Altocumulus lenticularis

Český překlad zní vysoká kupa čočkovitého tvaru. Používá se ovšem jen velmi zřídka. Daleko rozšířenější jsou slangové výrazy vznikající z latinského lenticularis: „lenťáky“, „lentilky“ nebo také „čočky“. Skutečně svým tvarem mandle, čočku či lentilku připomínají. Na rozdíl od ostatních tvarů altokumulů jsou učesané a hladké. To proto, že v jejich okolí fouká velmi silný vítr. Navzdory tomu zůstávají stát na místě a ani ta nejsilnější fujavice s nimi, na rozdíl od ostatních mraků, ani nehne. Abychom pochopili proč, musíme pátrat po příčinách jejich vzniku. Život jim dává silný vítr proudící přes hory. Jsou-li splněny ještě některé další podmínky (například ovzduší musí být stabilní apod.), pak se vzduch proudící přes překážku jednoduše řečeno rozvlní, podobně jako například voda v potoce přetékající přes kámen. A právě na vrcholech oněch stojatých vln se tvoří tento úžasný mrak. Ačkoli v místě, odkud lenťák pozorujeme, se nemusí „hnout ani lupínek“, jeho výskyt jednoznačně svědčí o tom, že ve vyšších hladinách atmosféry hodně fouká. Nejsilnější vítr je na návětří kopce, velmi silný fouká i ve vrstvě, kde se mrak vyskytuje. Za horami je to složité: jsou tam oblasti, kde fouká málo i místa se silným větrem. Přeteče-li totiž vzduch přes hory, vznikají za nimi v různých (podle výšky překážky a síly větru snadno spočitatelných) vzdálenostech tzv. závětrné rotory. Nejvýraznější je ten první. Je-li navíc vzduch přetékající přes hory velmi studený, a tím pádem i těžký, zrychluje se jeho pohyb po svahu dolů a může být i velmi nebezpečný. Vzpomeňme například na 19. listopad roku 2004, kdy závětrný vír padavého větru zvaného bóra způsobil obrovské škody pod Vysokými Tatrami. Rotory ležící ve větších vzdálenostech od hor už bývají slabší a jsou někdy označeny roztrhanými stratokumuly.

Jaké počasí tedy můžeme čekat, jsou-li na obloze lenťáky? Díky stabilnímu zvrstvení vzduchu se nemusíme obávat bouřek ani přeháněk, ovšem silný vítr může z vyšších hladin atmosféry zasahovat až k vrcholům kopců – tam tedy opatrně. A také bývá předzvěstí rychlé změny počasí, která může přijít během několika málo hodin. Pro konkrétní předpověď je ale lepší spolehnout se na aktuální modelová data.



Altocumulus lenticularis vznikající při jihozápadním větru nad masivem Monte Rosa. Nad ledovcem Grenzgletscher mezi Lyskammem a Dufourspitze je roztrhaný Stratocumulus, který označuje oblast, kde fouká silný nárazovitý vítr (Robert Dlouhý, 4. 5. 2008)



Altocumulus v těsném okolí vrcholů Wetterhorn, Schreckhorn a Lauterarhorn východně od masivu Jungfrau vyfocený z Mt. Pilatus ve Švýcarsku (Jan Drahokoupil, 20. 9. 2007, www.bourky.com)




Nejrůznější podoby oblaku altocumulus lenticularis jsou převzaty z publikace Skoro jasno (Radim Misiaček a Jiří Urban)











Další díly seriálu o počasí od Aleny Zárybnické:

Když padají dopisy z nebe …

Když se objeví slunce …

Kapitola 11.: Bloudíme v mlze…

Nafintěné jaro…




Alena Zárybnická

Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v České televizi.



Její další články si můžete přečíst na http://snow.cz/…a-zarybnicka