Lanovkové kuriozity (4. díl) - pulzační lanovky

Princip pulzačního systému spočívá v periodicky se opakujícím režimu střídání traťové a staniční rychlosti a taktéž v seskupení kabinek pevně uchycených k dopravnímu lanu do několika skupin, čímž je možno dosáhnout na trati stejné dopravní rychlosti jako u odpojitelných lanovek při podstatně menších pořizovacích a údržbových nákladech, srovnatelných s běžnými neodpojitelnými lanovkami. Nevýhodou tohoto systému je však zpomalování chodu lanovky během jízdy, když dvě skupiny kabinek projíždějí koncovými stanicemi – počet zpomalení je však eliminován právě díky seskupení kabinek do skupin a je závislý na jejich počtu.

Asi nejznámější rakouskou „pulzačkou“ je Kohlmaisgipfelbahn v Saalbachu z roku 1989 od firmy Doppelmayr (4 skupiny po pěti 15místných kabinkách)

Zpomalování ovšem není případ těch pulzačních lanovek, kde jsou na laně skupiny pouze jedna nebo dvě, což je například jediná česká lanovka tohoto typu v Mariánských Lázních, a všechny kabinky tak jsou současně buď ve stanicích, nebo na trati. Tento nedostatek se také neprojeví, pokud je dráha vybavena mezistanicí umístěnou přesně uprostřed trati, pak se i při čtyřech skupinách kabinek, což je zároveň nejtypičtější počet umístěných na laně, nacházejí ve stejný okamžik rovněž všechny ve stanici – a analogicky to platí např. při dvou symetricky umístěných mezistanicích a šesti skupinách kabinek.

Českou raritou je pulzační lanovka Tatrapoma v Mariánských Lázních, otevřena byla v roce 1993

Dalšími nevýhodami je nižší přepravní kapacita vyplývající z nižšího počtu kabinek na laně a u lyžařských lanovek také fakt, že pulzační lanovky obdobně jako kyvadlové „vychrlí“ na sjezdovku naráz větší množství lyžařů (např. u pěti 15místných kabinek ve skupině může jít až o 75 osob). Narozdíl od odpojitelných lanovek však není potřebné budovat depo, což by navíc vzhledem k neodpojitelnému uchycení vozů technicky ani dost dobře nešlo, protože všechny kabinky se ve výše uvedených případech po zastavení dráhy nacházejí ve stanicích. To opět snižuje investiční náklady.

Také v rakouském Fieberbrunnu se nachází dva úseky pulzačních lanovek z roku 1990, tentokrát od firmy Doppelmayr. Na snímku druhý úsek na Lärchfilzkogel (4 skupiny po čtyřech 15místných kabinkách)

Přechod mezi režimem traťové a staniční rychlostí probíhá automaticky podle polohy souprav kabinek na trati, která je sledována polohovými spínači. Při rozjezdu tak ihned po tom, co poslední vůz skupiny opustí stanici, automaticky dojde ke zvýšení rychlosti na traťovou rychlost a naopak po přiblížení souprav na určitou vzdálenost ke stanicím dochází k automatickému snížení rychlosti na staniční rychlost. Do kabinek se ve stanicích může vystupovat a nastupovat za pohybu při snížené rychlosti (většinou kolem 0,3 m/s jako u odpojitených kabinkových lanovek), u většiny pulzačních lanovek však kabinky ve stanici zcela zastaví. Jednu skupinu tvoří obvykle dvě až šest kabinek vzdálených 2 až 3 metry od sebe.

Ve švýcarském Braunwaldu se nachází dvě pulzační lanovky firmy Streiff z roku 1990. Na snímku delší z nich – Grotzenbühl (2 skupiny po čtyřech 15místných kabinkách)

Ačkoliv se tento systém jeví jako naprosto ideální pro lanovky s nižší požadovanou přepravní kapacitou (obvykle do 1 000 os./h, v závislosti na délce trasy), k jeho velkému rozšíření nedošlo. Nejvíce „v módě“ byl tento typ lanovek na přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy tyto lanové dráhy, většinou s 15místnými kabinkami „na stání“, vznikaly v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Francii a v malé míře také v Itálii. V Rakousku bylo těchto lanovek postaveno 8 – všechny ve velmi krátkém časovém rozpětí v letech 1988 až 1990 – a našli bychom je na Kasbergu, Galsterbergalmu, v Saalbachu, ve Fieberbrunnu (2 úseky) a v Pertisau u jezerea Achensee. Dále dvě dnes již nahrazené se nacházely na Hochwurzenu a na ledovci Pitztal (dvoulanový systém).

V roce 1989 byla firmou Waagner Biro na ledovci Pitztal vybudována dvoulanová pulzační lanovka Pitz Panoramabahn s nejvýše položenou horní stanicí v Rakousku, nahrazena byla v roce 2012 (4 skupiny po čtyřech 25místných kabinkách)

Ve Švýcarsku se první pulzační lanovka, s dvoulanovým systémem, objevila již v roce 1954 v Saas Fee, poměrně brzy však byla nahrazena standardní kabinkovou lanovkou. Podobně jako v Rakousku se pak v letech 1990 a 1991 objevily další 4 jednolanové pulzační lanovky – v Braunwaldu (2 úseky), v Adelbodenu a v Zermattu (dnes již nahrazena) a vše završila v roce 1996 poslední šestá lanovka, tentokrát netypického trojlanového systému, na Niederhornu. Ve Francii bychom ještě dnes našli 17 pulzačních lanovek (některé jsou vybaveny otevřenými kabinkami), a to jak jednolanového, tak dvoulanového systému. Nejslavnější z nich je bezesporu Télécabine Panoramique Mont Blanc nad ledovcem Valleé Blanche u Chamonix. Dvě z počátku 90. let se vyskytují v Itálii v letoviscích Cogne a Taormina a setkat se s nimi můžeme také například v norském Narviku, v malajsijském Kuala Lumpur nebo dokonce v Dubaji.

Jedinou pulzační lanovkou firmy Girak byla Gipfelbahn Hochwurzen v Rakousku, postavena byla v roce 1990 a nahrazena v roce 2013 (4 skupiny po pěti 15místných kabinkách)

Českou „chloubou“ je pulzační kabinková lanovka v Mariánských Lázních, jejímž charakteristickým rysem jsou čtyřmístné kabinky oválného tvaru připomínající „vajíčko“. Dráha s délkou 587 metrů od firmy Tatrapoma (dnes Tatralift) se dvěma skupinami po pěti kabinkách byla po 6 letech výstavby otevřena v roce 1993 a později se stala součástí lyžařského střediska. Zajímavostí je, že kabinky nemají žádné dveře – potřebná mezera pro nástup a výstup cestujících vznikne rozevřením obou částí laminátového skořepinového skeletu od sebe. Podle dostupných informací se jedná o jedinou pulzační lanovku na území bývalého východního bloku.

Lanová dráha v Mariánských Lázních je vybavena dvěma skupinami po 5 čtyřmístných kabinkách ve tvaru „vajíčka“

V současnosti tyto lanovky v lyžařských střediscích vzhledem ke své nízké přepravní kapacitě a kabinkám, ve kterých se většinou stojí, přestávají vyhovovat současným nárokům, a tak jsou postupně nahrazovány moderními odpojitelnými kabinkami. Pokud se v dnešní době sem a tam postaví ještě nová pulzační lanovka, jde v drtivé míře o dráhy s čistě turistickým, nebo spojovacím účelem (např. spojení hotelu s nástupním centrem střediska). Takovéto lanovky byly poslední dobou stavěny v USA, Kanadě, Turecku, Jižní Koreji, Chile a Mexiku, zatím poslední byly otevřeny v roce 2013 v mexické Orizabě a jihokorejském Jang Sung a další, tentokrát však částečně použitá přestavěná z neodpojitelné trojsedačky, se nyní staví v Íránu.

Švýcarským unikátem je pulzační lanovka trojlanového systému na Niederhornu, postavená v roce 1996 firmou Streiff (4 skupiny po třech 17místných kabinkách)

Ve světě existuje i několik sedačkových pulzačních lanovek různého provedení, byť musí být sedačky z důvodu nutného prostoru pro vystupování a nastupování umístěny ve skupině dál od sebe. Na evropském kontinentu je najdeme v dvousedačkové verzi na švýcarském Haldigratu (4 skupiny po 4 sedačkách) a v italské Paleně (2 skupiny po 35 sedačkách) a donedávna v trojsedačkové verzi i ve francouzském Valmorelu (2 skupiny po 78 sedačkách). Na americkém pak ve čtyřsedačkové verzi v kanadském Snow Valley (2 skupiny po 20 sedačkách) a dvě čtyřsedačky s bublinami v Yellowstonu v USA – lanovky Meadow Chair (4 skupiny po 3 sedačkách) a Pine Ridge (4 skupiny po 5 sedačkách). Dříve se v kanadském Mt. Norquay nacházela dokonce pulzační kombinovaná lanovka, která měla čtyřčlenné skupiny s dvoumístnými sedačkami na krajích a dvěma čtyřmístnými kabinkami uprostřed.

Poblíž Chamonix se od roku 1988 nachází také krátká pulzační lanovka k ledovci Mer de Glace od firmy Skirail (4 skupiny po dvou 15místných kabinkách)

Lanovkové kuriozity (1. díl) - Neodpojitelné šestisedačky

Šestisedačkové lanovky se v Alpách staly standardem a stále se rozšiřují i v  Polsku a na Slovensku. Ve všech případech jde o lanové dráhy odpojitelné, avšak jen málokdo ví, že bylo postaveno také několik neodpojitelných šestisedaček. Na celém světě je jich pouhých dvanáct.

Lanovkové kuriozity (2. díl) - Lanovky a vleky se zalomenou trasou poprvé

Je obecně známo, že lanovky a lyžařské vleky mívají s výjimkou pozemních lanovek zpravidla přímou trasu. Každý příznivec lanovek si ale jistě položil otázku, zdali je možno trasu visutých lanovek a vleků vést také do zatáčky. Odpověď není snadná – lze, ale přináší to s sebou značné technické komplikace.

Lanovkové kuriozity (3. díl) - Lanovky a vleky se zalomenou trasou podruhé

V minulém díle kuriozit jsme si představili některá jednodušší řešení zalomených tras lanovek. Tentokrát přicházejí na řadu ta komplikovanější.

Lanovkové kuriozity (5. díl) - odpojitelné dvoukabinky

Oběžné kabinkové lanovky mívají kabinky pro 4, 6, 8, 10, ale třeba i pro 12 nebo 15 osob. Jen málokdo ovšem ví, že existuje i několik lanovek s malými, mnohdy až roztomilými dvoumístnými kabinkami.