Braunwald se nachází v kantonu Glarus nedaleko průsmyku Klausenpass. Podobně jako slavný Zermatt je Braunwald střediskem, kde je zcela vyloučen provoz automobilů a spojení se světem zde zajišťuje pozemní lanovka z Linthalu, která v loňském roce oslavila již 100 let svého provozu. V letní sezóně středisko disponuje mnoha turistickými trasami, v zimní sezóně je zase vyhledáváno pro pohodové lyžování na zdejších sjezdovkách.


Klikněte pro zvětšení mapy

Braunwaldbahn – spojení se světem

O výstavbě pozemní lanovky jako spojnice Linthalu s Braunwaldem bylo rozhodnuto v roce 1905. Výstavba se uskutečnila v následujících dvou letech a do provozu byla lanovka slavnostně uvedena v srpnu 1907. Zpočátku byla lanovka provozována pouze v letní sezóně, protože provoz v zimě nebyl z technických a finančních důvodů možný, avšak od roku 1928 je Braunwaldbahn provozována celoročně, čímž se stala důležitou dopravní komunikací do obce Braunwald. Původní délka tratě činila 1 315 metrů při převýšení 591 m a max. stoupání 640 ‰. V horní polovině prochází trasa lanovky 140 metrů dlouhým tunelem ve skalním masívu. Dřevěné otevřené vozy dodala firma Ludwig von Roll´schen Eisenwerken z Bernu. Braunwaldbahn těží dodnes ze své výhodné polohy – dolní stanice se nachází v bezprostřední blízkosti od nádraží švýcarských státních drah SBB.

V roce 1938 byly firmou Gangloff poprvé vyměněny oba vozy, čímž se jejich kapacita zvýšila ze 40 na 70 osob. Další změna přišla v roce 1966, kdy byly dodány nové 100místné vozy, opět od firmy Gangloff. V 60. letech byla rovněž dolní stanice přemístěna na jiné místo, čímž se celková délka lanovky zvýšila na 1 367 m. V 90. letech již byla ale technologie lanovky zastaralá. Bylo proto rozhodnuto o výstavbě nové lanovky, kterou zrealizovala firma Von Roll (již po převzetí koncernem Doppelmayr). Kompletně byla vyměněna strojní technologie a traťové těleso, nové 114místné vozy dodala do třetice firma Gangloff. Dopravní rychlost se zvýšila z původních 3,5 na 6 m/s.


114místný vůz pozemní lanovky Braunwaldbahn před horní stanicí, stav po kompletní rekonstrukci v roce 1997

Gumenbahn - první sedačková lanovka

Se vzrůstajícím turistickým ruchem bylo ve 30. letech uvažováno o výstavbě navazující lanovky z Braunwaldu, ať už jako pokračování pozemní lanovky nebo samostatné visuté lanovky. Nejprve byl ale v roce 1936 otevřen sáňový výtah na Grotzenbühl, který položil základ zdejšímu lyžování. Teprve po 2. světové válce bylo rozhodnuto o výstavbě sedačkové lanovky na 1 900 m vysoký Kleiner Gumen. Výstavba odpojitelné dvousedačkové lanovky Von Roll byla zahájena v roce 1947 a již 1. ledna 1948 byla lanovka uvedena do provozu. Podobně jako další lanovky z této doby byla typu VR-101, tedy se sedačkami, kde se sedí bokem ke směru jízdy. Pohon byl umístěn v dolní stanici, v horní stanici se nacházelo napínací závaží. Celkem 86 sedaček zajišťovalo přepravu na 2 084 metrů dlouhé trase až do dubna 2005, kdy musel být provoz vzhledem ke stáří definitivně ukončen a provozovatel začal hledat nové řešení.

Pro úplnost uveďme, že po zrušení lanovek VR-101 v Braunwaldu a v Kanderstegu byla poslední lanovkou tohoto typu ve Švýcarsku dvouúseková dvousedačka na Weissenstein u Solothurnu. Vzhledem k jedinečnosti této lanovky zde probíhaly snahy o její záchranu, a tak zde existovala naděje, že bude zachována i pro budoucí generace. Všechny snahy však byly nakonec marné, a tak zanikla i poslední lanovka VR-101 ve Švýcarsku – od roku 2014 jezdí na Weissenstein moderní šestikabinka.

Posléze byly nahrazeny „vonnrollky“ také v turecké Burse (zde se jednalo dokonce o kombinovanou lanovku se sedačkami i kabinkami) a v německém Berchtesgadenu (zdejší 2úseková lanovka na Jenner byla ovšem vybavena již modernějšími uzavřenými dvoumístnými kabinkami), a tak poslední lanovkou systému VR-101 v Evropě a současně také poslední sedačkovou lanovkou systému VR-101 na světě se stala dráha na Komáří Vížku u Teplic, postavená v roce 1952 v licenci chrudimskou Transportou.

Další lanovky – pulzační a sedačkové

Výraznější rozvoj lyžování v Braunwaldu nastal v 60. letech. Nejprve bylo postaveno několik lyžařských vleků a v roce 1969 přibyly hned dvě neodpojitelné dvousedačky Grotzenbühl – Seblengrat a Bächital – Seblengrat od méně známého výrobce Streiff, který sídlí v nedalekém Schwandenu. V roce 1974 byl sáňový výtah na Grotzenbühl nahrazen čtyřmístnou kabinkovou lanovkou Giovanola. Ta byla však po 16 letech provozu opět nahrazena, tentokrát pulzační 15místnou kabinkovou lanovkou Streiff. Na trase se nacházely celkem 4 skupiny po 4 kabinách, později se však ukázalo, že přepravní kapacita je zbytečně předimenzovaná a lanovka je od té doby provozována s polovičním počtem kabin (tedy 2 skupiny po 4 kabinách).

Ve stejném roce byla postavena rovněž jen 344 metrů dlouhá lanovka stejného typu k dolní stanici lanovky na Grotzenbühl, na rozdíl od ní má však jen 2 skupiny po 2 kabinách. Zajímavostí je, že se jednalo v podstatě o „prototypy“ pulzačních lanovek od firmy Streiff. Pohony jsou vzhledem ke společné mezistanici umístěny vždy v opačné stanici, v případě lanovky Niederschlacht – Hüttenberg je to tak stanice dolní a v případě Hüttenberg – Grotzenbühl pak horní. Kabiny obou lanovek od firmy CWA se v letošním roce podrobily celkové repasi ve výrobním závodě, pří níž se mj. změnil tradiční červený nátěr na žlutý.


Skupina kabinek pulzační lanovky Grotzenbühl na trase