Vrchol Sněžky, nejvyšší hory České republiky, je turisty navštěvován od pradávna. Již v roce 1681 zde byla po třináctileté výstavbě dokončena čtrnáctimetrová kaple sv. Vavřince. V roce 1950 následovala Slezská bouda a o osmnáct let později také Česká bouda s fungujícím poštovním úřadem a telegrafem.

Ve druhé polovině 40. let bylo rozhodnuto postavit na Sněžku visutou lanovou dráhu, po lanovkách na Černou horu, Ještěd, Pustevny a Pláň v pořadí pátou na území dnešní České republiky. Původně byla zvažována varianta, kdy by lanovka vedla z Obřího dolu přes rokli Rudníku k Obří boudě a odtud na Sněžku, ta však byla zamítnuta a bylo rozhodnuto ve prospěch varianty s mezistanicí na Růžové hoře.

Vybrána byla nabídka chrudimské Transporty (před znárodněním Wiesner Chrudim), která na základě čerstvě zakoupené licence od švýcarské firmy Von Roll nabídla technologii odpojitelné dvousedačkové lanovky, známé jako typ VR 101. Vůbec první lanovka tohoto systému se rozjela v roce 1945 ve švýcarském Flimsu a celkem bylo v letech 1949–1957 postaveno devět takovýchto lanovek vyrobených v Transportě – kromě dvouúsekové lanovky na Sněžku to byly lanovky na Chleb ve Vrátné dolině, na Chopok (4 úseky), na Komáří Vížku v Krušných horách a poslední méně známá spojovala starý a nový závod Transporty v Chrudimi.


Historický snímek zachycuje poslední dvě podpěry před stanicí Sněžka, při rekonstrukci v letech 1962-3 byly obě nahrazeny jedinou dvojpodpěrou

Princip spínacího aparátu VR 101 spočívá v silné tlačné pružině, která společně s vlastní vahou cestujících vyvíjí přítlačnou sílu čelistí na dopravní lano. Na sedačky se nastupuje za klidu, jejich posun ve stanicích a vypouštění na trať zajišťuje obsluha. Typickým znakem lanovek VR 101 je provedení sedaček, kde cestující sedí bokem ke směru jízdy.


Legendární spínací aparát typu VR 101

Výstavba lanové dráhy na Sněžku byla zahájena v roce 1946 odlesněním trasy prvního úseku, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky od Lesovny na Růžovou horu. V letech 1947 a 1948 pak výstavba pokračovala betonováním základů stanic a podpěr a montáží technologie. Celková hodnota stavby lanové dráhy včetně stavebních prací a výkresové dokumentace byla podle předběžného rozpočtu vyčíslena na 4 796 900,- Kčs. Stavební část zajistily Československé stavební závody, závod Tesko.

15. ledna 1949 byl slavnostně zahájen provoz na prvním úseku na Růžovou horu. Zájem veřejnosti byl obrovský, vždyť hned v prvním roce převezla lanovka směrem nahoru 112 200 osob a směrem dolů 82 291 osob. Mezitím probíhaly dokončovací práce na druhém, delším úseku z Růžové hory až na vrchol Sněžky, i zde byla důležitým pomocníkem nákladní lanovka. Zkušební provoz byl zahájen 10. listopadu 1949, od 1. července 1950 byl i druhý úsek v trvalém provozu. Původně se počítalo s průběžným provozem bez přestupování v mezistanici Růžová hora, kde by se sedačky mezi oběma úseky přesouvaly ručně po kolejnici, nakonec bylo ale rozhodnuto o trvalém odděleném provozu obou úseků (mj. i z důvodu rozdílných typů sedaček na obou úsecích, viz dále).


Podpěry č. 18 a 19 a mezistanice Růžová hora leží v nadmořské výšce 1 354 m n. m.

Šikmá délka prvního úseku činila 1 560 metrů při převýšení 464 m, druhý úsek pak dosahoval délky 1 967 m a převýšení 240 metrů. Z těchto parametrů je zřejmé, že druhý úsek byl podstatně mírnější a nacházelo se na něm dokonce několik protisklonů.

Trasa prvního úseku byla vedena přes 19 podpěr (z toho 4 byly tlačné), na druhém úseku se nacházelo podpěr 23 (z toho hned 6 tlačných, kvůli již zmíněným protisklonům). Všechny podpěry (s výjimkou č. 1 prvního úseku, která byla z ocelových profilů) byly příhradové konstrukce, zajímavostí byla dvojpodpěra č. 23 před horní stanicí Sněžka. Největší sklon činil 312 promile a nacházel se na prvním úseku. Dopravní lano bylo konstrukce Warrington se 78 dráty a jeho průměr činil 23 mm. Přepravní kapacitu 250 osob za hodinu zajištovalo na prvním úseku 44 a na druhém 55 sedaček.


Trasa prvního úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora

V 70. letech minulého století byly původní sedačky prvního úseku postupně nahrazeny sedačkami s laminátovými stříškami, sedačky 2. úseku byly z důvodu častého silného větru ponechány v původním stavu bez stříšky. K dispozici byla také řada vozů pro přepravu nákladu. Lanovka byla schopna provozu při rychlosti větru maximálně do 15 m/s. Jízda z Pece pod Sněžkou až na Sněžku trvala při rychlosti 2,5 m/s přibližně 25 minut. Pohony obou úseku byly umístěny v mezistanici Růžová hora, jejich výkon činil 75 kW v případě prvního a 55 kW v případě druhého úseku. Ve vratných stanicích Pec a Sněžka pak bylo umístěno napínací závaží. Na Růžové hoře bylo umístěno rovněž depo sedaček, dílna pro údržbu, sklad náhradních dílů, trafostanice a náhradní proudový zdroj o výkonu 160 kW, který byl schopen zajistit plný provoz lanovky i při totálním výpadku elektrické energie.


Srovnání obou typů sedaček – vpravo se stříškou je sedačka 1. úseku, vlevo pak sedačka 2. úseku