Příliš váhy na vnitřní lyži, prohnutá záda, korekce chyby
způsobené již při zahájení oblouku, zbytečně agresivní jízda na
měkkém podkladu – to vše stojí lyžařku mnoho sil a generuje únavu a s
ní i riziko zranění. Lyžař je naopak téměř ukázkově opřen
o vnější lyži, využívá působení vnějších sil a nechává lyže
jet. Důležitý je ale nakonec úsměv, který oba z radosti nad svou jízdou
vykouzlili do fotografova objektivu.
Nic navíc!
Je všeobecně známo, že technicky vyspělý lyžař vydrží lyžovat celý den, protože provádí pouze takové pohyby, které jsou nezbytně nutné, a nevydává zbytečně energii navíc. Oproti tomu málokterý začátečník vydrží lyžovat celý den bez známek viditelné únavy. Pamatujme, že lyžím je třeba dát jen to potřebné, zbytek udělají za nás! Lyžujeme díky zemské gravitaci, která má jediný úkol – dostat nás dolů s kopce. My se jí svými pohyby bráníme, seč můžeme, smýkáme nebo vykrajujeme oblouky, a tím na sebe necháváme působit i jiné síly, než kterou je ona gravitace. Poznáváme jedinečnost odstředivé síly, s nenamazanými lyžemi proklínáme tření, brzdí nás i aerodynamický odpor. A k tomu všemu ta dvě „neposlušná“ prkna na nohou, o těžkých lyžácích ani nemluvě! Už tak nás toto všechno stojí mnoho sil, tak proč dělat něco navíc?! Lyžování plynulými navazovanými oblouky je harmonií přesných pohybů, každá část těla má v oblouku svoji roli, své místo.
Dýchejte
Lyžování je přirozeným sportem, pokud je prováděno správně, tzn., jsou-li pohyby přímo úměrné působícím silám a dodáváme-li správným dýcháním dostatek kyslíku pracujícím svalům. Vrcholoví lyžaři na závodní úrovni podávají výkony daleko za hranicí anaerobního energetického krytí, podobně jako běžci na 400 m, a zcela jistě je jakýkoliv pohyb navíc, byť i vynucený například chybou, ztrátou drahocenné energie. Podobně to platí u nás, sportovních lyžařů.
Odpočívejte
Naučme se mezi oblouky relaxovat, odpočívat, synchronizovat náš dech
s pohyby. A především nedělat nic navíc! Zapojujete nadměrně paže,
různě s nimi máváte a nejste schopni je udržet přibližně v jedné
poloze? Pak bojujete s rovnováhou a pomocí pohybu paží se rovnovážný
postoj snažíte nalézt a vyrovnat. Nejste schopni udržet stejnou stopu,
lyže se vám střídavě rozjíždí a sjíždí nebo dokonce
i překříží? Pravděpodobně je to tím, že lyže nutíte zbytečnými
pohyby, do čeho se jim nechce.
Nevhodnými pohyby se vystavujeme také určitým zdravotním rizikům, která
si, z trochu jiného úhlu pohledu, nastíníme příště. Lyžovat lze přece
do pozdního věku, šetřeme si proto nejen pohybový aparát, ale i energii
na horší časy – lyžujme ekonomicky.
