Tento článek vyšel v časopise SNOW 100 (prosinec 2016)

Správně uchopené a popsané téma by asi mělo mít punc objektivity a nadhledu, začít pěkně obecně, pak k jádru věci a nic nevynechat. Tak to nedám. Hlavu mi bere útokem horda silně osobních zážitků a vzpomínek, ze kterých se hodlám, co se délky mého lyžařského života týče, nekompromisně poučit. Nezávazná konverzace na kotvě, vlek Javor v Peci pod Sněžkou, já, vyjuchaná instruktorka lyžování a moc milá starší paní, prý jede desátou jízdu, pak už si dá pauzu, pár historek z dob dávno minulých, nějaké to závodění, třicátá léta, hahaha, počkat, zasunutá část mozku přepočítává, „můžu se Vás zeptat, kolik Vám je“, „90“, od pádu z kotvy mě naštěstí paní zachránila. Tíha té číslovky mě zbavila schopnosti přemýšlet, takže se do konce života budu peskovat za to, že jsem si neřekla o autogram. Můj drahý tchán, v krátkých pauzách mezi výlety na ledovec, neustále řešil nutnost překonat 70, neb bude ve většině středisek lyžovat zdarma, překonal, sice platí, ale méně. Maminka mého kamaráda, se kterou se neustále potkávám na sjezdovkách v Peci, letištní scanner by z jejích obou kolen radost neměl, ale jejím lyžím přítomnost kovu nevadí. A další a další, zástupy výborných lyžařů v mé hlavě. Jak to vlastně mají, jak se jim lyžuje, nepotřebují něco?

Zdraví především

Existuje vůbec nějaká hranice, kdy už se lyžovat nedá? Určitě, ale každý ji má jaksi jinde. Lyžovat se dá po operaci kolene, s kloubními náhradami, s hypertenzí, cukrovkou… vždy záleží na míře zátěže, na tom, jak zná lyžař své tělo a co si může dovolit. Nutností je dobrá orientace v prostoru, absence mátožných stavů a jakýchkoliv poruch, které by mohly ovlivnit vnímání. Velkého strašáka představuje jakýkoliv úraz. Zranění se hojí pomaleji a velmi často mají už trvalé následky. To je taky důvodem, proč se většina seniorů lyžování vzdá.

Lyžařské či francouzské

Zde jsem si dovolila trochu vtipkovat, ale v podstatě se podíváme na zoubek komplet vybavení, nejen holí. Máme lyže pro juniory, ženy, závodníky, nezávodní, ale na seniory marketingoví mágové lyžařského průmyslu jaksi pozapomněli. Jaké by měly lyže pro seniory být? Pomineme bývalé i současné závodníky, kteří stále s bravurou rozrážejí závodní branky v masters kategoriích, a mrkneme na zoubek seniorům lyžařského mainstreamu. Spolehlivé, stabilní nehledě na terén, snadno ovladatelné. Ve stavu vyzutí by se měly lehce vznášet nad svým majitelem, kamkoliv jde, aby se s nimi nemusel pořád někam tahat. Takže ideálně allmountain, hélium a provázek. Co se bot týká, zkušený lyžařský vlk kašle na flex index, protože ví, že měkká, pohodlná bota = dobrá bota. Musí dobře sedět a hlavně se dobře obouvat. Stoprocentní výhodou je přepínání na chůzi (uvolnění komínu směrem vzad zjednodušující chůzi) známé jako ski – après-ski. Helma a brýle musí být hlavně pohodlné. V prodeji jsou lyžařské brýle, pod které se pohodlně vejdou brýle dioptrické (většinou nesou zkratku OTG, over the glasses). Z výstroje stojí za zmínku elastický bederní pás, který může pomoci s držením a zpevněním trupu.



Senioři už tolik nevyhledávají vlastní dobrodružství, kolikrát jim postačí jezdit pomalu na mírných sjezdovkách, nejlépe s vnoučaty


Kam a jak

Nabídka lyžařských zájezdů pro seniory je poměrně bohatá. Při brouzdání internetem jsem narazila dokonce na lyžařský zájezd určený pro seniory s vnoučaty. Některá zahraniční lyžařská střediska mají v nabídce přímo programy pro seniory zahrnující ubytování, velmi výhodný skipas, wellness služby a nějakou tu atrakci navíc. Obecně bych doporučila vyhledávat klidnější střediska s dostatkem modrých, prostorných sjezdových tratí ne zbytečně vysoko. S přibývajícím věkem může vadit větší nadmořská výška a hlavně velké výškové rozdíly. Nejste-li příznivci kontaktního sportu nebo studenti univerzity třetího věku, bude fajn vyhnout se frekventovaným termínům prázdnin a podobně. Zvolené středisko by mělo disponovat větším počtem sedačkových lanovek. Pozor na kabiny, kde se stojí a jsou nutné zdlouhavé přestupy v tlačenici. Výhodnější je volit lyžování v druhé polovině zimy až jarní lyžování. Slunce je slunce a neznám jediného lyžaře, který vyhledává lyžování v difuzi.

Za kolik

Většina středisek u nás i v zahraničí nabízí seniorské tarify nad 60 (65) let, zpravidla se jedná o cenu o 20 % nižší oproti ceně za dospělou osobu, případně totožnou s juniorským či dětským tarifem. Čím starší, tím levnější, je obecné pravidlo, kterého se drží většina lyžařských areálů. A jsme u lyžování zdarma, vysněné mety všech lyžařů. V některých menších střediscích stačí na skipas zdarma vydržet lyžovat do 70 let, jinde musíte mít větší výdrž. Ale většina středisek v zahraničí drží pravidlo 75 let jako hranici, za kterou se již na peněženky seniorů neútočí.

Na závěr doufám. Doufám, že mi jednou bude 70 i 80 a více. Doufám, že v té době bude ještě na planetě Zemi, v Evropě, u nás sníh (tak trochu si privátně doufám v další dobu ledovou, ale trochu civilizovanější). Doufám, že můj současný životní styl a karma a další nezbytné věci způsobí, že budu moci lyžovat a budu o tom vědět. Doufám, že budeme žít v takové pohodě, že řešit lyžování bude normální. Doufám, že budu mít s kým lyžovat. A protože jsem Čech, doufám, že všude zadarmo!