bolest stehen (strana: 2)

>> #23, HonzA_, 03. 01. 2013 18:03:23

„že laktát se zpracuje nejlépe pohybem (=prací svalů) v aerobním pásmu – např. klasické vyjetí na rotopedu, proběhnutí, apod… Takže si myslím, že nějakým fyzicky nenáročným strečinkem ho moc nevyženeš…“

Ja se mozna jen spatne vyjadril.Presne toto jsem mel na mysli tim strecinkem-nejakou lehkou aktivitou,ktera nohy neunavi,ale pekne v nich rozproudi krev.Ivanuv argument ohledne vleku chapu,ale bohuzel patrim mezi ty,kterym nohy na vleku tuhnou-proste se nejak do kotvy nedokazu pohodlne povesit.

>> #31, goldone, 04. 01. 2013 10:24:19

Ono to souvisí i s charakterem lyžování. To „tréninkové“, což je často i ježdění sportovního lyžaře na relativně kratším pěkném svahu opakovaně, se na vleku dává poměrně dobře, protože jízdy na vleku nejsou tak dlouhé, nevznikají tam většinou časové ztráty sundaváním lyží a nástupem na lanovku, takže si lze vyšetřit čas na pauzičky.

Navíc už dneska vleky málokdy jsou na prudkých svazích, kde je nepohodlné vyjíždění. A přes cca 1000 m už jich taky moc není.

Naopak typická sjezdová turistika, kdy si rekreant nejraději užívá tratě co nejdelší a logicky musí nahoru taky dlouho, už si o sednutí si na lanovku říká.

První modus je „rozumnější“, protože vlastně jakoby simuluje kratší „práci“ v jízdě a častější „odpočínek“ při výjezdu. Cca 1000m vlek 4–4,5 min. nahoru a do 2 min. dolů + cca 3 min. bez fronty u dolní a horní stanice. A 2minutové „série“ se vydržet dají, to je odhadem 30–50 oblouků.

Kdežto kdo si dá 5km kládu, hezky červenou nebo místy až černou, sice zastavuje, ale postáváním na kraji tratě si moc neodpočine. Dolů tak jede 10–15 minut a to už je sakra nápor. Nejenom na stehna, ale i na záda a další partie.

Jenom o „techniku výjezdu vlekem“ tedy nejde. Řekl bych, je to i určitá strategie. Ale to už bych se opakoval.

MF Dnes, 4.12.2013, strana C4 „Lyžování prospěje…“: „STEHNA: Také svaly na nohou, zejména stehnech, se posilují. Poznáte to i podle toho, že už druhý den vás budou bolet. Čím vyvinutější stehenní svaly, tím déle a lépe na svahu vydržíte. …“

Co bolí, to sílí! Aneb: jak lépe a radostněji vydržet na svahu. Jakou výhodu asi mohou při lyžování přinést jiné vyvinuté části těla? Co na to všechno říká Zelený Raul?

[pokračování výňatků viz též Mystifikace 2013 ]

>> #17, HT.Hugo, 03. 01. 2013 08:05:01
„Nicmene se musim zastat kyseliny mlecne – ta je sice dobrym markerem intensity namahy, ale pres sve jmeno se na okyseleni zrejme az tak moc nepodili. Za tu je asi spis odpovedny unik vodikovych iontu z oxydoredukcni kaskady.“

Seč mi mé chabé vzdělání a příruční knihovna dovolí, budu oponovat. Podotýkám, že biochemii fakt nemám rád a dodnes s ní bojuji, tak mi nesmíte nic věřit. A třeba už je všechno jinak.

1) Kyselina mléčná je dobrým markerem tak nanejvýš pro stanovení aerobnosti/ana­erobnosti výkonu, potažmo odvozené trénovanosti, nikoliv však apriori vlastní intenzity námahy (nanejvýš relativní, vztažené ke konkrétnímu jedinci a typu výkonu), viz možnost tréninku laktátové tolerance atp.

2) Podle Tebe by se měly hromadit H+ ionty „odněkud z kaskády“. Ne, je to právě ze vzniku laktátu, jak jsem se pokusil zjednodušit, ale pouze pro otrlé povahy, níže.

Tělo používá glukózu (šestiuhlíkatý cukr) jako základní palivo pro získávání energie. Buňka glukózu oxidativně štěpí, v ideálním případě až na CO2. Energii vázanou v chemických vazbách uhlíkatého řetězce převádí v mnoha krocích na mnohem labilnější a lépe selektivně použitelnou vazbu fosfátového zbytku v ATP.

Aby byla buňka (vyšších organismů) schopna štěpit glukózu, musí ji převést do iontové formy fosforylací, také všechny meziprodukty štěpení mají iontový charakter. Cílem je přeměna molekul ADP na ATP, kterýžto slouží jako univerzální energetické „platidlo“ a v podstatě „pohání“ svaly. Krásné je, že vlastní pohon příčně pruhovaného svalu skrze přeměnu ATP → ADP je veskrze mechanická záležitost na molekulární úrovni. Bez ATP to prostě nejede.

Při dostatku kyslíku probíhá EMP aerobní proces přeměny glukózy na pyruvát (tříuhlíkatý řetězec), který zahrnuje mj. i fázi fosofrylace glyceraldehyd-3-fofátu na 1,3-bisfosfoglycerát za současné přeměny koenzymu NAD+ → NADH + H+ . Za aerobních podmínek je NADH zpět oxidován na NAD+ za vzniku ATP.

Pro další fosforylaci a následné štěpení uhlíkového řetězce sacharidu (vč. Krebsova cyklu – dekarboxylace) je koloběh NAD+ ↔ NADH zcela zásadní, ale množství koenzymu NAD+ (stejně jako koenzymu ADP) je v buňce omezené.

Přítomnost „čerstvého“ NAD+ je nutná až do té míry, že při nedostatku kyslíku (za anaerobních podmínek) probíhá zpětná oxidace NADH na NAD+ za spotřeby cenného ATP a současné redukce pyruvátu (výše zmíněný konečný produkt EMP, v tomto náhledu ale jen meziprodukt celého štěpení) na onen démonický L - laktát. Díky tomu je anaerobní glykolýza méně účinná, protože je imobilizován cenný pyruvát a navíc spotřebováváno ATP.

A teď se dostávám k jádru pudla, budu přímo citovat:
„Vedlejším produktem (anaerobní glykolýzy) jsou vodíkové ionty, které snižují pH buňky, tj. vyvolávají acidózu, a jsou příčinou únavy kosterního svalu.
… v následujícím klidovém období budou laktát a vodíkové ionty vyplaveny do jiné tkáně (jater), kde budou zpracovány za aerobních podmínek. Povrch svalové buňky musí proto propouštět laktát a vodíkové ionty.“ (Šípal et al.: Biochemie, SPN Praha 1992, strana 223)

Zmíněný volný vodík způsobující acidózu je tedy pouze částí disociované kyseliny mléčné: HO-C-CH3-COO- & H+

Kvasinky jsou na tom lépe, mají podobnou anaerobní reakci, kterou „si“ – jakožto odpad – vytvářejí alkohol. 

Pro šťouravé: pyruvát je totiž následně v buňce aerobně spalován dekarboxylací až na CO2 (Krebsův cyklus), opět za nezbytné účasti molekul NAD+ a vzniku množství ATP. V důsledku pak NADH slouží vlastně k přenosu elektronu na kyslík.

Při aerobním zpracování jedné molekuly glukózy na CO2 je sumárně vyrobeno 38 molekul ATP, při anaerobním procesu jsou to jen 2 molekuly a k nim nádavkem acidóza!

>> #34, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 18:40:01

Na TOHLE čekáš reakci a oponenturu?

V takovém případě začínám psát všechno německy. Ale až poté, co si seženu klávesnici se švabachem.

>> #1, jaci, 01. 01. 2013 15:01:05

ahoj, jen pro představu..takhle http://www.youtube.com/watch?… trénuje Aksel Lund Svindal(dřepy nejsou to hlavní),mrkni co dělá, jak dlouho,kolik má na tyči při dřepech(120kg+20kg tyč při maximu) a zkus si to upravit pro sebe(čas,možnosti etc.). Plus výživa, regenerace…

>> #35, ivan, 04. 01. 2013 19:46:27
To dáš, ivane, to dáš!

Jinak doporučuji k nastudování ještě Alberts, Bray et al.: Základy buněčné biologie – Úvod do molekulární biologie buňky, Espero Publishing Ústí n/L 1998, kterou mi laskavě zapůjčila ze svých zásob Kobylka.
Kniha má sice >3 kg, ale těch obrázků! 

>> #34, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 18:40:01

Aby byla buňka (vyšších organismů) schopna štěpit glukózu, musí ji převést do iontové formy fosforylací, také všechny meziprodukty štěpení mají iontový charakter.

Glukóza-6-fosfát je ester, také velká část meziproduktů glykolýzy jsou estery.

>> #37, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 22:25:17

Nedám. Já měl od začátku na biologii blbý učitele. Průser Slovenky Šímové, která nás učila, že kočka (kupodivu ne „mačka“, byla už holt Českem zprzněná) je „cicavec“, částečně zachránila Nekvapilová na SŠ, neboť byla jednak fajn, jednak se bral člověk a já se setkal s činkami a potřebou znát tělo a svaly.

Pak už ale nebyla motivace k sebevzdělání, nejlepší trenér přes fyzičku v republice a jeho tréninky postačovali. A pak na mě po desítkách let s buňkou vyrukovala nějaká vyjukaná asačka-začátečnice z FTVS na trenéráku a úplně ji tím zabila. Moje averze se tím utvrdila. 100× radši pilník, zástěru, špony a špínu.

Nebo aktuálně: jedna německá, jedna česká disertace, jedna rakouská diplomka. Pár profesorů až po „toho“ Freuda. Spass genug.

Na buňku bude možná čas v dalším životě. Ale radši bych byl něčím praktičtějším. Můj sen od dětství (Hemingway) je mečoun. Fuck your cells.

>> #37, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 22:25:17 OK,obecné zákonitosti chemie, ale na svahu moc nepomůžou. Když už nastanou problémy se zatuhlostí stehen a chce borec jezdit dravě ( ne se vozit), aby šla vydržet 1–2 týdenní dovolená je potřeba: Dodržovat radius lyže a netlačit zbytečně na lyže tam, kde to není nutné a relaxovat( popojet 200m a zastavit a parkrát vydýchat dlouhým výdechem,pokochat se výhledy, dodržet pitný režim).Po lyžování horká sprcha, natáhnout strečingem oba stehenní svaly a mazat stehna mentolovou ( kaštanovou) mastí,pomůže Voltaren apod.

>> #39, ivan, 04. 01. 2013 23:18:37
„Fuck your cells.“ To, s dovolením, ponech na Krabici, má na to výhradní právo. Zvládne to určitě lépe, zatím jsou z toho 3 děti.

>> #40, Thomas, 04. 01. 2013 23:26:54
Obecné zákonitosti biochemie dovolují pochopit a předejít. Jinak celkem souhlas. Jen Tvoje rada dodržovat R lyže je trochu zcestná, většina lyžování se podle mě odehrává pod R, pak je lyže na hraně ovladatelná i v rychlosti.

>> #39, ivan, 04. 01. 2013 23:18:37

>> #41, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 23:44:16

Zajímavá idea. Co by vzniklo po rekombinaci vašich DNA in vitro? Rypák na kvadrát. 

>> #41, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 23:44:16 OK. Myslel jsem to tak, aby se nesnažili vykřesat z těch lyží co mají třeba poloviční radius,to už stojí hodně práce stehen,potažmo zatuhnutí stehen.

>> #41, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 23:44:16

Krabice? Anything she wants/decides. Má úcta a ručky bozkávam.

A nezapomeň/te: Neither cast ye your pearls before (us) swine.

>> #44, ivan, 05. 01. 2013 00:01:51
AMEN!

>> #44, ivan, 05. 01. 2013 00:01:51

>> #45, ˘Ö˘Krab, 05. 01. 2013 00:15:49

Nááhodou,ja som všetko pochopil.Krab v príspevku pojednával o vplyve EMP(elekto magnetického impulsu) v NAD(nákladnej automobilovej doprave).Teraz,čo s tým na svahu?Navyše keď ma stehná nikdy nebolia..

>> #34, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 18:40:01

Jestli tvoje bunky stihaji vsechny tyhle chemicky operace primo na svahu,zbyde ti vubec nejaka energie na obloucky? 

PS.Zena je doktorka,az se jednou rozsekam na svahu,tak doufam,ze mne zresuscituje,ale tyhle vzorce si uz pamatovat ze skoly urcite nebude!

>> #34, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 18:40:01

Při dostatku kyslíku probíhá EMP aerobní proces přeměny glukózy na pyruvát (tříuhlíkatý řetězec)

Přeměna glukózy na pyruvát se nazývá glykolýza a probíhá sama o sobě anaerobně. Pyruvát je pak dále přeměňován dle podmínek aerobně nebo anaerobně. V případě anaerobní přeměny je výsledkem laktát, aerobní metabolismus probíhá přes Ac-CoA, citrátový cyklus, NADH a dýchací řetězec.

Energetická bilance obou dějů je výrazně odlišná, přesto nelze souhlasit s tvrzením, že se glykolýzou jedné molekuly glukózy až na laktát ATP spotřebovává. Ve skutečnosti dvě molekuly ATP vznikají, v případě optimálního průběhu aerobního metabolismu vzniká dalších 36 molekul ATP.

ATP do redukce pyruvátu na laktát nevstupuje. ATP je v kaskádě reakcí spotřebováno pro fosforylaci glukózy a fruktózy-6-fosfátu. V dalším sledu po pyruvát jsou dvakrát dvě molekuly ATP vytvořeny.

>> #48, Alda71, 05. 01. 2013 01:26:37
… pak že to tady nikdo nebude číst.

Pravdu díš, dopustil jsem se možná zjednodušení, ale mnou nalezené zdroje jednoznačně uvádějí jako důvod vzniku L-laktátu regeneraci NAD+ pro tvorbu1,3– bisfosfoglycerátu.

Pokud by to bylo tak, jak píšeš ty, bylo by pro buňku v anaerobním procesu levnější skladovat si pyruvát a ten přímo a výhodně odbourat v kyslíkově lepších časech.

P.S. Bilanci už jsem tam (ještě před půlnocí) mezi tím dodal.

>> #41, ˘Ö˘Krab, 04. 01. 2013 23:44:16

„většina lyžování se podle mě odehrává pod R, pak je lyže na hraně ovladatelná i v rychlosti.“

To se obávám, že tak není, to se na kopci vidí málokdy. Většina lyžařů jezdí daleko nad rádious lyže. A dostat se řezaným obloukem na poloměr lyže se zatuhlými stehny by vedlo zřejmě ke smrti vyčerpáním.

I.

>> #49, ˘Ö˘Krab, 05. 01. 2013 08:22:25

…mnou nalezené zdroje jednoznačně uvádějí jako důvod vzniku L-laktátu regeneraci NAD+ pro tvorbu 1,3– bisfosfoglycerátu.

Toto nikde nezpochybňuju, tento děj je zásadně nutný pro udržení běhu glykolýzy a tím přísun energie za anaerobních podmínek. Jen jsem se výše snažil upřesnit glykolýzu a její bilanci.

>> #50, CzechSkier, 05. 01. 2013 10:36:25 „To se obávám, že tak není, to se na kopci vidí málokdy. Většina lyžařů jezdí daleko nad rádious lyže.“

… pak tedy na kopci nejsou žádní lyžaři, resp. to, co se tam odehrává není (pro mě) až tak o lyžování, jako o pouhopouhém sjíždění.
(CF: sjel jsem černou, sjedu si tamten kopec, sjel jsem do lesa, byl jsem sjetý … )

>> #51, Alda71, 05. 01. 2013 12:51:40
Ale v předchozím postu #48 jsi napsal, že
„Přeměna glukózy na pyruvát se nazývá glykolýza a probíhá sama o sobě anaerobně.“

Což je a není pravda. Pyruvát rozhodně vznikne glykolýzou tak jako tak. Kyslík do reakce sice sám nevstupuje, ale nutná regenerace NAD+ mimo aerobní prostředí je při jeho nedostatku řešena právě vznikem laktátu z pyruvátu.

Takže s tvrzením, že glykolýza probíhá sama o sobě anaerobně nemohu úplně souhlasit, vznikal by samý laktát.

EDIT : Protože sice glykolýza probíhá v anaerobním prostředí, ale pro regeneraci NAD+ využívá (normálně) aerobní procesy jinde (konečným akceptorem elektronu je kyslík), je jejím produktem pyruvát jakožto vstupní palivo pro Krebsův cyklus (syn. citrátový c. nebo cyklus kys. citronové).

Pozor, mně se nedá věřit, takže důvěřuj, ale prověřuj!

>> #46, TNS, 05. 01. 2013 00:29:21 NAD+ je koenzym nikotinamidade­nindinukleotid (kuřáci zbystřili); EMP je zkratka pro Embden-Meyerhof-Parnas glykolytický proces.

>> #53, ˘Ö˘Krab, 05. 01. 2013 14:48:17

Pyruvát vznikne glykolýzou, což je anaerobní děj. Běh glykolýzy je nezávislý na kyslíku, volně lze označit z hlediska hlavních probíhajících dějů za kaskádu oxido-redukčních enzymaticky katalyzovaných reakcí. Jako konečný produkt glykolýzy je někdy udáván pyruvát, někdy laktát. Tedy stále anaerobně a nijak jinak. Za aerobních podmínek přeměna pyruvátu na laktát neprobíhá, ale běží dále citrátovým cyklem a dýchacím řetězcem, to už ale glykolýza není. Regenerace NADH v tomto případě probíhá prostřednictvím redoxních (oxido-redukčních) reakcí za využití kyslíku.

Potýkáme se v definiční rovině, řekl bych. V běhu glykolýzy (od glukózy, případně glykogenu po pyruvát či laktát) není žádné aerobní místo.

Musil, J., Nováková, O.: Biochemie v obrazech a schématech, Avicenum 1989

>> #54, Alda71, 05. 01. 2013 19:39:15
Glykolýza se evolučně vyvinula v anaerobním prostředí ještě před uvolněním kyslíku do atmosféry. Dodnes část organismů používá výhradně anaerobní verzi glykolýzy (kvasinky, bakterie …), my k nim už nepatříme. (Můžeš si zkusit chvíli nedýchat a uvidíš sám.  )

Schopnost plně anaerobní glykolýzy nám sice zůstala zachována, ale naše energetické potřeby není schopna pokrýt, navíc nedokážeme účinně průběžně odbourávat její produkty (L-laktát).

Adaptovali jsme se na aerobní prostředí až do té míry, že molekuly NADH vzniklé při glykolýze odevzdávají své elektrony do transportního řetězce na mitochondriální membráně, kterým tyto elektrony procházejí až k molekulárnímu kyslíku a spolu s ním a protony spolu vytvářejí vodu; vzniklý NAD+ je pak znovu použit pro glykolýzu.

Tímto se náš chod glykolýzy stává závislým na kyslíku, protože NAD+ je v cytosolu buňky obsažen jen v omezeném množství a pro Krebsův cyklus potřebujeme pyruvát, laktát je nám celkem k ničemu.

Plně anaerobní verzi glykolýzy máme jen jako velmi nouzové řešení.

>> #55, ˘Ö˘Krab, 05. 01. 2013 20:19:23

Názvoslovně i funkčně je glykolýza úvodní anaerobní část odbourávání glukózy, případně glykogenu, tak jak je v literatuře. Nic víc, nic méně. O potřebě aerobního metabolismu se nepřu, s výjimkami jako jsou erytrocyty, které získávají energii glykolýzou, nikoli aerobně.

Je naprosto jedno, na čem je chod glykolýzy závislý tak jak píšeš, to jsou „jen“ vztahy mezi jednotlivými fázemi metabolismu a není to důvod k tomu nazývat glykolýzu aerobním procesem.

Rozpoutali jste tady chlapci nádhernou vědeckou konferenci, která je ale vedena ve slepé uličce. Pálení stehen totiž způsobuje něco úplně jiného. Je to vznik svalových mikrotraumat uvnitř svalů, k jejichž vzniku došlo přetížením svalů. Tato mikrotraumata jsou nezbytná pro následný růst svalů. To že vás po určtém čase stehna již nebolí znamená, že vaše svaly dosáhly dostatečného objemu, nutného pro zabezpečení vámi provozované zátěže a další růst není nutný. Říká se tomu dosažení optimální trénovanosti. Proto při lyžování bolí určité svalové skupiny zpočátku i nadstandardně trénované sportovce. Pohyb lyžaře se trénuje velmi specifickými napodobivými cvičeními a při vlastním lyžování jsou zkrátka některé ze svalů nedostatečně připraveny. Právě u nich dojde při prvních lyžováních k vzniku zmíněných mikrotraumat a jejich následnému růstu na nutnou hranici, která umožní další bezproblémové ježdění. Pokud nebudete lyžovat pravidelně (Mirek), svaly opět zmenší počty nově vzniklých tzv, satelitních buněk (k jejichž rozmnožení dávají impulz právě mikrotraumata) a celý cyklus jede nanovo.

>> #56, Alda71, 05. 01. 2013 22:04:08
S prvním odstavcem bezvýhradně souhlasím.

Ale pokoušet se vydělit glykolýzu z funkčních souvislostí uvnitř buňky, to mi nejede.
Resp. není rozhodně jedno, jestli vzniklý pyruvát můžu vesele prohnat dekarboxylací a topím se pak ve využitelné energii (účinnost 40%, srovnej: spalovací motory kolem 20–30%), nebo jestli ho – kvůli udržení chodu glykolýzy – musím přeměnit na (problémy působící) laktát a topím se v kyselině (při energetické účinnosti 7%).

Laktát netvoří buňka ze své vůle a pro radost, ale protože potřebuje udržet v chodu glykolýzu i při nedostatku kyslíku.

EDIT: Konečně jsem z hloubi knihovny vyhrabal Tebou zmíněnou Musilovu „Biochemii v obrazech a schématech“ (1990).
I tady je pěkně kulantně zahrnut onen paradox anaerobní glykolýzy, kolem kterého se tady celou dobu točíme.
„Pyruvát by bylo možno považovat za konečný produkt glykolýzy, protože jím je přeměna glukosy ukončena. Za anaerobních podmínek se však stává obligatorním akceptorem vodíku a redukuje se na laktát. Za aerobních podmínek tato reakce neprobíhá.“ (str. 58 dole).
O dvě strany dále je pak příslušné schéma vyjadřující spřažení s následnými fázemi, zvlášť pro aerobní a anaerobní podmínky, vč. přenosu NADH k regenerci do dýchacího řetězce.

Mám za to, že schémata a popisy, ale hlavně do důsledku dovedené souvislosti v mnou citovaných publikacích (mohu dodat i další), poskytují lepší a ucelenější přehled.

>> #57, Martin47, 06. 01. 2013 08:31:39
Vliv mikrotraumat jsem, kvůli odporným H+ iontům HT.Huga, trestuhodně pominul, něco málo jsem o tom také četl, jako skoro všichni tady.
Chtěl jsem původně dodat ještě něco o potřebě odpočinku mezi tréninky a o dostatečného přísunu bílkovin/těch správných aminokyselin/ pro jejich regeneraci, ale regener už nééééé (brrrrr)!

Laktat zda se neda spat spouste lidi, viz treba vynatek z Wikipedie: – bez toho, ze bych se poustel do detailniho prekladu, tak ten prvni pan tvrdi ze Laktat ( na rozdil od toho co tu – a snad i spravne- bylo receno) spise acidozu snizuje. Ten druhy pan mu oponuje: The effect of lactate production on acidosis has been the topic of many recent conferences in the field of exercise physiology. Robergs et al. have discussed the creation of H+ ions that occurs during glycolysis.[10] and claim that the idea that acidosis is caused by the production of lactic acid is a myth (a „construct“), pointing out that part of the lowering of pH is due to the reaction ATP-4+H2O=ADP-3+HPO4–2+H+, and that reducing pyruvate to lactate (pyruvate+NAD­H+H+=lactate+NAD+) actually consumes H+. However, a response by Lindinger et al.[11] has been written claiming that Robergs et alii ignored the causative factors of the increase in concentration of hydrogen ions (denoted [H+]). Specifically, lactate is an anion, and its production causes a reduction in the amount of cations such as Na+ minus anions, and thus causes an increase in [H+] to maintain electroneutrality. Increasing partial pressure of CO2, PCO2, also causes an increase in [H+]. During exercise, the intramuscular lactate concentration and PCO2 increase, causing an increase in [H+], and, thus, a decrease in pH. (See Le Chatelier's prin­ciple)