Tři údolí krok za krokem (1. díl): co skrývají ohromná čísla
Tři údolí krok za krokem (2. díl): Les Menuires
Tři údolí krok za krokem (3. díl): Val Thorens
Tři údolí krok za krokem (4. díl): Mottaret
Tři údolí krok za krokem (5. díl): Méribel
Tři údolí krok za krokem (6. díl): Courchevel
Tři údolí krok za krokem (7. díl): La Tania
Tři údolí krok za krokem (9. díl): Zase o pár (k)roků dále - Méribel a Courchevel
Předem se omlouvám, pokud výčet nebude úplně kompletní. Areál je tak rozsáhlý, že odhalit nebo si jen vybavit změny po těch letech a projet jej v rámci jednoho týdenního pobytu je velmi obtížné a při počtu lanovek je někde těžké vůbec postřehnout výměnu rychlé čtyřsedačky za podobnou šestku. Ale výsledek investic minulých let je takový, že dnes už člověk při přesunu po areálu prakticky zcela výjimečně sedne na pomalou sedačku, a to ještě jen v několika málo zcela okrajových částech areálu. A pokud skutečně vyloženě nechce využít některý z vleků, které postupně mizí, tak se vyhne i všem pomám.
A i když se to k vzhledem k rozloze areálu možná může zdát zbytečné, i zde stále vznikají nové sjezdovky, varianty stávajících tratí nebo jen krátké objízdné trasy prudších úseků. Celkově takto v minulých letech přibylo několik desítek kilometrů nových tratí, ale jak zřejmě vyplývá z francouzské pohodové povahy a ne tak precizního přístupu jako u alpské konkurence (s germánskými kořeny), areál stále, již několik desítek let, uvádí stejnou kilometráž sjezdovek, tzn. kulatých 600 km.
Les Menuires - pohodlnější ranní nástup a La Masse i pro méně zdatné
Zde došlo, co se týká přepravních zařízení, v rámci Tří údolí ke změnám asi nejmenším. Tou nejzásadnější je nová rychlá šestisedačka, dokonce s bublinou - St. Martin Express, která nahradila starší rychlou čtyřsedačku, která zde již často kapacitně nepostačovala a kde nárazově vznikaly fronty. Původní čtyřsedačka se přesunula do Les Menuires a v nové trase nahradila původní, hlavně ráno přístupovou historickou pomalou dvojsedačku Bettex.
Ta tehdy končila pod cestou na začátku Les Menuires a při ranním výjezdu do centra Les Menuires tak bylo nutné použít ještě jednu pomalou přibližovací sedačku (Tortollet). To dnes již není nutné, protože lyžaři z této části se nově instalovanou čtyřkou dostanou přímo na modro-zelený traverz St. Martin – Les Menuires a po něm sjedou přímo už na centrální náměstí, tudíž ranní nástup k páteřním lanovkám se tímto zhruba 3x zrychlil. Negativem tohoto urychlení je bohužel to, že i když lanovky z centrálního náměstí toto zvýšené množství lyžařů zvládají, tak to se již nedá říci o patru druhém, kde se lyžaři hromadí u bubliny Mont de la Chambre, neboť ta vede na klíčový přejezdový bod. Ráno se zde tvoří fronty běžně přes 20 minut, proto je při přejezdu do jiných údolí vhodnější použít jinou trasu a kombinaci lanovek.
V části Roberty zmizel jeden ze dvou místních unikátů - legendární kýble (zůstaly už jen ty směrem na centrální náměstí), které směrem k Sunny Expressu nahradila vcelku krátká rychlá šestka, která tak umožňuje velmi rychlý návrat z údolí a z La Masse, kdy v exponovaných časech výrazně ulehčuje čtyřce Doron.
S ohledem na nové lanovky a zkapacitnění příslušných sektorů došlo ke změnám i u sjezdovek. Dříve červená Jerusalem nad St. Martin je dnes značena již barvou modrou, neboť nejprudší hang dostal i objízdnou modrou variantu a ve své dolní části i alternativní přímější napojení na dojezdovou modrou do St. Martinu, které se vyhýbá nudné ploché pasáži, ale míjí i nástupní stanici sedačky. Navíc zde byla vyznačena černá neupravovaná sjezdovka Liberty Ride. Dále jsem zaznamenal drobnou změnu na dojezdu červené Pramint, který byl vyveden mírně doleva na modrý traverz tak, aby se vyhnul závěrečné prudší pasáži.
I u lanovky Bettex vznikla v její horní části nová modrá, zpočátku velmi zábavná a členitá sjezdovka, která při návratu lépe zpřístupňuje nižší části Les Menuires, která se až po podjezdu cesty tunelem mění v klasický zelený dojezd.
K zásadní změně došlo i na La Masse, kde byla vytyčena nová modrá sjezdovka Bouquetin, která tak umožňuje navštívit tento vrchol s nádhernými výhledy i slabším lyžařům. K nelyžařskému vyžití může také přispět kolejnicová bobová dráha v Bruyéres vedle nástupní stanice kabinky.
Val Thorens - kapacitnější spojení se sousedními údolími a slalomák bez pomy
Val Thorens je výkladní skříní lyžování ve Třech údolích a právě zde se, co se týká obměny lanovek, v minulých letech událo změn jednoznačně nejvíce. Místní „symbol“ - centrální funitel, je již vybaven novými, modernějšími a pohodlnějšími kabinami.
Velké změny proběhly v okrajovém a nejníže položeném sektoru Boismint, kde došlo k obměně obou místních lanovek, které danou oblast velmi zásadně zatraktivňují. Původně nudná a pomalá čtyřka Plan de l´Eau byla nahrazena rychlou šestisedačkou a navíc u nové lanovky došlo k výraznému prodloužení její trasy i značnému navýšení překonávaného převýšení. Podobnou obměnou prošla i výše položená rychlá čtyřka Boismint, kterou nahradila taktéž šestisedačka. A také v jiné, i když zde jen o něco málo delší trase, s převýšením větším o cca 30 metrů.
Po mnoha letech také došlo k vybudování druhé rychlé lanovkové větve z centra Val Thorens na Mont de la Chambre směrem do jiných údolí, takže i návrat z Val Thorens je už také o něco rychlejší a ti, kteří si chtějí „posedět“ a ne stát ve funitelu, mají konečně tuto možnost. Původní pomalé sedačky 3 Vallées 1 a 2 byly nahrazeny dole z dojezdu páteřního svahu rychlou šestkou Pionniers a nahoře návaznou rychlou čtyřkou 3 Vallées, kterou zde dokonce umně vecpali do původní nástupní stanice. Letošní novinkou je dlouhá rychlá a prakticky pořád poloprázdná šestka Stade, která na závodním slalomáku nahradila původní zalomenou pomu.
Nenápadnou změnou je nahrazení rychlé čtyřky Portette za šestku a k tomu pouze z pohledu lyžařského komfortu zastřešení obou stanic funitelu Thorens, který na ni navazuje.
I co se týká sjezdovek, tak je ve Val Thorens několik zajímavých novinek. Přímo v centrální části přibyla nová svižná červená sjezdovka Croissant okolo slalomáku, zpřístupněná právě novou lanovkou Stade. V sektoru Boismint, tak, jak zde došlo k přetrasování lanovek, i zde přibyly nějaké ty stovky metrů na vrcholu a především pak ve střední části, kde se výrazně protáhla modrá sjezdovka Tetras směrem nahoru až k posunuté výstupní stanici nejníže položené lanovky. Navíc nyní je možné již odtud sjet k vagonu na Cime Caron, dříve to umožňoval až výjezd návaznou sedačkou.
Při sjezdu z Mont de la Chambre směrem na Val Thorens přibyla v druhé polovině kopce červená sjezdovka Chasse, která navazuje na párádní modrou dálnici Pluviométre, a která tak nabízí alternativní přístup do Val Thorens př es sektor Boismint. Novou tratí je také částečně staronová Lory. Ta před lety vedla z nejvyššího a také prakticky nejvzdálenějšího bodu Val Thorens, od sedačky Bouchet, ale zřejmě pro svou nebezpečnost na prvním prudkém úseku byla snad po 2(?) letech krátce po přelomu tisíciletí uzavřena. Současná varianta vede z opačného úbočí, od funitelu Thorens.
Jedná se o skutečně unikátní, hodně dlouhý a pohodový modro-zelený sjezd opuštěným vysokohorským údolím, který se v závěru napojuje na spodní část páteřní červené Rosael, který je opět vhodný především pro slabší lyžaře. Díky této nové sjezdovce se lyžařský sektor Orelle znatelněji zalidnil, čímž došlo k vytížení obou místních šestisedaček i tratí, s dopadem do jejich kvality v pozdějších hodinách i do tvorby front v nejvyužívanějších časech okolo poledne. Podobně tak narostly fronty u dříve téměř nevyužívaného funitelu Thorens, naopak se odlehčilo funitelu Grand Fond.
Zajímavostí, kterou jsem zaznamenal, je také změna u sáňkařské dráhy. Dříve nebezpečné „úrovňové křížení“ se zelenou sjezdovkou dostalo podobu mimoúrovňovou, kdy dráha překonává sjezdovku v trubce nad hlavami lyžařů.
