Svaly, hlavní zdroj pohybu, se upínají pomocí šlach ke kostem. Jsou tvořeny svalovými vlákny, které jsou svázány ve svazcích a jednotlivá vlákna jsou ještě detailněji členěna:
Svazky i vlákna mají podélný tvar. Na buněčné úrovni jsou mikrovlákna, která jsou do sebe podélně „zaklíněna“. Tato mikrovlákna mají určitou plasticitu a dokážou se mírně stáhnout (zkrátit se a zhrubnout) anebo roztáhnout (prodloužit a ztenčit). Jednotlivé buňky jsou celkem složité a můžeme si je představit jako průmyslovou zónu, kde jsou jaderná, uhelná i větrná elektrárna – jednotlivé části buněk totiž produkují různé druhy chemických reakcí pro různé druhy pohybu.
Princip pohybu ve svalech
Pohyb ve svalech se začíná tvořit v těchto mikrovláknech, které se zasouvají do sebe a zase vysouvají zpátky. Při zasunutí mikrovláken se sval stahuje a vzniká kontrakce (zkrácení svalu). Při zpětném vysunutí mikrovláken se sval uvolňuje a vzniká relaxace (prodloužení). Soubor tisícovek takových vláken tvoří konkrétní sval a při vědomém nebo nevědomém impulsu se jejich zkrácením nebo prodloužením tvoří pohyb viditelný okem (například zdvih rukou).
Schéma svalové činnosti
Obranné reflexy
Z praktického hlediska může být pro čtenáře užitečná informace, že svaly jsou obecně schopny vyvinout větší sílu, než jakou jsou šlachy schopné udržet (a neutrhnout se od kostí). Proto máme určitý obranný reflex, za který je opět odpovědna autonomní nervová soustava.
Tento reflex zabezpečí, že vědomě jsme schopni aktivovat jenom určité % svalových vláken u konkrétního svalu a tím aktivovat mnohem menší sílu, než bychom něco roztrhli. Běžně je netrénovaný člověk schopný aktivovat i méně než polovinu vláken konkrétního svalu.
Cíleným tréninkem se toto % využití vláken dá zvýšit, a tím tedy zvýšit úroveň celkové síly daného svalu. Trénink je tedy hlavně způsob, jak oklamat obranný reflex a posunout práh, u kterého začíná působit, na později. Vědomým úsilím jsme díky tomu schopni zvednout víc.
Vědci se obecně shodují, že síla vlákna v průřezu je u jedince přibližně konstantní a hlavním mechanismem zvýšení celkové síly je ono oklamání nervové soustavy, ne samotné „ztloustnutí“ svalu. Takže zjednodušeně – netrénujeme svaly, ale nervovou soustavu!
Dokonalé elektrárny?
Kromě tohoto principu svaly reagují na trénink specificky podle jednotlivých podnětů. Na starosti to má zase nervová soustava, která rozhodne (podle typu podnětu – tréninku), která z „buněčných elektráren“ bude upřednostněna.
Když bude prioritní první typ elektrárny, tak to způsobí růst objemu svalu (hypertrofie), protože management téhle elektrárny rád skladuje objemné palivo a má velké sklady (hlavně u geneticky disponovaných jedinců). Jakého typu tréninku se to týká? Obecně jde o trénink silové vytrvalosti (ne maximální) – typickým příkladem jsou kulturisti, částečně v potřebných intenzitách trénují také gymnasti (určitě jste viděli, jaké mají paže a záda).
Naopak při jiné metodice tréninku (= jiné adaptaci nervové soustavy) bude upřednostněn jiný typ elektrárny. Ve svalu se to projeví „zhoustnutím mikrovláken“ a objem svalu zůstane stejný, ale jednotlivé „provazy“ budou odolnější. Typickým příkladem jsou siloví trojbojáři v lehké váze – 60kg chlap zvedne v součtu (dřep, mrtvý tah, tlak na lavičce) i přes desetinásobek své tělesné váhy a přitom moc nafouklé svaly nemá.
Při aerobním tréninku dá nervová soustava opět jiné pokyny – prioritně bude budována elektrárna dalšího typu, která je snad snem ekologických aktivistů, neboť energii produkuje maximálně efektivně a dokonce téměř bez znečištění! Dokáže totiž recyklovat palivo z těch prvních dvou. V praxi se trénink projeví v efektivitě, s jakou tělo pracuje při dlouhodobého výkonu. Jedinou nevýhodou tohohle typu je jeho (relativní) nízká rychlost a nižší schopnost produkce vyšší úrovně síly.
O tom jak jsou všechny tyhle elektrárny propojeny (celkový systém získávání energie) si povíme příště, i něco o možnostech trénovanosti jednotlivých zdrojů a vlivu genetiky.
Autor je lyžařský a sportovní nadšenec, co nic neumí dělat polovičatě. Popularizátor vědy za scénou se snahou překládat ji do lidské a lyžařské řeči.
