Francouzská lyžařská střediska nabízejí svým návštěvníkům většinou apartmánové ubytování. Je to historicky podmíněný fenomén a je třeba, abychom je měli rádi taková, jaká jsou. Lyžaři nemohou očekávat roztomilé rodinné penzionky, kde ráno panímáma v dirndlu nabízí teploučké houstičky s hvězdičkou uprostřed. Na druhou stranu se můžeme rozvinout v gastronomické kreativitě a přidat se po ránu ke hladce oholeným Francouzům, kteří si jdou pro svou otýpku baget a pytlík croissantů. Záleží jen na nás, jak hluboko se budeme chtít do francouzské gastronomie ponořit, či lépe řečeno, jak vysoko se budeme chtít vyšvihnout.
Level jedna, možná level nula
Začátečník si s sebou do apartmánu veze většinu potravin z domova. Ano, jídlo ve Francii je dražší než u nás. Tento fenomén souvisí i s rozdílem kvality. Na první výpravy jsme tedy vybaveni a sobotní večer dojídáme cestovní výbavu – vlhký chléb Šumava s řízkem, z něhož se po dlouhé cestě olupuje znavený strouhankový trojobal. V zavazadlech máme přibalené ingredience na kolínka s kečupem nebo i moderní prefabrikované těstoviny s různými dalšími příchutěmi. Máme pečené kuře, které do neděle vydrží, a k němu je bramborová kaše ze sáčku. Kreativní hospodyňky připravily doma zavařený guláš, svíčkovou, slepici na paprice a další stálice české kuchyně, které na místě podle míry osobní ukotvenosti v domácím stravování doplňujeme rýží ve varném sáčku či náročnějšími knedlíky z pytlíku. Konec týdne může být věnován vakuově baleným párkům, ke kterým jsme si odvážně koupili dijonskou hořčici. Jídelníček bývá doplněn polévkami z pytlíku nebo pro ty línější jen „yum-yumkami“. Na svah vyrážíme s chleby obloženými trvanlivým salámem nebo krájeným eidamem a tatrankami. A protože víme, že Francie je země vína, koupíme si tento nápoj v hnědých kanystrech, které mají svým minimalistickým designem připomínat soudky. Český chléb nám dojde asi tak ve čtvrtek, a tak se odhodláme ke koupi bagety, z níž zatím nejsme schopni vyrobit kloudný „chleba na svah“, protože ji krájíme jako veku na chlebíčky, a nikoli napříč po délce, což je jediný způsob, jak ji namazat a naplnit salámem. Pokud si na konci týdne nad zbytky becherovky a nezkonzumovanými špagetami neuvědomíme svou gastronomickou zaostalost, tak visí nad naší cestou do dalšího levelu, i do francouzských hor vůbec, velký otazník.
Vhodný požitek za malý rozpočet
Stoupání ke gastronomickému Olympu může škobrtat o omezený rozpočet. Ale i v takovém případě lze elegantně kombinovat domácí zásoby s místními lahůdkami, podobně jako Francouzky maskující díry na punčochách barevnou pašmínou. Ponecháme si z prvního levelu pečené kuře nebo třeba krkovici, těstoviny, které jsou opravdu praktické, a třeba i nějakou polévku z pytlíku, která zahřeje po příchodu z lyžování. Nahradit sušenou bramborovou kaši skutečnými bramborami je jednodušší, než se zdá. Abychom nezatěžovali náš budget zbytečně, nakoupíme v údolí, a to třeba následovně. Sobotní večer je vhodný pro„studený bufet“. Místo unavených chlebů si v apartmánu plném nevybalených kufrů otevřeme láhev vína a k ní si dáme výběr ze sýrů, paštiček a terinek s kornišonky a doplníme bagetou, u níž, již znalecky, oceníme křupavou kůrčičku a vláčnou střídu. V oparu vůně Tomme de Savoie a Côtes du Rhône zmizí také rychleji případné nedokonalosti našeho ubytování.
Francie je i zelinářská velmoc, což poznáme při prvním porovnání velikosti hlávky salátu. Můžeme se tedy v údolí předzásobit na několik dnů dopředu. Saláty jsou nedílnou součástí základního francouzského menu. K jejich přípravě lze vzhledem k omezeným technickým možnostem apartmánové kuchyně používat prefabrikované vinagretky – zálivky.
Zelenina je i skvělou přílohou hlavních jídel. Dovezené české uzené maso můžeme doplnit čerstvými fazolovými lusky nebo čekankou dušenou na másle. Příprava obojího netrvá déle než pytlíková polévka. Degustaci místních specialit můžeme vyzkoušet na dvou jídlech. Crozets jsou pohankové těstoviny, malé čtverečky, které jsou za hranicemi Savojska těžko k dostání. Stačí je povařit jako každé jiné těstoviny, a dokud jsou horké, zamíchat do nich plátky Reblochonu, aby se rozpustil. Do mlsoutské varianty můžeme přidat na kousky nakrájenou suchou savojskou šunku (hlavně nesmažit) nebo smažené cibulové kroužky. Dvě vrchovaté polévkové lžíce tohoto jídla nasytí i hladového puberťáka. Vzhledově hodně slabé jídlo je chuťově okouzlující.
Druhou specialitou je raclette, neodmyslitelná součást pobytu ve francouzských Alpách. Je velmi snadné půjčit si někde set na jeho přípravu. Mívají jej lahůdkářství, obyčejné samoobsluhy, ale někdy i ubytovatelé. Podmínkou zápůjčky bývá koupě sýra a někdy se požaduje i finanční kauce. Součástí gastronomické kratochvíle je i předehra, již představuje nákup. Lahůdkáři se dokáží mazlit nejen s koly sýra, ale třeba s plátky suché šunky nebo s oslími klobáskami.
Na dezert se doporučuje, poté co dojde bábovka z Česka, nějaký sorbet. Dezerty jsou ve Francii stejně důležité jako saláty. Mohou být zcela miniaturní, ale jsou prostě nutné. Jsou jako úhelný kámen, jímž se sklene celé jídlo.
Nejvyšší level: doháníme Francouze
Pokud se začneme seriózně zabývat tím, jakým „úhelným kamenem sklenout večerní menu“, jsme na dobré cestě vžít se do kůže Francouzů. Snad by se hodilo spíš říci do chuťových pohárků Francouzů. Nezapomínejme, že bonton nepřipouští, abychom se o večeři bavili před pátou odpolední. Vzrostl nám rozpočet nebo jsme rezignovali na novou gore-texovou bundu, ale ve svém gastronomickém rozvoji jsme udělali obrovský pokrok. Nákup v nížině bude pro první večer obsahovat i krevetky z aktuální nabídky supermarketu. O sýrech máme dávno jasno: kupuje se pouze výkroj, nic v ochranné atmosféře. Ostatně k pultu jdeme najisto a přidáme třeba nějakou dosud neochutnanou novinku. Láhve vín bereme zkušeně a víme, že uctívání lokálních laskomin má své meze a v jiných regionech umějí i lepší. Après-ski aperitivy už nejsou možné bez oliv a prťavých okurčiček a snídaně se zase neobjedou bez croissantů.
Opustíme také stěny apartmánu a zaútočíme na restaurace. Při poledních zastaveních na terasách se budeme těšit na chèvre chaud nebo savojský salát. Naše konverzace se točí kolem toho, zda kozí sýr je málo, nebo moc vyzrálý a brambory v savojském salátu jsou rozvařené a ořechů je málo. Nebude chybět večerní fondue nebo raclette a už ve chvíli, kdy budeme stahovat lyžáky, se budeme těšit na sametovou chuť mousse au chocolat nebo křehoučké křupnutí crème brûlée. Naštěstí jsme se zatím ještě neprojedli k vášni pro gastronomické restauranty, která kreditku zatěžuje víc než vášeň pro hazard. Stačí horské rustikální restaurace se zajímavým jídelníčkem. Víme, co obnáší například kohout na víně, jehněčí karé, jak málo Francouzi smaží vysoký roštěnec, že tatarák z tuňáka je i v horách výtečný a vzrušuje nás tajemství přípravy moelleux au chocolat.
Vítejte v klubu posedlých jídlem! Je to elegantní, taktní vychovaná společnost, která svým členům nikdy nepřipomíná poklesky minulosti, jakými jsou třeba ta kolínka s kečupem a se strouhaným eidamem.
