Provozovatelem lanové dráhy byly od počátku Československé státní dráhy. Začátek provozu nebyl zcela jednoduchý, zkušenosti s provozem lanových drah měl tehdy jen málokdo. K první větší úpravě došlo již po několika letech, kdy byly elektromotory přemístěny pod konstrukci poháněcí stanice na betonový základ (původně byly umístěny na této konstrukci). Dále bylo v prvních letech nutno odstranit řadu technických problémů a provést mnoho vylepšení. Další problémy souvisely s extrémními klimatickými podmínkami na Sněžce, kdy se na podpěrách druhého úseku tvořily silné námrazy a docházelo tak k vypadávání dopravního lana z kladkových baterií. V letech 1962–63 proto provedla firma Transporta Chrudim rekonstrukci tratě druhého úseku, při níž byly některé podpěry sníženy a jiné zcela odstraněny nebo naopak přidány. Tato úprava sice situaci zlepšila, ale zcela neodstranila. V zimě roku 1968 došlo dokonce k pádu lana na všech podpěrách od č. 3 výše, jeho zpětné nahazování pak zabralo 5 dní. V roce 1982 byla provedena rekonstrukce brzd, zabezpečovacího zařízení a elektrické instalace, tak aby zařízení lanovky vyhovovalo nové normě ČSN 27 3005.


Pohled na trasu a první podpěru druhého úseku

Provoz lanovky je zejména na druhém úseku velmi často ovlivněn silným větrem. Téměř polovinu dní v roce tak druhý úsek bývá z tohoto důvodu mimo provoz. Nejvíce je větrem ovlivněna závěrečná část tratě pod horní stanicí, kde vede trasa lanovky jen kousek nad hranou Obřího dolu. Na vrcholu Sněžky často vítr dosahuje v nárazech až 200 km/hod. (55 m/s).

Již v 70. letech se začala projevovat nedostatečná přepravní kapacita lanovky, v letním období při pěkném počasí se u dolní stanice v Peci tvoří až čtyřhodinové fronty. Vůbec největší návštěvnost zaznamenala lanovka v letech 1972 a 73, kdy bylo v každém z těchto let přepraveno více než 250 000 cestujících. Celkem pak lanovka od roku 1949 až do současnosti vyvezla na Sněžku 6 750 000 osob.

Životnost technologie lanové dráhy byla Transportou předpokládaná na 17 let. To že byla nakonec lanovka na Sněžku v provozu v prakticky původním stavu 60 let zní takřka neuvěřitelně. O výstavbě zcela nové, modernější lanovky se uvažovalo již dávno. První úvahy se datují do roku 1976, v tehdejší studii se počítalo s dvoulanovým systémem čtyřmístné kabinky z Transporty. Koncem 80. let pak bylo vypracováno několik dalších studií, kdy bylo uvažováno o nabídce rakouské firmy Girak na moderní šesti- nebo osmimístnou kabinkovou lanovku a prodloužení trasy prvního úseku až k Lesovně.


Tlačná podpěra č. 22, v pozadí horní stanice na Sněžce

V roce 1997 byla lanovka stejně jako ostatních pět lanovek Českých drah (Sněžka, Černá hora, Komáří Vížka, Javorový vrch a Ještěd) zprivatizována, novým majitelem se stala z 51 % Pec pod Sněžkou a z 49 % Malá Úpa (později se 100% vlastníkem stala Pec pod Sněžkou). Zároveň začala být připravovaná rekonstrukce s přibývajícím věkem současné lanovky čím dál aktuálnější. Proto byla vypracována nová studie, která počítala se zcela novou trasou prvního úseku a posunutím dolní stanice blíže k centru města. Na prvním úseku se počítalo s odpojitelnou čtyřsedačkovou lanovkou o délce 1 628 metrů na Růžohorky, zpět do Pece měla vést 1 964 m dlouhá sjezdová trať. Výběrové řízení na dodávku prvního úseku vyhrála firma Leitner. Z Růžohorek na Sněžku pak měla pokračovat čtyřmístná kabinková lanovka s délkou 2 971 metrů a se samočinnou úhlovou stanicí na Růžové hoře (v místě dnešní stanice), která by odklonila trasu o 8 až 10° do směru současného druhého úseku. S touto variantou ovšem nesouhlasil KRNAP, který podmiňoval výstavbu lyžařského areálu na Růžohorkách ponecháním původního druhého úseku pouze „na dožití“. Výstavba nové lanovky tak byla opět v nedohlednu.


Trasa druhého úseku v zimní náladě

Teprve v roce 2004 byla jednání obnovena a byla vypracována další studie, která již počítala opět se zachováním původní trasy lanovky a posunutím dolní stanice k Lesovně. Tentokrát se podařilo najít kompromis s mnoha podmínkami a získat souhlasné stanovisko KRNAPu. Přípravy rekonstrukce tak po dlouhých 30 letech mohly začít. V obou úsecích byla vybrána technologie osmimístné kabinkové lanovky, po zapracování všech podmínek KRNAPu bylo rozhodnuto o výstavbě čtyřmístné kabinkové lanovky. Zásadním bodem kompromisu bylo, že přepravní kapacita nové lanovky nepřevýší kapacitu současné lanovky, tzn. 250 osob za hodinu. Zároveň musely být nové stanice umístěny na stávající základy a jejich půdorys nesměl být větší než u původních stanic s výjimkou dolní stanice, která je zcela nová na novém místě u chaty Lesovna blíž Pece pod Sněžkou.