elan SW 14 druhy dojem

(radek, ) ahoj vsichni tak se vratil s italie po tydennim lyzovani na kursu lyz. instruktoru a podelim se s vami o druhy a delsi dojem z techto novych lyzi. takze zopakuju mam -elan speedwave 14 dual titanium 168 cm,116–70–105, r- 13,3m, merim 178 cm vazim 88 kg, styl jizdy mam pomerne agresivni (moc nehranim zakousavam hrany, spis takovej racecarving) podminky lyzovani byly solidni – absolutni jasno, snih rano po 1001 premrzly a odpoledne dole spise brecka. lyze opravdu skvele vede, diky sve delce je v naproste pohode i pri pomerne vysoke rychlosti (myslim jizdu po hranach, jizdu „naplacato“ moc nemusi, to se klepe jak ja pri zaslechnuti slova ucitelka ), velmi slusne drzi na tvrdem az ledovem povrchu (ale opet to chce se nebat kousnout hrany), radius by tedy mohl krapanek mensi (asi bych ted uvazoval o delce 160 cm), pomerne nerada se lyze necha premlouvat do dlouheho smykaveho oblouku , to ji sebemensi nerovnost nebo zmrazek rozhodi, naprosto libove se ale lyze chova v tezkem snehu a „roznahnanem“ terenu kde ostatni chytali balanc, tam jela jako tank naprosto bez zavahani,ale opet po hranach. jedina vec me na ni mrzela , ze na ni asi fyzicky nemam po prvni dni sem mel dojem ze asi druhy den uz nezvladnu a nevyjedu, tento dojem pretrvaval temer cely tyden(ty vecerni kalby ala sampano s vodkou nebo cervene s merunkou jiste nesly svuj dil, jedine co pomahalo byly pravidelne masaze od nactiletych studentek), ta lyze me fyzicky nicila. takze to shrnu : je to klasicka carvova lyze (spise pro race carv nez fun),pomerne tezka , tudiz se s ni musi i tak zachazet, jezdit pouze po hranach, nesoupat a nejezdit rychle „naplacato“, tudiz nic pro zacatecniky a lyzare se stehnama slabsima nez Arnie abych byl kompletni obsolvoval jsem jedno odpoledne na erarnich snowbladech( znacky lusti)a druhe odpoledne na erarnich „luštovkách“ RCT 140cm r-9m, ani jedno z nich me nenadchlo, na bladech sem jel jak na trni a lustaci me nejak nepodrzely na hranach, furt si nekam ujizdely, mozna pri te male delce vytezil pud sebezachovy a jizda po hranach me pripadala jako falesne hrdinstvi.kaz­dopadne na fun musi bejt luxusni, jak nam predvadela jedna dama v letech s medvedima usima na helme (snad si to neprecte:-).

(ivan, ) Vážení, souhlasili byste se mnou, že přece není normální, aby komerční lyže s parametry 168 cm/13,3 m „fyzicky ničila“ jakéhokoliv jen trochu slušného lyžaře, najmě s poměrně robustní charakteristikou 178 cm/88 kg (bez ohledu na to, jestli je to sádlo nebo svaly)? Takovou lyži by přece nikdo nevyráběl!
Tady přece musí být něco špatně.
Kde může být chyba:
1. v lyži a jejím broušení (např. nulový odklon s konkávností ve špičce)
2. v lyžaři (pokud není invalida, nespíše špatná technika)
3. v interakci lyžař – lyže, tedy v nevhodném způsobu používání takové lyže, kdy od ní požaduju nevhodný jízdní režim a nepřiměřené výkony.
Pokud neplatí 1, půjde nejspíše o kombinaci 2 a 3 s podezřením na převahu 3.
Jak víme, pohybuje se lyžař při sjíždění v jakémsi poli sil vnějších (především gravitační a odstředivá, ale také např. pružnost lyže+desky coby nosníku) a (jím generovaných) vnitřních. Jeho aktivitu lze označit za „management“ těchto sil: cíleně nasazuje ty vnitřní, aby využil či usměrnil ty vnější. Jak víme, je triumfem současných vykrojených lyží možnost vysoce efektivně, tedy s vynaložením relativně malého množství sil vnitřních, využívat síly vnější. Lidově řečeno, lyže zatáčí „skoro sama“. Všichni známe.
Krátká a hodně krojená lyže je v malé rychlosti králem takové snadnosti. Už i velmi malé zahranění ji díky tvaru navede do oblouku. Jenže od určité rychlosti musíme hranit více. Tím se už tak malý radius ještě více utáhne, lyže „chce“ zatáčet, ukončovat oblouk a rychle přecházet do dalšího. Když z ní ale chceme dostat oblouk delší, od určité rychlosti už vlastně takovou lyži NEVYUŽÍVÁME, nýbrž spíše KROTÍME. Neboli nasazujeme své vnitřní síly ne proto, abychom šikovně využili ty vnější, nýbrž abychom je přemáhali.
K tomu si přidejme menší stabilitu krátké lyže, horší vedení, větší nároky na udržování předozadní rovnováhy. Taková lyže je pak – navzdory své tradované ovladatelnosti, zatáčivosti a snadnosti – vlastně náročnější na jízdu než lyže delší. Což není žádný objev, nýbrž i poznatek publikovaný (bez oné teorie sil) např. v testech DSV/FdS už skoro před deseti lety. Tehdy i coby protinázor horování Supertestu pro lyže co nejkratší včetně označování kraťásků do 100 cm za lyže „plnohodnotné“.
Naproti tomu lyže delší a krojená méně sice nejde v nízké rychlosti tak dobře do oblouku, ale od určitého tempa a nutného úhlu hranění je s nimi onen management sil jednodušší a vnější síly jdou využít snadněji. Pak už jen stačí VČAS a DOSTATEČNĚ lyži zahranit, ona se prohne a vyjíždí střední a delší oblouk klidněji. K náklonu a zahranění potřebuju jen dobře „přepadnout“ a udržovat vhodný úhel hranění. Na to nepotřebuju žádnou velkou sílu, nýbrž cit pro hranění. Když navíc lze využít pružnosti lyží, jež mi reboundem pomohou do nového oblouku, je taková VOLNÁ jízda mnohem méně silově náročná než „krocení náročné slalomky“.
Opakuju ale už až otravně, že základem je SPRÁVNÁ TECHNIKA!!!!!!!
Kdo ji nemá, s lyží a vnějšími silami se „pere“ a to ho vyčerpává. Nadává si, že v létě bude muset najezdit o tisíc kilometrů na kole víc, víc běhat, makat ve fitku… Což je fajn a ať to dělá, když chce, ale se špatnou lyžařskou technikou se na lyžích bude trápit i cyklista profík s ocelovýma nohama. (Takto kdysi přiváděl k zoufalství na zimních soustředěních cyklistické reprezentanty na běžkách padesátník Ivan Zítek, díky technice s úsměvem tam a tehdy, kde tihle jinak skvěle trénovaní borci už měli dost.) Kdežto kamarádka Nicola v padesáti letech, se 49 kily a celoživotním odporem k posilování dokáže s úsměvem jezdit celý den, navíc zásadně bez holí a na čemkoliv, co jí dáte. Protože TO UMÍ!!!
Zpátky k příspěvku: to, že je lyže „v naprosté pohodě i při poměrně vysoké rychlosti“ a současně tě „fyzicky ničí“, přece nejde dohromady. Buďto „v pohodě“ není, nebo je ta její „pohoda“ vykoupená takovou nepohodou tvojí, že bych o žádné „pohodě“ nehovořil. Ovšem se 168 cm a 13,3 m bych opravdu „naprostou pohodu“ nečekal. Jistě, dobrý lyžař i na tomhle kopec sjede, třeba i na bigfootech, ale pohoda v tom není.
Závěrem dlouhého kázání bych tedy vyzdvihl dvě věci:
1. volbu vhodných lyží a
2. důležitost správné techniky.
To prvé je sice omleté, ale nepřiměřená nadobliba slalomkovitých lyží ukazuje, že stále aktuální. A to druhé se mi stále víc jeví jako základní. Dnešní blbuvzdorné lyže sice dávají lyžařům snadno a rychle pocit, jak (lyžaři) umějí zatáčet, ale je to mnohdy ošidný klam. Ale to jsem už psal i v nějakém tom článku ve SNOW…

(radek, ) to je tak dlouhy, ze sem na konci uz nebyl ani soustredenej na myslenku , kterou sem se docetl na zacatku. No nevim mozna ma technika nebude nijak prevratna, coz ani netvrdim, nebo me nohy nejsou na tuto zatez zvykle nebo jezdim prilis silove a neustale naplno. Asi bych rekl od vseho neco. Vetsi podil asi bude mit ta pauza 4 let kdy sem se na lyze dival jenom ve sklepe a fyzicky nijak nohy nezatezoval .Musim si dat pozor abych tu nevyplodil podobny 50-ti radkovy „eintopf“. Nic proti nemeckym jidlum :o)

(ivan, ) Máš pravdu. Takový příspěvek se do diskuse asi nehodí. Příště si to schovám na regulérní článek, navíc honorovaný.

(radek, ) tak sem prave shledl svoji jizdu carvovych oblouku natocenou na kameru a potvrdily se me obavy, ze ackoliv se pokousim o spravne zhraneni , zatlaceni vnitrniho kolena ke svahu a rozlozeni vahy, presto jsem v oblouku netrpelivy, jak pubertak pri pohledu na pamelu anderson, a nenecham lyze vyjet svuj radius, nybrz se jim snazim vnutit kratsi oblouk, cimz samozrejme prechazim do smykaneho oblouku a je to cele v riti. Dalsim nedostatkem je nedostatecne zatizeni predni casti lyze coz samozrejme prodluzuje take radius. takze mohu zodpovedne rici , ze tady Ivan se svym „mimoradne chaoticky promichanym eintopfem“ mel pravdu. z tohohle regulerni honorovany clanek asi neudelam.

(Mirek, mirko.vorisek@seznam.cz) Svou hlavní chybu zmiňuješ už v „prvním dojmu“, nenaučil jsi se carvovat na placce. Pokud ti to nejde na mírné sjezdovce, tam je to opravdu nejsnažší, na prudší se to nenaučíš. Něco si o carvingu přečti a vyraz znovu na modrou, ze začátku stačí naklápět lyže na hrany a nechat je zatáčet. Nohy tě na 99% bolí ze záklonu, snaž se být co nejvíce vředu, jazyk boty musíš cítit na holeni…

(radek, ) na mirne sjezdovce snad dokaze jet carv kazdej, jakmile je to prudci, tak se snazim lyze cpat do kratsiho oblouku (abych si udrzel rychlost) a nenecham je vyjet oblouk dle radiusu, poppr. me obcas ujizdi vaha na spodni lyzi, njn cviceni na to znam nazpamet(delal sem je kazdej den celej tejden), takze holt cvicit a cvicit

(Mirek, mirko.vorisek@seznam.cz) Vycházel jsem z této věty: „ale pak sem to vzdal, protoze ten tezky snih neodpustil jedinou chybu a hrany se zakousavaly do snehu jako ja do svickovy“. Vodivý sníh na mírné sjezdovce jsou ideální podmínky. Při přechodu z klasiky na carving je právě největší problém nechat lyže zařízlé přes spádnici. Proto každému začínajícímu carverovi doporučuju lyže s R 10–12m. Ty Lušťovky 140/R9m byly pro tebe ideální šance, tedy pokud hrany nebyly zcela v pr… Pokud můžu poradit, zkus si půjčit lyže 150/R10–11m, vyraz na modrou a nech lyže vykrajovat svůj přirozený oblouk a vnímej pocity z řezaného oblouku. Hlavně si hlídej těžiště ve předu, ze záklonu bolej nohy…

(radek, ) diky za radu , ale letos uz to asi nestiham , necham to na pristi rok, tech 13m radius mejch me musi stacit , na placce sam citim jak si lyze pri naklonu a vaze vpredu kraji oblouk sama, takze nejakej ten feeling co to ma delat uz mam, pristi rok pojedu s ucitelama lyzovani zas, tak to uz snad dotahnu aspon k cistemu racegarvingu