Naposledy jsem slíbil něco na téma ohledně slivovice – nebo to byla hruškovice? Už si nepamatuju, asi jsem je tehdy obě při psaní nějak pomíchal. Ale teď už vážně…
Rotace a točení: co a kam vlastně na lyžích točíme?
Hodně často jsou v diskuzích o lyžování zmatky v tom, co a kam vlastně máme točit nebo rotovat. Je to sice spíš technická otázka, ale její objasnění nám pomůže pochopit, co a proč vlastně máme trénovat (jaké svaly).
Obecně, točení je nějaký rotační pohyb něčeho (a někam) – pojem rotace je totéž. Pro pochopení funkce svalů je v anatomii přesně stanoveno, co se rozumí tím kterým pohybem. Než si řekneme, jakou rotaci budeme vlastně provádět, bych navrhl, že pohyb samotných lyží v oblouku bude lépe popisovat jako „zatáčení“.
To může mít různé podoby – někdy lyžemi točíme vědomě a ty pak změní svou dráhu. Jindy zase při jízdě po hraně „lyže zatáčejí samy“, tj. velká část impulsu pro jejich pohyb je způsobená vlastnostmi vykrojených lyží a působením fyzikálních sil. Není to komplexní pohled, slouží jen pro ilustraci a pochopení toho, že u „carvingu“ lyžař nemá mít snahu něco někam otáčet, spíše se jedná o „skrytou“ izometrickou aktivitu (napětí svalů pro udržení správné polohy pánve v oblouku apod.).
Při klasickém smýkaném oblouku je aktivita svalů jiná – po odlehčení lyží na plochách se aktivně točí dolními končetinami. Není to ale v kolenou (jak se často mylně uvádí), ale pohybují se stehenní kosti v kyčelním kloubu (za současného udržení správného postoje).
Trochu anatomie kyčlí
Pro bližší vysvětlení tady není místo, co je ale podstatné, je to, že pro veškeré styly lyžování je nutné trénovat svaly v pánvi, které v běžném životě nejsou používány tak aktivně jako na lyžích.
Když si představíte pánev a stehenní kost (viz obrázek), tak stehenní kost („femur“) se v kloubní jamce kyčle může pohybovat do různých směrů – přednožení (flexe), zanožení (extenze), unožení do strany (abdukce), přinožení (addukce) a taky rotace (vnitřní a zevní). A svalové skupiny odpovědné za tyto pohyby se pak označují podle těchto pohybových funkcí (tj. abduktory, rotátory apod.).
V předešlé části jsme si uvedli něco k adduktorům a hlavnímu ohýbači (iliopsoas). Dnes si popíšeme rotátory stehenní kosti (v kyčlích). Jsou nezbytné právě na ty „skryté“ pohyby, které jsou specifické pro lyžování.
V oblasti kyčelního kloubu je spousta velkých i menších svalů, které provádějí veškeré pohyby v pánvi. K jejich plné funkci jim pomáhají různé svaly z okolí (břišní, zádové, stehenní), protože žádný z nich nepůsobí izolovaně, ale jedná se o velice koordinovanou spolupráci.
Mnohé z těchto svalů v kyčlích mají dokonce vícero funkcí – například addukce a současně některý směr rotace. A aby to nebylo už vůbec jednoduché, tak ten který sval může měnit svou funkci podle toho, v jaké pozici jsou právě jeho „sousedi“ nebo podle fáze pohybu končetiny. Je to prostě vymakaný mechanismus.
Ale abych nikoho nezmátl, tak radši uvedu konkrétní cvik pro strečink jedné z nejvíce zanedbávaných oblastí a tou je tzv. hruškovitý sval (piriformis). Spolu s jeho sousedem středním hýžďovým svalem (gluteus medius) a několika jinými svaly je v závislosti na různých podmínkách odpovědný za vnitřní i zevní rotaci stehenní kosti. Proto jsou to klíčové svaly pro tu „naši“ lyžařskou rotaci v kyčlích (nebo pro udržení polohy dolní končetiny).
Na obrázku vidět, jak svaly „obalují“ kyčelní kloub v několika vrstvách, přičemž piriformis je skryt hluboce vevnitř kloubu. Proto se v dnešní době kultury dokonalého těla ve fitcentrech zanedbává, není ho totiž vůbec vidět jako třeba bicepsy nebo stehna!
„Destrukce“ piriformu začíná, jak jinak, u sezení. A obzvlášť speciální zacházení dostává při sezení v autě – taková jízda po dálnici a s tempomatem má obvykle za následek uvolněnou dolní končetinu vytočenou do strany. Nehlaste se všichni, já se taky přiznávám k tomuto hříchu!
Při takovém sezení se (nejen) piriformis „deformuje“, přizpůsobí se jiné poloze a pak při chůzi, běhu, nebo lyžování děla problémy. Častým zdrojem zdánlivé bolesti „plotýnek“ je právě tenhle sval, který po takové deformaci tlačí na nervovou dráhu a bolest vystřeluje do celé nohy. Jmenuje se to „piriformis syndrom“. Doktoři u nás obvykle všechno hodí do pytle „vyhřezlá ploténka“ a nasadí obstřiky.
Přitom velice často stačí dát do pořádku takovou drobnost, jakou je poloha končetiny při sezení a spolu s denním strečinkem problémy odezní. Nervové dráhy jsou totiž v této oblasti společné (a proto tady všechno bolí stejně) a bez rentgenu a magnetické rezonance není možné určit jednoznačnou diagnózu. Tím nechci říct, že se máte pokoušet o domácí léčbu, jenom se nenechte u doktora hned odbyt a řešit to nic neřešícími obstřiky (radši pak hledejte lepšího).
Následující cvičení je prospěšné pro uvolnění pánve do „správné“ polohy, čímž umožní tělo připravit i na posilovací cviky speciálně pro lyžaře i jiné sportovce. Taky je to často „lék“ na začínající problémy s „brněním“ nohou, když umožní uvolnění utlačovaného nervu.
Ale pojďme na slíbený „zázračný cvik“:
Záda jsou rovná a snažíme se „zalomit“ v kyčlích dopředu (neohýbat záda), měli byste cítit „tah“ ve středu hýždí. Já to cvičím radši ve stoje, ta pokrčená noha je položená na stole a postupně si s rovnou páteří „lehám“ tělem na stůl. Beru to jako kompenzaci celodenního sezení v kanclu (a tím prevenci té vystřelující bolesti do noh) i jako prostředek na přípravu k lyžování (zvětšení rozsahu).
Příště si ukážeme další cviky, které mají vliv na správnou funkci pánve (nejen) při lyžování. Tak a teď honem na tu hrušku do apres-ski!
