Tento článek vyšel v časopise 129 (únor 2021).


Klasické pozemní lanovky mají dlouhou historii, první z nich se objevily už v 60. letech 19. století a svůj největší rozmach zažily ještě před érou visutých lanovek, tedy přibližně do 30. let 20. století. I navzdory nevýhodám vůči visutým oběžným lanovkám, především nižší přepravní kapacitě, zažil tento druh lanovek v 70. a 80. letech minulého století svou renesanci. Hlavním rysem těchto lanovek je vedení jejich trasy tunelem, ať již celé, nebo s krátkým povrchovým úsekem. Největší výhodou je naprostá nezávislost na počasí, naopak ražba tunelu samozřejmě představovala značnou investiční náročnost. Pro dosažení vyšší přepravní kapacity byly tyto lanovky vybaveny modernějšími, delšími a kapacitnějšími vozy, sestávajícími zpravidla ze dvou článků. Většina těchto lanovek zpřístupňuje lyžařská střediska na ledovci.

Jako první se 21. března 1974 rozjela tunelová pozemní lanovka v Kaprunu coby hlavní dopravní spojení na ledovec Kitzsteinhorn. Celková délka trasy lanovky činila 3 899 metrů, z čehož jen prvních 602 m bylo vedeno po ocelovém mostě a zbývající část pak již vedla tunelem o průměru 3,4 metrů. Úctyhodné bylo rovněž překonávané převýšení, které činilo 1 534 m. Každá ze dvou dvouvozových souprav měla kapacitu 180 cestujících, jízdní doba při maximální rychlosti 10 m/s (36 km/h) činila pouhých 8,5 minut. Strojní technologie byla dodána rakouskou firmou Waagner Biró. V roce 1994 proběhla výměna obou souprav za moderní typ, jak nové, tak původní byly vyrobeny firmou Swoboda. Jak asi každý ví, provoz lanovky ukončila katastrofa v roce 2000.

Jako druhá v pořadí se v roce 1980 rozjela dráha Sunnegga Express v Zermattu, která nahradila odpojitelnou dvousedačku systému VR101. Trasa je tentokrát kratší, měří 1 584 metrů a její strojní technologie byla dodána firmou Von Roll. V roce 2013 proběhla kompletní rekonstrukce dráhy, při níž byly mj. i vyměněny původní 170místné soupravy za nové moderní pro 200 osob.

Nová souprava lanovky Sunnegga Express v Zermattu v horní stanici


V roce 1983 následovala druhá tunelová pozemní lanovka v Rakousku, která zajistila spojení na nově zpřístupněný ledovec Pitztal. Dráha s názvem Pitz Express s 200místnými soupravami dosahuje úctyhodné délky 3 786 metrů a rychlosti 12 m/s. Původní soupravy jsou v provozu dodnes.

200místná souprava lanovky Pitz Express v horní stanici u ledovce Pitztal


Rekordní lanovka s názvem Metro Alpin následovala v roce 1984 ve švýcarském Saas-Fee, která je označována jako nejvýše položené metro na světě. Vyváží totiž turisty až na Mittelallalin do nadmořské výšky 3 456 m a necelých 1 500 m dlouhou trasu vedenou raženou štolou urazí za pouhých 5 minut. Postavena byla firmou Von Roll-Habegger a každý z jejích dvou vozů pojme 115 osob. Právě zde se nachází celoročně provozovaná část lyžařského střediska s několika ledovcovými vleky.

115místný vůz pozemní lanovky Metro Alpin v Saas-Fee v dolní stanici


Zcela ojedinělá lanovka od firmy Waagner Biró byla v roce 1985 zprovozněna v rakouském Serfausu. Dorfbahn Serfaus slouží pro spojení záchytného parkoviště a dolních stanic kabinkových lanovek, čímž mohl být zcela vyloučen automobilový provoz z centra obce. Vyznačuje se téměř vodorovným vedením trasy a především speciálními vozy, které se pohybují na vzduchovém polštáři. V letech 2017–2019 prošla tato lanovka kompletní rekonstrukcí firmou Leitner, hlavní změnou jsou nové delší soupravy, které dokážou převézt více cestujících (až 440 osob).


Na přelomu 80. a 90. let se éra tunelových pozemních lanovek přenesla do Francie. Jako první se v roce 1988 rozjela lanovka Funival ve Val d’Isere – převážná část trasy vede tunelem, pouze dolní úsek je veden povrchově. Mezitím je zde v provozu již druhá generace souprav od firmy CWA s kapacitou 220 osob. O rok později následovala lanovka Dome Express v Les Deux Alpes. Dodavatelem dráhy se 125místnými vozy byla tradiční firma Poma. A do třetice se v roce 1993 rozjela lanovka s 335místnými soupravami k ledovci Le Grande Motte v Tignes od firmy Von Roll, která je důležitou nástupní osou do střediska. Celá trasa vede v tunelu.

Nová souprava lanovky Funival ve Val d’Isere během letní revize


125místný vůz pozemní lanovky Dome Express v Les 2 Alpes v dolní stanici


Velkokapacitní 335místná souprava lanovky Perce Neige v Tignes


V roce 1992 se své první tunelové lanovky dočkala Itálie, kde byla otevřena tunelová lanovka Skiexpress se 168místnými soupravami spojující obec Campodolcino s lyžařským střediskem Madesimo. Výrobcem byla tradiční italská firma Ceretti & Tanfani.


Poslední velká tunelová lanovka byla dokončena v roce 1997 jako spojnice na ledovec Mölltal. Dráhu s 236místnými soupravami, které jsou v provozu dodnes, dodala firma Waagner Biró.

Nejnovější rakouskou tunelovou pozemní lanovku najdeme na ledovci Mölltal


Menší tunelové lanovky pak následovaly ještě v roce 2000 ve švýcarském Neuchâtelu (krátká lanovka Fun'ambule od firmy Garaventa se 126místními speciálními vozy, kde jsou na hlavním rámu zavěšeny 4 kabiny, které se naklápí do vodorovné polohy) a o rok později ve španělském Bulnes (lanovka Picos de Europa se 48místnými vozy).


Také českou lanovku Imperiál v Karlových Varech, i navzdory krátké délce pouhých 126 m, lze řadit do této skupiny, protože celá trasa vede tunelem. Postavena byla v roce 1907 firmou Von Roll, v roce 1987 pak proběhla generální rekonstrukce polskou firmou Mostostal Zabrze, při níž byly dodány i stávající 50místné vozy od firmy Konstal Chorzów.

Trasa krátké pozemní lanovky Imperiál v Karlových Varech vede rovněž celá tunelem


Specialitou je spojovací visutá lanovka Tunnelbahn Fleißalm v rakouském středisku Heiligenblut, jejíž dvě soupravy po 11 pětimístných kabinkách jsou zavěšeny pod visutou kolejnicí. Téměř celá trasa lanovky, která byla postavena firmou Waagner Biró v roce 1987, je vedena tunelem.

Visutá lanovka Tunnelbahn Fleißalm v rakouském Heiligenblutu