě zalítlý.. p.s. kam kulička,tam nožička…

>> #80, garfield, 22. 10. 2011 17:50:06 a protože tomu rozumíte… tak výkluz je zisk na výšce-nabírání výšky ,ale jistá ztráta rychlosti-tzn příliš zavřený oblouk,skluz je ztráta výšky ,a nemusí nutně znamenat zvýšení rychlosti-klouzání z oblouku ven, jako neudržení na hraně sesouvání-optimum je čistě zalítnutej oblouk- stejná rychlost při nalítnutí,stejná při ukončení, a nejni to úplně jednoduchý… …otázku na plochou zatáčku to už vymyslel Bleriot a Kašpar, a ten jezdil sjezdovat do velehor Brd…

>> #80, garfield, 22. 10. 2011 17:50:06

Nejpevnjsi soustava mozna odolava nejlepe tlakum a silam, ale faktem zustava, ze lyzar napnuty i lyzar zalomeny silam odolava. A jak zminil Gravedigger, zalomenim se zvysi zahraneni(nekde v minulosti je obrazek s tezistem, myslim, ze od Czechskiera), cimz se lepe zatoci. To mozna neni dulezite nekde na placce, kde jsou branky postavene volne, ale tam se take obvykle nelame chleba.

A pokud neco z toho melo byt analogie na ciste vyjety oblouk, tak pointa je, ze urcity oblouk(od nejakeho radiusu nize) uz nezalomeny lyzar ciste nevytoci, kdezto zalomeny jeste ano.

>> #79, Gravedigger, 22. 10. 2011 16:25:54

Jo, souhlasím, odklon především zvětší zahranění lyže. Větší zahranění umožní zmenšit poloměr oblouku a způsobí i lepší držení lyže.

Na svah bych vyrazil hned, ale je mi to houby platný, vleky ani lanovky nejedou a na trávě se lyžuje blbě 

>> #80, garfield, 22. 10. 2011 17:50:06

V akrobatickém letadle může být přetížení přes 10g, na lyžích v oblouku je do 2g, proto zalomení není až takový problém. Odklon umožní zvýšit zahranění a tím i zvětšit zatáčení lyží, lyžovat bez odklonu je jako létat s letadlem s křidélky na půl výchylek.

Mrkněte tady http://www.zoom-agence.fr/index.php?… na fotku č.13 z dnešního Söldenu. Je na ní Pinturault v první fázi oblouku na extrémně tvrdém, vnější těžce zahraněná a postoj posuďte sami. Je to výjimečná fotka v tom, že zpravidla tahle fáze oblouku moc focená nebývá.

>> #84, Martin47, 23. 10. 2011 20:07:37

Řekl bych, že Pinturault je na fotce č.13 ještě ve fázi nadriftování do oblouku, proto není v odklonu, zatím potřebuje aby lyže smýkaly, až se dostane do fáze jako Ligety na fotce č.16, myslím že bude ve stejné pozici jako on, tam už potřebuje, aby lyže držely. Škoda, že není záznam, z tohoto pohledu by byl hodně zajímavý.

No posuzovat fotky je vždy ošemetnější než video, ale myslím, že tahle fotka už patří k tématu, které se tady řeší momentálně a to je použití a nepoužití zalomení v jednotlivých fázích oblouku. Jak říká Mirek a já s ním souhlasím, je opravdu možné, že je to pivoting do oblouku, takže tam by nějaký tlak do podložky (viz CzechSkier) asi ani žádoucí nebyl. Nicméně teď jsem si tu fotku pootočil a nějaké zalomení tam opět je.

>> #84, Martin47, 23. 10. 2011 20:07:37

>> #87, VojtěchV, 23. 10. 2011 22:23:27

Myslím, že tady je to hezky vidět. Odkaz jsem si půjčil z vedlejšího vlákna.

>> #87, VojtěchV, 23. 10. 2011 22:23:27

Tak samozřejmě, že určité zalomení tam je, stejně jako u Stroblova videa. Mně šlo od samého začátku vlákna o jinou věc, jen jsem ji možná špatně uvedl a pak se už debata ubírala trochu jiným směrem. Jde mi o to, že ve většině případů co vidím na sjezdovkách a třeba i u tady občas rozebíraných video jízd je zalomení přehnané a předčasné. Jezdci se hodně zalomí hned v zahájení oblouku a ve stejném zalomení projedou dost pasivně celý oblouk. Jelikož mají zalomení a tudíž i váhu na vnější od začátku oblouku stejnou, při pokusech utáhnout oblouk si často pomůžou rotací od pasu nahoru, což ale bohužel vede k přesunu váhy z vnější na vnitřní. Takový kontraproduktivní systém. Chybí tomu plynulost a načasování. Proto jsem začal uvažovat, zda by se tahle chyba nedala eliminovat tím, že by se jezdec pokoušel nezalomit. Samozřejmě se mu to úplně nepovede (na rozdíl od HOnzy si dokonce myslím, že by to bylo mnohem fyzicky a možná i technicky náročnější než jízda ve velkém zalomení), pozitivní efekt takového snažení by ale mohla být optimání míra zalomení a aktivnější načasování celého průjezdu obloukem.

Když se podíváte na celou galerii ze Söldenu a vyberete fotky, kde jezdci nejsou u tyčí, jejich zalomení bývá velmi malé na rozdíl od velmi výrazného předklonu trupu. Ale to už jsme zase mezi tyčemi, což je jiná kapitola.

>> #89, Martin47, 24. 10. 2011 10:32:06

Ani v případě že by se ti podařilo mít na začátku oblouku stejné zalomení jako v celém jeho průběhu a konci nebudeš mít tak jak píšeš váhu na vnější od začátku oblouku stejnou,protože se zvýší působení odstředivé síly.Dále bych řekl že rotace od pasu nahoru nemusí být nutně vázána na přesun váhy na vnitřní a vpřehnaném provedení směrem do oblouku bude mít za následek spíše usmýknutí na patkách. Při rychlosti 50km/h ujedeš za 1s cca 14m ,takže jestli se stihneš z jednoho plnýho zalomení do druhýho přklopit za 1s což je velmi krátká doba ujedeš cca 7m v dalším oblouku než plnýho zalomení dosáhneš, takže bych řekl že to nestíháš tak jak bys to potřeboval,z čehož vyplývá že by se mělo makat špíše na umění se zalomit včas než opačně, pokud tedy někdo neni tak dobrej že to dokáže stihnout za 0,1s. To co pozoruješ na sjezdovkach pravděpodobně nebude chyba v předčasném zalomení, ale v tendenci sedat si zadkem do oblouku což způsobí protirotaci pánve kterou se pak jezdec snaží vykompenzovat rotací ramen dovnitř.