Úprava sjezdovek ve Francii

(Petr Hais, phais@seznam.cz) Rád bych se dozvěděl o nových zkušenostech s úpravou sjezdovek ve Francii. Jelikož jsem byl naposledy ve Francii v roce 2003, tak nevím na jaké úrovni je v současné době úprava sjezdovek . Ve Francii jsem byl asi 5 let po sobě v různých střediscích a vždy některé sjezdovky nebyly upravené i několik dnů. V tomto názoru souhlasím s p. Moudrým v článku Alpy po 20 letech okouzlení. Také jsme začínali jezdit nejdříve do Francie, kde jsem byli u vytržení, ale postupem doby člověk má srovnání i s jinými zeměmi a pak je schopen srovnávat. Petr Hais

(HonzA, ) Hodně záleží na tom, co hledáš. Jestli je to všudypřítomná utažená a stále upravená pista, Francie nebude tvým lyžařským rájem. V tom případě se poohlédni spíš po Itálii. Jestli hledáš proměnlivé podmínky pro vyzkoušení různých stylů jízdy v převážně rozlehlých areálech, jsi ve Francii doma. Když se bude pořád pista utahovat, nikdo si nikdy nezajezdí v boulích a nebo v novém sněhu. Jinak když napadne třeba přes noc, je v Alpách normální že se většina sjezdovek neupravuje hned. A po tom co napadne větší množství sněhu, tak je obvyklá že se nejdřív začne hlavními tratěmi a na ty poslední se dostane třeba až za několik dnů.
To snad jen u nás v ČR si vlekaři myslí, že je dobrý nápad upravit 20–40cm nového sněhu rolbou ráno těsně před devátou a že tím přinesou někomu požitek 

(TVK, tesna@seznam.cz) Do velkých francouzských středisek jezdíme cca. 10 let a podle mne není v úpravě tratí proti Rakousku nebo Itálii žádný markantní rozdíl. I ve Francii se i v pozdním odpoledni dají najít svahy ve špičkové formě, často ani ne příliš „vysoko“, chce to jen vědět, kam vyrazit. Třeba ve 3V máme vytipovaných několik takových málo frekventovaných svahů, kde se dá jezdit až do zavíračky bez muld.

Jediný zásadní rozdíl je v tom, že kvůli rozlehlosti areálů a ploše sjezdovek se některé červené a (upravované) černé sjezdovky upravují obden. Ale zelené, modré + páteřní sjezdovky jsou upraveny denně, resp.po vydatnám sněžení se začíná od nejméně náročných sjezdovek a to podle důležitosti a dostupnosti. Třeba letos jsme zažili v březnu všechny druhy počasí od „lednového“, vydatného sněžení a žpo ryze jarní počasí s výrazně plusovými teplotami a protože jsme bydleli přímo u sjezdovky, mohli jsme sledovat práci rolbařů přímo z okna. Podle počasí vyráželi na konkrétní svah jednou už v 7 večer, jindy v 10 a někdy třeba až v 6 ráno, někdy upravovali přes noc 2×, a svahy byly vždy upraveny ráno nejlépe, jak to objektivní podmínky dovolily. Druhá věc je ta, co pak s úpravou sjezdovek provede počasí, slunce a na mnoha páteřních sjezdovkách až několik desítek tisíc lyžařů.

(ivan, ) „To snad jen u nás v ČR si vlekaři myslí, že je dobrý nápad upravit 20–40cm nového sněhu rolbou ráno těsně před devátou a že tím přinesou někomu požitek.“
Na jedné straně sdílím tvé zoufalství z české mánie ráno zválcovat každých 10 cm nového sněhu a zabít tak u nás poměrně vzácný požitek z jízdy VE (nikoliv jen NA) sněhu. Na druhé je ale pravda, že když napadne tolik, kolik píšeš, začne se třeba ve čtyři. Někam se holt mašina dostane až třeba v sedm či osm a mezitím třeba tratě udělané nejprve zase zapadnou, takže se, pokud se to stíhá, ještě před tou devátou projedou znovu. Obecně řečeno, nelze být najednou všude.
Domnívám se, že při velké hustotě lyžařů u nás a při klientele převážně očekávající a vyžadující „úpravu“ se naši provozovatelé bojí nechat část tratí bez úpravy. Kdo má velkou plochu (Alpy), může snáze nechat část tratí být s tím, že kdo chce hlubočák, najde si ho, kdo nechce, půjde na jakžtakž upravené. A částečně je to snad i tradice a neinovativní myšlení. Hlavně ale IMO snaha nezavdat důvod ke stížnostem nebo až žalobě při neúpravě. Někdo by možná řekl „alibismus“, ovšem svým způsobem pochopitelný.

(Radek Holub – SNOW, ) Úpravu dokážu posoudit spolehlivě pouze po ránu a během dne jen v případě, že je sjezdovka málo jetá. To, co pak vzniká pod náporem lyžařů nebo počasí, je všude skoro stejné. To jen pro ujasnění, co vnímám jako „úpravu sjezdovek“. Perfektní úprava podle mého znamená zejména, že:

1. vrstva sněhu je dostatečná po celé ploše
2. povrch pisty je (s přihlédnutím k podkladovému terénu) rovný – tj. při rychlé jízdě po ní lyže nedrncají jako auto na nerovné silnici – nejčastější prohřešek úpravy, který ale masový lyžař možná ani nepozná
3. v manšestru nejsou díry a jednotlivé pásy na sebe hladce navazují
4. upraveny jsou i okraje trati a vnitřní strany zatáček

Ve výsledku se na takové trati pak dá jet skoro „poslepu“. Já rozdíly v úpravě sjezdovek vnímám poměrně citlivě, zřejmě víc než běžný návštěvník, a proto se mi zdá, že mezi středisky viditelné rozdíly jsou (částečně se to dá i zevšeobecnit na jednotlivé země). Francie nikdy nepodlehla (fun)carvingu, a tedy má v tomto mnohem menší nároky než třeba Itálie. O mnohém vypovídá i počet roleb, které má středisko k dispozici (ve Francii obvykle 1 na 10 km tratí, v Itálii 1 na 4 km). Za ideálních sněhových podmínek dokážou super úpravu snad všude, při těžkém jarním sněhu už je znát, jak se kde rolbaři mazlí. Ale k věci: s Francií nemám letošní zkušenost, ale nemíval jsem tam nikdy pocit velkého „mazlení“.

(ivan, ) Při „těžkém jarním sněhu“ pak už taky hraje roli i mašina s navijákem a možnost ho použít. Když se stroj boří, je „mazlení“ bez navijáku i bez šance. A samozřejmě to chce trpělivost, žádný pospíchání za holkou nebo rodinkou. Myslím, že dobře to bylo vidět a cítit teď koncem sezony ve Špindlu. Na Mísečkách se teď upravuje starý a poměrně tuhý základ z prosince a ledna, Pavel Anděl si s tím pohraje a ráno se na tom jde svézt, takže to podle toho vypadá. Kdežto ve Svaťáku to už nebyla žádná velká sláva, ale zase jak kde (a asi jak kdo). Znám to i z Kaunertalu. Bývala tam úžasná „italská“ úprava (rolbisti nejsou vázaní na odvoz lanovkou), ráno se dalo jet naslepo, ale pak se vyměnil Pistenchef, snad i mašinisti, a nyní je to bohužel horší. Hoši na kopci chvátají, asi spěchají za Heidi, a klouby a záda ráno pláčou. Je na to krásné rakouské slovo Schlendrian