Základní recept využívá mouku a vajíčka rozdělená na žloutky a sníh ušlehaný z bílků. Kaiserschmarrn by se měl podávat naprosto čerstvý, hojně poprášený moučkovým cukrem a s džemem. Nejlepší akord s vaječným těstem vytvářejí kyselé červené marmelády – brusinková, rybízová, malinová. Vyskytuje se ale klidně i jablečná nebo švestková. V luxusnějších provedeních je těsto obohaceno ořechy nebo rozinkami.
A proč si jednoduché a na pohled nijak moc elegantní jídlo vydobylo takové renomé? Jedna z historek (je jich vícero variant) vypráví, jak si císařovna Sissi, která stále někam spěchala, objednala u kuchaře „jen něco rychlého a lehkého“. Když pak výtvor donesli na stůl, hubená císařovna se v tom ponimrala a konstatovala, že je to „příliš těžké“. A tu se k ní naklonil její choť, aby ochutnal, a pravil: „Ukaž, má drahá, jakýže Schmarrn ti to přinesli.“ A právě německé slovo Schmarrn se dá přeložit různými způsoby – od neškodného trhance až k nepříliš lichotivým výrazům jako např. blbina.
V Maďarsku, které bývalo také součástí impéria, se tomuto jídlu prý říká császármorzsa nebo jednoduše smarni.
Na hory se toto jídlo skvěle hodí – rychle vyrovná hypoglykémii způsobenou sportem (práškový cukr, marmeláda) a je i bohaté na proteiny (vajíčko), nezdržuje s konzumací a konečně je rozpočtově přátelské.
Článek byl převzat z časopisu SNOW 59.
