Karel Kříž

Horský vůdce UIAGM, vedoucí technické komise ČAHV, člen lektorského sboru APUL a HUDY Mountain Guides. Pracuje jako guide ve Freeride Centru Sölden.



Velkou část mé práce freeridového guida tvoří kromě vlastního vodění i výuka lyžování. Dávám svým hostům osvědčené tipy, které jim zlepšují techniku a výrazně ulehčují jízdu v terénu. U většiny lyžařů, se kterými se setkávám a kteří mají zájem pracovat na technice, řešíme podobné problémy. Dlužno dodat, že se jedná většinou o pokročilé lyžaře, kteří bez problému zvládnou jízdu na černé sjezdovce a většina z nich má již zkušenosti v terénu. Jejich jízda ale není dostatečně jistá.

Jak vlastně chceme jezdit?

Vždy než začnu dávat nějaké rady k technice, je dobré si ujasnit, jakou vlastně máme představu o našem lyžování. Co je naším cílem? Jezdit co nejrychleji, co nejhezčími oblouky, efektivně bez námahy, skákat dropy, nebo vám stačí se pokud možno bez pádu dostat dolů po výstupu na vrchol? Protože názor na to, co je správné lyžování, se mezi lidmi dost liší a také podléhá trendům, je dobré si říct, jaká je vaše představa. Nemůžu nikomu nutit tipy na techniku bez utvoření představy o tom, jak chce lyžovat. Nevím, jakou máte představu vy, ale já můžu pouze nabídnout tu svou. Zvládat jízdu v terénu bez ohledu na kvalitu sněhu a sklon pokud možno ladnými oblouky v rychlosti, která mi přináší vzrušení. A přesto všechno mít jízdu plně pod kontrolou.


Základní pozice neboli postoj

Alfou a omegou dobré jízdy na lyžích je vyvážená a hlavně vycentrovaná pozice. To znamená, že lyžař při jízdě působí do středu lyže, který si můžeme představit na chodidle. Nikoliv tedy do pat nebo příliš do špiček. Často se setkávám s tradovaným omylem, že v hlubokém sněhu se jezdí v mírném záklonu. Do záklonu však jezdce nutí většinou strach anebo snaha dělat oblouky v příliš pomalé jízdě. Abychom v hlubokém sněhu mohli stát nad lyžemi a neviseli vzadu, je třeba mít určitou rychlost, aby lyže vypluly nad sníh. Čím širší lyže, tím větší plocha a vztlak a tím menší rychlost stačí. Široké lyže vám tím pádem také odpustí mnoho chyb. Pro vycentrované postavení na lyžích je ještě jeden velmi dobrý důvod a tím je větší manipulační prostor, pokud se nám do cesty dostanou terénní nerovnosti. Pokud stojíme příliš vzadu nebo vepředu, nemáme už potom kam uhýbat. Lyžování je neustálé hledání pozice a to, že se jezdec při jízdě dostane do záklonu, je běžné a není nutné se nad sebou pohoršovat, důležité je znovu „zatáhnout podvozek“, vrátit se nad lyže a bojovat dál.

Pro nácvik centrální pozice často používám přímou jízdu čili „šus“ v hlubokém sněhu na mírném svahu. V přímé jízdě zkoušíme střídat střední pozici se záklonem a předklonem, střídavě zatěžujeme špičky a patky lyží a testujeme, jak se lyže chovají a při jaké rychlosti nám lyže umožní postavit se doprostřed. Další cvičení, která v přímé jízdě můžeme dělat, jsou houpání v kolenou a poskoky jako na trampolíně, pedálování (představte si pohyb na kole nebo jako při jízdě v autě povolování spojky a přidávání plynu), dále jízda v úzké a široké stopě, jízda se zavřenýma očima, mírné carvingové vlnovky vycházející z pedálování a mírného naklopení lyží na hrany.

Existují však případy, kdy má jízda v mírném záklonu své opodstatnění. Jedním je pomalá jízda na mírném svahu, kdy ani při přímé jízdě lyže nejedou tak rychle, aby získaly vztlak a vypluly nad sníh a my se mohli vrátit zpět nad lyže. Druhý případ nastává, když v rychlé jízdě budeme vjíždět na povrch s větším třením, například mokrý vatový sníh (často pod sněžným dělem) anebo například při přejezdu louže, případně travnatého úseku.


Otáčení

Vycentrovaná pozice je důležitá pro další dovednost a tou je otáčení lyží. Otáčení lyží je aktivní pohyb dolních končetin, který nám pomáhá lyže vést v oblouku a bez něhož se neobejdeme hlavně při jízdě na prudkých svazích. Lyžemi se mnohem lépe otáčí, pokud je máme obrazně řečeno pod sebou, a nikoliv před nebo za sebou. Bez vycentrovaného postavení a schopnosti plynulého otáčení lyží se jezdci na prudkých svazích dostávají do problému se zvládnutím rychlosti a poloměru oblouku. Lyže lyžaře neustále předbíhají a on není schopen jízdu kontrolovat. Dá se říct, že je na lyžích pasažérem, nikoliv řidičem. K zatáčení lyží je pak nucen používat trhavé pohyby pánví nebo trupem, což ho dostává do velmi labilních pozic.

Jedním z nejlepších cvičení pro otáčení, ale i další dovednosti je tzv. padající list, což je střídavé sesouvání popředu a pozadu, ještě vylepšené o přetočení lyží do nového směru z jízdy pozadu. Pro správné provedení si představte, že jste na houpačce, a při dokončení zhoupnutí dozadu vyměníte hrany lyží, přestoupíte z jedné nohy na druhou a zároveň plynule otočíte špičky do nového směru. Pokud toto cvičení provedete správně, většinou se dostaví tzv. wow efekt, při kterém zjistíte, že na otočení oblouku v prudkém svahu nepotřebujete žádnou sílu pro přeskok, ale naopak využijete gravitace a pouze stočíte lyže z kopce. Koneckonců sesouváním nebo padajícím listem zvládneme většinu prudkých úseků, na kterých si netroufneme udělat oblouk.

Rytmus

Pro dobrou jízdu nejen ve volném terénu je důležitý také rytmus a navazování oblouků. Nový oblouk se začíná mnohem jednodušeji, když dokážete využít síly vzniklé při oblouku předchozím. Zde se velice hodí přirovnání se stočením nafukovacího balónku. Na konci oblouku, kdy dochází k oddělení práce nohou a horní poloviny těla, vzniká v oblasti břicha napětí, které stačí pouze uvolnit a tělo – „balónek“ – se sám rozmotá a pomůže nám nasměrovat lyže do nového oblouku. Je to podobné, jako když za zatáčkou pustíte volant a ten se sám srovná do přímého směru. Pokud tento okamžik propásneme a pokračujeme v traverzování, síly se vytratí a de facto začínáme nový oblouk. Naše stopa ve sněhu netvoří tvar S, ale spíše Z. K získání rytmu doporučuji začínat jízdu vždy po spádnici, jet minimálně několik metrů rovně a houpat se v kolenou. Měl by se dostavit pocit skákání na trampolíně, pak už jen přidáte otáčení a hranění a v podobném rytmu vyjíždíte krátké oblouky.

Dávkování a distribuce tlaku

Při jízdě v hlubokém sněhu je důležité správné dávkování tlaku na lyže, zejména pak jeho rozložení mezi lyžemi. Jedna z nejběžnějších chyb, která se jezdcům stává je, že přenesou příliš váhy na vnější, v horším případě vnitřní lyži. Ta se pak příliš proboří, zpomalí a to má za následek ztrátu rovnováhy a někdy pád. Platí asi taková úměra – čím měkčí sníh, menší rychlost a užší lyže, tím jemnější musí být distribuce tlaku mezi lyžemi. Rozložení váhy na lyžích je v podstatě 50:50, zjednodušeně se dá říci, že jedeme po obou lyžích. Dobrým přirovnáním je, že se snažíme jet jakoby po povrchu, a protože je sníh měkký, musíme se ho dotýkat také jemně. Pokud máme lyže široké, větší rychlost a podložka je tvrdší, tím více můžeme v oblouku stát na jedné lyži. Pro jízdu v měkkém sněhu je výhodnější držet lyže v úzké stopě. Téměř nutností je úzká stopa v problematickém sněhu (těžkém nebo s proměnlivou tvrdostí) a v krustě.

Učte se také hodně na sjezdovce

To je rada, kterou mnoho skalních freeriderů nebo skialpinistů nerado slyší, ale jsem přesvědčen, že k technicky dobré jízdě je potřeba hodně dovedností nacvičovat na sjezdovkách ve standardních podmínkách, tzn. na upraveném svahu. Upravený svah s vodivým sněhem je dobré hřiště pro výuku nových dovedností jako například otáčení lyží, hranění, dávkování, kontrola tlaku. Také zde můžete praktikovat mnoho tzv. drills, cviků k vylepšení techniky. Je známou poučkou, že nové věci se mají nacvičovat ve známých podmínkách, a naopak naučené dovednosti upevňovat v novém a těžším terénu. Samozřejmě že existuje také výuková metoda „skoku do hluboké vody“, ale domnívám se, že to jde i s menším počtem odřenin a boulí, bez narušeného sebevědomí a hlavně bez vytvoření špatných návyků, které tato metoda přináší.

Pokud to převedu například na nácvik nové techniky v prudkém terénu, je dobré nacvičovat nejdříve na krátkých prudkých úsecích, s plochým dojezdem, kde se případný pád změní maximálně na pár kotrmelců v měkkém sněhu, ale neskončí vážným zraněním. Až se v takovém sklonu budeme cítit jistí, můžeme si troufnout například na skutečný úzký žlab se skalními stěnami, aniž by nám strach svázal nohy a nutil nás jezdit ve starých vzorcích, třeba v záklonu.

Shrnutí tipů pro jízdu v terénu

Stůjte uprostřed, jezděte v úzké stopě, rytmicky, otáčejte měkkýma nohama pod klidným trupem. Neperte se s lyžemi, ale nechte je jet.