Tento článek vyšel v časopise SNOW 101 (leden 2017).


V pořadí šestý ročník seriálu Skiwithme jsem zaměřil na cvičení, která by vás měla zdokonalit v kratších obloucích, nebo pomoci se krátké oblouky naučit. Každý článek bude i letos doprovázet výukové video. Pokud budete potřebovat odborný dohled, rád vás letos uvítám na domácím kopci v Janských Lázních v lyžařské škole SkiResort LIVE nebo na letních ledovcových kempech, které připravuji. Všechny informace, stejně jako všechny starší články, najdete na webu www.skiwithme.cz.



Řekni, kde ty hůlky jsou…

Dobrý lyžař nepotřebuje hůlky, říkají s oblibou někteří hosté z Polska, kteří přicházejí do krkonošských půjčoven, jsouce postiženi funcarvingovou horečkou, jež u našich severních sousedů ještě stále žhne. Jenže tady udělali soudruzi z Polska chybu. Stejně jako s nerozbitnými skleničkami jejich němečtí kolegové. Hůlky naopak každý dobrý lyžař potřebuje. Kromě popichování předbíhajících lyžařů u vleku, ohýbání o zadnice zlobivých dětí, podporování růstu rajčat a jiných popínavých rostlin, odhánění dotěrných komárů při pozdně jarním lyžování, odpichování a otevírání lyžařských vázání (a piva) jsou totiž dobré zejména k udržování rovnováhy i rytmu.

Dlouhé oblouky lze určitě jezdit bez zapíchnutí, dokonce v nich výrazné zapíchnutí hole spíše ruší a překáží a omezuje se tedy často jen na pouhý dotyk hole sněhu či dokonce pouhé naznačení pohybem ruky. Záleží na každém lyžaři, jak se se zapíchnutím hole v delším poloměru popere, záleží také na rychlosti i na terénu. Nehledejme v tom vědu. Faktem zůstává, že u všech dobrých jezdců včetně vrcholových závodníků Světového poháru ve většině oblouků nějaký impuls, který by vedl k zapíchnutí hole, najdeme. Proč? Je to zkrátka jednodušší. Zapíchnutí hole stabilizuje lyžaře v nejkritičtějším okamžiku přehranění, udává mu rytmus a v těžkém terénu mu dává moment téměř nezvratného rozhodnutí – zapíchl jsem hůlku = budu zatáčet.

U krátkých oblouků je zapíchnutí hole téměř nutností. Vše zde probíhá mnohem rychleji, stěsnáno do několika krátkých okamžiků, a příležitostí ke ztrátě rovnováhy a rytmu je zde víc než dost. Bez zapíchnutí hole se pak neobejdete v těžkém terénu, zejména pak třeba v boulích. I proto budeme dnes zapíchnutí hole více trénovat a snažit se ho do našeho lyžování napasovat.

Zapíchnutí hole by mělo být uvolněné a přímo úměrné rychlosti a agresivitě jízdy. Nejde nám o to hůl zapíchnout až po kroužek a pak ji při jízdě těžce vytahovat ze sněhu. Můžete si samozřejmě představit, že pod ostrým hrotem se zrovna nalézá vaše tchýně, ale to už by musela být jízda opravdu agresivní. Většinou si vystačíme s pocitem, že se po svahu povalují vajíčka a hůlkou je třeba se jich pouze dotknout, ale nepropíchnout je. Pohyb, který vede k zapíchnutí hole, nebo alespoň k naznačení, vychází vždy z lokte a ve finální, jemné fázi ze zápěstí. Důležité je pak načasování pohybu ruky spolu se synchronizací nohou.

Jak trénovat?

Podívejte se na video a začněte na místě. Pokud se připravujete na krátké oblouky, synchronizace vychází velmi jednoduše. Ruka s hůlkou jde dopředu ve stejný moment, kdy se mírně pokrčují nohy, abyste získali kontakt s jazykem bot, měli pokrčený kotník a mohli lyžemi otáčet. Berte tuto jednoduchou poučku jako základ pro smýkané oblouky. Při řezaných obloucích nebudeme nohy tolik krčit, budeme se o lyže spíše opírat, ale „timing“ zapíchnutí zůstane velmi podobný. Krátké oblouky jsou hlavně vždy mixem mnoha dovedností. Situací, kdy pojedeme čistě řezané oblouky, nebude mnoho a upřímně, kdo z nás to na černé sjezdovce dokáže bez ztráty kytičky kočírovat až dolů k hospodě?

Pokud jste zvládli nácvik na místě, zkuste pomalé kratší oblouky šikmo svahem. Nezapomeňte, že k zapíchnutí používáme vždy hůlku na spodní straně, tedy pod vnější lyží. Zároveň mějte na paměti, že hůlka se pohybem lokte a zápěstí vždy pohybuje nejdříve dopředu a až při jejím návratu zpět se dotkne sněhu tak, aby k zapíchnutí došlo ideálně v kolmé poloze na podložku. Ani šikmo před lyžaře, ani šikmo za něj. Zkuste ji zapíchnout ideálně někam mezi špičku lyže a špičku vázání.

Zkuste navazované oblouky. V klidu, pomalu, nejdříve delší a postupně je zkracujte až do rytmických krátkých, ale stále velmi pomalých a smýkaných. Točení nohou vám v tuto chvíli pomůže k udržení rychlosti a dá vám dostatek času k soustředění na správné načasování zapíchnutí. A pak už jen přidávejte na rychlosti, přidejte agresivitu a hranění a pusťte lyže více z kopce dolů. Dobrým tréninkem jsou i oblouky šikmo svahem nebo jízda v měkkém rozbředlém sněhu.

A to je pro dnešek všechno. Příště si to všechno pěkně shrneme a budeme se těšit, jak to v jarních boulích budeme střihat hlava nehlava krátkými oblouky, třeba až dolů k té hospodě.





Všechny díly seriálu Skiwithme najdete na www.snow.cz/skiwithme




Projekt Ski with me

Nejstarší technika lyžování, před více než sto lety překonaná moderní alpskou, se v posledních letech vrací na zasněžené svahy s veškerou svojí elegancí i dravostí, podpořenou moderním materiálem. Projekt Ski with me nabízí přednostně čtenářům snow vyzkoušet na vlastní kůži, jak lyžovali naši prapředci, ale i novou alternativu pro hledače výzev nebo pro ty alpským lyžováním znuděné. Telemark je i skvělým tréninkovým prostředkem pro pokročilé lyžaře i závodníky a uvidíte, že po několika hodinách s volnou patou získáte na alpských lyžích úplně jiný pocit. Pojďte zkusit vše, o čem čtete, na vlastní lyže pod dohledem předního odborníka na výuku lyžování a telemarku, Ondřeje Nováka.







Ondřej Novák: Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Autor projektu Skiwithme.cz, spolumajitel lyžařské školy.