Lanovky ve švýcarském Flumserbergu (1. díl)

Lyžařské středisko Flumserberg leží v nadmořské výšce 1 220 až 2 222 m n. m. a s městem Flums je spojeno přístupovou komunikací až na Tannenboden do nadmořské výšky 1 400 m n. m. Středisko je lokalizováno do dvou center: první – Tannenheim, Prodalp a Prokamm – se nachází v levé části areálu, druhé – Tannenboden a Maschgenkamm – pak v pravé části. Kromě přístupové komunikace zajišťuje primární dopravu do střediska také dvouúseková kabinková lanovka z Unterterzenu, který leží na břehu překrásného jezera Walensee. Zajímavostí je, že se na Flumserbergu nachází hned několik lanovek od poněkud méně známé švýcarské firmy BMF (Bartholet Maschinenbau Flums AG). To ovšem není žádná náhoda, protože tato firma má svůj výrobní závod právě ve Flumsu a Flumserberg je tak její „domácí středisko“.

Dolní stanice kabinkové lanovky na Maschgenkamm

50. léta – první lanovky

Zcela první lyžařské dopravní zařízení na Flumserbergu bylo postaveno v roce 1945, jednalo se o lyžařský vlek Gurtenlift. Ten vedl z Tannenbodenu (až sem se dá vyjet autem po již zmíněné přístupové komunikaci) na Kreuz. O pět let později se pak objevila prvních lanovka. Jednalo se o odpojitelnou dvousedačku od firmy GMD (Gerhard Müller Maschinenbau, Dietlikon) se sedačkami, kde se sedí bokem ke směru jízdy, tedy obdobné konstrukce jako známý typ VR101 od firmy Von Roll. Na rozdíl od známých „vonrollek“ však bylo těchto lanovek vyrobeno pouze několik, konkrétně jsou autorovi článku známy pouze čtyři takovéto lanovky – 3 z nich našly uplatnění ve Švýcarsku (kromě Flumserbergu to byly lanovky St. Croix – Les Avattes a Sattel – Hochstuckli, posledně jmenovaná byla v provozu až do roku 2005, kdy ji nahradila 8kabinka s otáčivými kabinami, známá jako Stuckli Rondo) a čtvrtá se nacházela ve skotském Cairngorm, kde byla postavena v roce 1961 a o čtyřicet let později nahrazena pozemní lanovkou. Lanovka na Flumserbergu spojila na 2 075 metrů dlouhé trase Kreuz s Maschgenkammem (navazovala tedy na vlek Gurtenlift) a provoz zahájila 30. ledna 1951.

V roce 1955 byly postaveny dva úseky kyvadlových lanovek z Unterzenu na Tannenboden s mezistanicí v Oberterzenu. Tím byla posílena primární přeprava lyžařů do střediska a také zajištěno pohodlné napojení na železnici, protože dolní stanice v Unterterzenu se nachází přímo u nádraží. Technologii kyvadlových lanovek dodala firma MWB (Metalwerke Buchs). Zatímco provoz na dolním úseku Unterterzen – Oberterzen zajišťovaly 30místné kabiny, kabiny horního úseku Oberterzen – Tannenboden byly 47místné. To souviselo s rozdílnou délkou obou úseků, kde je horní úsek téměř 2x delší než dolní a pro zajištění shodné přepravní kapacity jsou tak zapotřebí větší kabiny.

Ve stejném roce se rozjelo také kombinované zařízení z Prodalpu na Prodkamm od firmy Oehler & Co z Aarau, které bylo v zimní sezóně provozována jako lyžařský vlek a v letní jako dvousedačková lanovka (na trase Tannenheim – Prodalp bylo podobné zařízení postaveno již o tři roky dříve). Tím byla zpřístupněna další nová oblast pro lyžování.

47místná kabina původních kyvadlových lanovek Unterterzen – Oberterzen – Tannenboden, která byla v provozu v letech 1955–2005, našla své nové využití jako sklad

Rozvoj střediska v dalších letech

V roce 1966, po pouhých 15 letech provozu, byla odpojitelná dvousedačka na trase Kreuz – Maschgenkamm nahrazena čtyřmístnou kabinkovou lanovkou od firmy Giovanola. Na rozdíl od původní lanovky však byla kabinková lanovka postavena již z Tannenbodenu a její trasa se tak prodloužila na úctyhodných 3 298 metrů, v té tobě se tak stala nejdelší odpojitelnou lanovkou v Evropě. Zvýšila se rovněž přepravní kapacita na 550 osob za hodinu. Pohon i napínací závaží se nachází ve velkoryse pojaté dolní stanici, kde je zároveň umístěno sídlo společnosti Bergbahnen Flumserberg AG a restaurace. Na trase je lano vedeno přes 20 podpěr, zajímavostí je tlačná podpěra, která je na kladkových bateriích vybavena kolejnicemi, což bylo u lanovek od Giovanoly typické (a nejen u nich, podobně dříve řešil tlačné podpěry také Von Roll nebo Habegger). Sklon lana před horní stanicí vyrovnává do vodorovné polohy mohutná trojice podpěr.

O pět let později byly postaveny také další neodpojitelné dvousedačkové lanovky Habegger z Tannenheimu na Prodalp a z Prodalpu na Prodkamm, paralelně ke kombinovaným zařízením (lanovka/lyžařský vlek) z let 1952 a 1955, ty tak byly dál používány již jen v zimě jako lyžařské vleky. V 70. letech neprošlo středisko žádnými významnějšími změnami, teprve na počátku 80. let lyžařskou oblast rozšířily 3 nové dvousedačkové lanovky. Nejprve to byly lanovky Grueb – Leist (Garaventa 1980) a Obersäss – Twärchamm (BMF 1981), k nimž se v roce 1984 přidala Seeben – Zigerboden od firmy BMF. Zatímco horní stanice lanovky Grueb – Leist leží v nadmořské výšce 2 222 m n. m a je nejvyšším bodem střediska, dvousedačka Obersäss – Twärchamm zajistila důležité propojení obou části střediska (do té doby se nedalo z Maschgenkammu na Prodkamm přejet na lyžích). Zároveň prošla v roce 1986 celkovou rekonstrukcí kabinková lanovka na Maschgenkamm, při níž byly původní kulaté kabinky vyměněny za nové typu Omega od firmy CWA. Rekonstrukci provedla firma BMF, přepravní kapacitu se podařilo zvýšit z 550 na dnešních 825 osob za hodinu.

Trasa kabinkové lanovky na Maschgenkamm, vpravo je dobře patrná odpojitelná čtyřsedačka Tannenboden–Chrüz, kterou lanovka křižuje

Moderní lanovky na Prodkamm

V roce 1986 se výrazné modernizace a zvýšení kapacity dočkala také levá část střediska, kde nová odpojitelná čtyřsedačková lanovka na trase Prodalp – Prodkamm nahradila již zmíněné kombinované zařízení (lyžařský vlek v zimě, dvousedačka v létě). Vyrobena a postavena byla ve spolupráci firem Poma a BMF a její přepravní kapacita 2 400 osob za hodinu byla v té době nejvyšší ve Švýcarsku. Zajímavostí byla také její horní poháněcí stanice, kde bylo dopravní lano z části se staničními dopravníky a obloukem vyvedeno zcela ven do samotné konstrukce Alpha s pohonem a lanáčem, převzaté z neodpojitelných lanovek. Toto řešení používala Poma u svých prvních odpojitelných sedačkových lanovek, pravděpodobně pro větší unifikaci se neodpojitelnými lanovkami. Výstavba lanovky byla zahájena na konci června a do provozu bylo zařízení odevzdáno 19. prosince 1986.

Trojice podpěr před horní stanici kabinkové lanovky Giovanola na Maschgenkamm z roku 1966

O šest let později pak byla uvedena do provozu vysokokapacitní 12místná kabinková lanovka Prodalp-Express, taktéž od firmy Poma (přesněji švýcarské pobočky Baco-Poma). Ta nahradila starší dvousedačkovou lanovku a lyžařský vlek s problematickým křížením silnice a vede z Tannenheimu na Prodalp. Právě v Tannenheimu bylo vybudováno také nové parkoviště, návštěvníci tak autem nemusí vyjíždět až na Tannenboden. Celkem 54 kabin od firmy Sigma vybavených podélnými lavicemi k sezení zajišťuje přepravní kapacitu 3 000 osob za hodinu. V letním období pochopitelně postačuje daleko nižší kapacita, a tak je lanovka provozována v pulzačním provozu se dvěma skupinami po pěti kabinách. Podzemní pohon o výkonu 2x 335 kW je umístěn v horní stanici. Staniční dopravníky jsou poháněny od lanáče, točivý moment je přenášen pomocí hřídelí.

Trasa 12místné kabinkové lanovky Prodalp-Express z roku 1992