Jak si naplánovat podzimní start lyžařské sezóny na ledovci, aby stál za to

Tento článek vyšel v časopise SNOW 124 (říjen 2020) a byl aktualizován (17. října 2025).

Až do první poloviny listopadu se dá v dosahu střední Evropy lyžovat prakticky jen na ledovcích. Přestože i na nich jsou lyžařské podmínky často omezené, zažívají návštěvnický nápor – kromě trénujících závodníků se na ně vydávají i natěšení rekreační a hobby lyžaři. Tato kombinace je samozřejmě spíš zárukou kompromisů než nerušeně fantastických podmínek.

Předpokladem úspěšného začátku sezóny na ledovci je proto ujasnit si, co od něj očekávám. Výborným důvodem pro podzimní lyžování je zahnání abstinenčních příznaků, rozcvička před sezónou, vyzkoušení nové výbavy nebo třeba jen pobyt na čerstvém horském vzduchu. Kdo si vysní prázdné a vyžehlené sjezdovky, posypané prašanem, třpytícím se v záři slunce, může být zklamán. Anebo musí mít opravdu štěstí.

Ledovec už není ledovec

Sjezdovky v ledovcových lyžařských areálech už dávno nejsou „umístěné“ na ledovci v celé své délce a ploše, naopak mnoho z nich se dnes nachází v kamenitém morénovém terénu nebo na zbytcích ledovce. Na sklonku léta a začátkem podzimu jsou ledovce nejvíce „obnažené“ a lyžařské podmínky jsou tak silně závislé na tom, kolik napadne přírodního sněhu, kolik ho vyrobí sněžná děla a také na tom, jak areál hospodaří s nahromaděnými zásobami sněhu z loňské sezóny (tzv. snow farming), které jsou začátkem sezóny rozhrnovány – někde jen na dojezdech tratí, jinde se jako koberec rozbalují po celé délce sjezdovek.

Sjezdovky v morénovém terénu pod Karlesjochem (Kaunertal)

I když ledovce máme často spojené s představou širých zasněžených plání, na podzim tato jejich vlastnost příliš nevynikne. V září, říjnu a někdy ještě během listopadu se naopak lyžuje na omezeně širokých sjezdovkách, místy a zvláště na dojezdech často přímo úzkých. Širší ledovcové pláně bývají přinejmenším zčásti zabrané trénujícími závodníky.

Trénink na Pitztalském ledovci

Kde je nejvíce ledovce a nejvíce otevřených sjezdovek

Přirozeně sněhově nejspolehlivější je z rakouských ledovců tyrolský Hintertux, donedávna dokonce celoročně otevřený. Těží z toho, že se rozkládá na jakémsi „soutoku“ ledovců ze svahů Olpereru a Gefrorene Wand. Hned od začátku sezóny se spolehlivě lyžuje na zhruba 20 km sjezdovek jeho „horního“ patra mezi 2 660 a 3 250 m n. m.

Ledovcová pláň mezi Gefrorene Wand a Olpererem (Hintertux)

V ostatních tyrolských ledovcových areálech již ledovec nepokrývá celou délku sjezdovek, které jsou tak zčásti či zcela postaveny z deponů sněhu. Nejvíce lyžařské plochy z nich na podzim nabízí Sölden - okolo 20 km na dvou ledovcích Rettenbach a Tiefenbach. Okolo 10 km sjezdovek, z velké části postavených z deponovaného sněhu, bývá otevřeno na Stubaiském ledovci a okolo 5 km sjezdovek pak na Pitztalu a Kaunertalu na západě Tyrolska.

Sněhové podmínky od firnu po prašan

Podobně jako na jaře jsou také na podzim sněhové podmínky na ledovcích dost rozmanité. V teplém počasí „babího léta“ sníh na ledovcových sjezdovkách ještě během dne měkne a vytváří prakticky jarní podmínky. S chladnějšími dny přichází tvrdší až ledový podklad, na který v příznivějších letech postupně přidává čerstvý sníh. Vysloveně prašanové dny ale na podzim bývají spíš výjimkou, typičtější je pevný až ledový povrch.

Typická ledovcová sjezdovka střídá prudší úseky s rovinkami

Ledovcové pláně jsou přehledné se sjezdovkami dálničního typu bez terénních nerovností, což vyplývá z toho, že ledovce v podstatě tečou jako „řeka“. Strmé úseky bývají méně obvyklé než ty plošší. Ledovce proto mají v oblibě hlavně milovníci pravidelných až monotónních oblouků.

Vlivem odtávání ledovců se však průběžně mění sklon tratí – některé úseky jsou strmější než dříve, jiné naopak plošší. Výsledkem je, že obvyklým profilem ledovcových sjezdovek je střídání (krátkých) „padáčků“ a (delších) „rovinek“.

Sjezdovky podél vleku Brunnenkogel na Pitztalském ledovci jsou poměrně pravidelně skloněné

Jedním z nejprudších svahů je „svěťákový“ hang na ledovci Rettenbach v Söldenu, který je regulérní černou sjezdovkou, sportovně strmý je i svah Gefrorene Wand na Hintertuxu nebo hlavní sjezdovka z vrcholu Hinteren Brunnenkogel v Pitztalu.

Z mnoha původně ledovcových sjezdovek se s úbytkem ledovcové masy staly „běžné“ vysokohorské, terénně členitější tratě s kamenitým (morénovým) podkladem jako v případě Karlesjochu na Kaunertalu nebo Schmiedingeru pod Kitzsteinhornem.

Mizející ledovce nahrazují depony sněhu

Kvůli zkracování ledovcového splazu jsou v začátku sezóny zcela holé mnohé dojezdy ledovcových tratí – ty se tak dnes již neobejdou bez sněhové „pomoci“.

Nejrozšířenější je kromě konvenčního zasněžování děly skladování sněhu z loňské sezóny. V jejím průběhu a na závěr rolby navrší obří hromady firnu, tzv. depony, které pod reflexní fólií přečkají léto a na podzim jsou rozhrnuty do „koberce“ jako sněhový podklad dojezdů, nebo dokonce celých sjezdovek.

Spolu s depony se fólií přikrývají i vybrané plochy ledovce, trasy vleků nebo nejbližší okolí podpěr lanovek.

Ochranná fólie v trase vleku Brunnenkogel na Pitztalském ledovci „zachránila“ impozantní množství ledu, který z okolí již zmizel

Doplňkově se v minulosti využívaly i alternativní způsoby výroby sněhu. Na Pitztalu a v Zermattu si v r. 2009 pořídili zařízení, které umí chrlit sníh i při teplotách nad bodem mrazu. Zařízení původně vynalezené Izraelci pro chlazení zlatých dolů v Jižní Africe zabírá celou velkou budovu – sníh z něj vypadával „oknem“ na hromadu, odkud ho rozhrnovaly rolby. Většího rozšíření se ale z důvodu své „nemobilní“ konstrukce a vysokých nákladů neujal a nyní je zařízení podle všeho mimo provoz. Mnohem efektivnější je skladování sněhu anebo modernější technologie zavedených zasněžovacích firem jako např. Snowfactory od Technoalpinu.

Podzimní letecký záběr na Kaunertalský ledovec ukazuje, že sjezdovka podél nové lanovky Falginjoch a podél vleku Falgin vede po ledovci, celá oblast Karlesjochu a dojezd z Falginjochu a dále níže směrem k Ochsenalmu je naopak vysněžená jen z deponů sněhu

Více pohledů na ledovce z výšky najdete v článku Ledovce pohledem z výšky!

Podzimní dny se stabilním počasím nejsou výjimkou, ale ani pravidlem

Na podzim se nad Alpami často na dlouhé dny i týdny usazuje tlaková výše, která spolehlivě zajistí slunečné počasí s nízkou vlhkostí vzduchu a dalekými výhledy ve vysokohorských polohách. Pokud předtím „napadlo“ a nebylo příliš teplo, mohou na ledovci panovat sněhově i povětrnostně velmi příjemné podmínky.

Naopak v případě přechodu fronty mohutná vrstevnatá oblačnost často „zajistí“ difuzní neboli rozptýlené světlo, při němž se ani při nejlepší vůli nedá kvůli „neviditelné“ členitosti povrchu plnohodnotně, nebo dokonce vůbec lyžovat.

Čím později na podzim a v zimě a čím severněji orientovaný nebo vysokými horami obklopený svah, tím více stínu čekejte. I na ledovcích jsou ale slunečné svahy, jedním z těch nejslunečnějších je Tiefenbach v Söldenu, který je otevřen směrem k jihu a východu. Naopak silně zastíněný je třeba Kaunertalský ledovec, kde alespoň dopoledne svítí slunce na severovýchodně otočený Karlesjoch.

Není radno podceňovat ani aklimatizaci – ačkoliv výjezd první den do tří tisíc metrů běžný lyžař bez potíží zvládne, celodenní pobyt ve výšce a sportovní námaha, na kterou přes léto odvykl, a zvláště nepříznivé počasí mohou zážitek oslabit.

Nápor na přelomu října a listopadu

Návštěvnický nápor na ledovce obvykle začíná o prodlouženém víkendu kolem 28. října – jednak se rozjíždí Světový pohár v alpském lyžování, jednak jsou v mnoha zemích Evropy podzimní „dušičkové“ prázdniny. Pokud jsou sněhové podmínky už dobré, vyplatí se jet o týden dříve, nebo naopak počkat. Pak už je plno prakticky po celý listopad. Obecně samozřejmě platí, že víkendy jsou návštěvnicky silnější než všední dny – a kdo se nechce víkendu úplně vyhnout, udělá obvykle lépe, když místo pátku, soboty a neděle svůj obyt posune od neděle do úterý.

Cena za omezenou nabídku

Navzdory omezené nabídce sjezdovek se většinou platí plné ceny za skipas. Nejdražší podzimní lyžování má Hintertux (79 eur na den v sezóně 2025/26), okolo 70 eur se platí i na ostatních tyrolských ledovcích. Některé z areálů nabízejí slevu při koupi on-line v předstihu. Nejlevnější lyžování nabízí Mölltal při koupi on-line (v některých dnech za méně než 50 eur).

Okolo 50 až 60 eur eur se platí také v italském Schnalstalu nebo Suldenu.