Lanová doprava má v tomto světoznámém středisku dlouhou tradici. 19. prosince 1937 zahájila provoz jako v pořadí 12. lanovka v Rakousku kyvadlová kabinová lanovka ze St. Antonu na Galzig. V průběhu času byla kyvadlová lanovka několikrát rekonstruována, poslední významná modernizace proběhla v roce 1964, kdy 30místné kabiny byly nahrazeny kabinami pro 70 cestujících. Aby se větší kabiny vešly do původních budov, byla nástupiště vybavena tzv. posuvnými plošinami. Tato opatření spolu se zvýšením jízdní rychlosti umožnila zvýšení přepravní kapacity až na 700 cestujících za hodinu. Ani to však s ohledem na další rozvoj střediska nepostačovalo, nevýhodou byl také přístup na nástupiště po schodech, což již odporovalo požadavkům především lyžařů na moderní horskou dopravu.
Kabina původní kyvadlové lanovky Galzigbahn
Provozovatel areálu, společnost Arlberger Bergbahnen, se proto rozhodla nahradit zastaralé zařízení novou lanovkou systému Funitel, tedy odpojitelnou větru vysoce odolnou jednolanovou lanovkou se zdvojenou smyčkou dopravního lana. Zvláštností této lanovky jsou především dva páry obrovských, tzv. ruských kol v dolní stanici, která slouží kabinám k překonání výškového rozdílu 8,5 m mezi vjezdem, resp. výjezdem ze stanice a nástupištěm. Toto řešení, zcela nově vyvinuté firmou Doppelmayr, bylo nutné vzhledem k požadavku investora, aby nástupiště dolní stanice bylo v úrovni okolního terénu a současně prostor před stanicí nebyl blokován výjezdovými podpěrami. Navíc celá dolní stanice je na přání investora realizována v proskleném provedení, což dále zvyšuje celkovou atraktivitu této lanovky.
Přední pohled na celoprosklenou dolní stanici
Pro lepší názornost tohoto v lanové dopravě ojedinělého řešení si celý průjezd kabiny dolní stanicí popišme. Po příjezdu kabiny z trati do stanice dojde, tak jako u každé jiné odpojitelné lanovky, k odpojení kabiny od zdvojeného dopravního lana a ke zpomalení kabiny pomocí řady pneumatik na staniční rychlost. Avšak namísto toho, aby pak kabina standardně opsala oblouk 180° a najela zpět do zapínadla a pak na trať, kabina najede na příslušný pár „obřího ruského kola“, zajistí se a pak pomocí páru kol opíše půlkruh ve svislé rovině. Tím se dostane o 8,5 m níž na úroveň nástupiště, kde pokračuje v posunu po stanici obdobně jako jiné standardní lanovky. Na konci trasy po nástupišti, kde opíše půlkruh a změní tím směr své jízdy, kabinu uchopí druhý pár obřích kol, který ji dopraví zpět nahoru do horního patra stanice. Následně na konci zrychlovacího zařízení dojde k připojení kabiny ke zdvojenému dopravnému lanu a k jejímu odjezdu na trať.
Kabina během stoupání na „ruském“ kole
Trasu se 13 podpěrami dlouhou 2 615 metrů urazí každá z 24místných kabin za 9,2 min, a to i při rychlosti větru 130 km/h. 28 kabin typu ZETA 24 dodala firma CWA ze švýcarského Oltenu, přepravní kapacita činí 2 200 osob za hodinu. Pohon se čtyřmi motory, každý o výkonu 500 kW, se nachází v horní stanici. Jedná se o páteřní lanovku St. Antonu.
Prostřední část trasy Galzigbahn
