Tělo člověka se skládá z více systémů, nazvěme je třeba část „nosná“, část „podpůrná“ a část, která to vše řídí. Velkou část pojmů každý zná více či méně detailně již ze školních let. V rámci ucelené představy a návaznosti na další části seriálu o pohybech při lyžování se k tomu krátce vrátím. Celý systém je možné popsat v desítkách knih, proto použiju určitá zjednodušení, aby se v tom nikdo neztratil. Podstatné je pochopit principy a hlavně fakt, že se jedná o jeden komplexní celek a všechny části spolupracují!

Nosná část těla

Nosnou částí jsou myšleny hlavně soustavy kosterní a svalová. Ty zodpovídají za tvar těla a jeho primární pohybové funkce – každý jednotlivý pohyb. Přirovnáme-li je k autu, můžeme si je představit třeba jako karosérii, podvozek, převodovku nebo kola.


Podpůrný tým

Podpůrným týmem můžeme označit vnitřní orgány, které zabezpečují veškerou energii pro pohyb. Jedná se o trávicí, dýchací nebo oběhovou soustavu. V přirovnání k autu by se jednalo o palivovou nádrž a provozní kapaliny. Ty zabezpečují potřebnou energií a spolupracují tak, aby sportovec měl zajištěné všechny svoje specifické požadavky.

Řízení těla

Obě skupiny musí někdo řídit – u auta samotný řidič a většinou i nějaká elektronika ve formě řídicí jednotky. Tohle má v těle na starost nervová soustava, kterou řídí mozek jako „generální ředitel“.

Je nutno si uvědomit, že ne všechny činnosti řídi člověk svou vlastní vůlí. Za miliony let evoluce se totiž vyvinul systém, který automatický jedná a rozhoduje sám. Jde o činnosti, které jsou nezbytné pro fungování organismu v určitých situacích – dýchání, reakce na stres, hospodaření s energií a podobně. Taková automatika je mnohem rychlejší než vědomé rozhodování člověka a v případě potřeby rychlého jednání by mohly vědomé činnosti zahltit a zpomalit „pana ředitele“ (mozek) až do takové míry, že by omezil svou funkčnost – představte si klidně ředitele v nějaké korporaci, jak se zamkne v kanceláři a vypne mobil.

Energie a motory

Počkat! A kde jsme nechali motor? Máme již karosérii, kola, plnou nádrž, elektroniku i řidiče, ale bez motoru to auto asi jen tak nepojede? U lidského těla bychom za motor mohli označit dva systémy.

Každý motor potřebuje energii a má určitou efektivitu, měřenou výkonem a spotřebou. Dodávku energie má na starosti srdce, které pochytá všechny potřebné látky do krve a dodá je tam, kde je poptávka. Část těchto látek (nosičů energie) je ukládána do zásob (svaly, játra, pod kůži, …) a část je dodávána „on-line“, jako třeba kyslík. Takže srdce bychom mohli označit za čerpadlo, zůstaneme-li u přirovnání k autu.


Samotný pohyb pak vykonávají svaly, které jsou z určitého hlediska „motorem“ a z jiného „nádrží“, protože je v nich taky uložena zásoba energie. Takové auto na silnicích s motorem, který je zároveň nádrží, asi neuvidíme, že jo? A to ještě budete zírat, když zjistíte, že tohle auto je sakramentský hybrid, který obrazně jezdí na benzin, diesel i LPG současně!

Ve svalových buňkách se dějí chemické reakce, kterými se proměňuje uskladněné palivo na energii. Které reakce konkrétně, o tom rozhoduje „automatika“ podle toho, jaký pohyb je třeba vykonat. Důležitými faktory při posuzování jsou hlavně rychlost, velikost požadovaného výkonu a doba jeho trvání. Běžně si lidi představí pod pojmem svaly jenom ty kosterní (stehna, bicepsy, …), ale pro úplnost dodám, že taky srdce a střeva jsou určitá forma svaloviny. Pro nás jsou ale teď zajímavé hlavně ty kosterní svaly, protože ty odpovídají za náš pohyb na svazích. V dalším díle se zaměříme na to, jaké typy svalů máme, jak fungují a proč musíme rozlišovat jednotlivé zdroje energie.

Autor je lyžařský a sportovní nadšenec, co nic neumí dělat polovičatě. Popularizátor vědy za scénou se snahou překládat ji do lidské a lyžařské řeči.