Sjezdovky:
Středisko jelo v omezeném modu, ale hlavní lanovky a nejdůležitější
sjezdovky byly v provozu včetně skoro 6 km dlouhé sjezdovky A1.
Sněhové podmínky:
Po vyjetí dvousedačkou DSB Aineck ze St. Margahreten a přestupu na kabinku
Silver Jet 2 jsme zůstali v němém úžasu – za výstupní stanicí málo
sněhu (vyfoukáno) a kamínků jako na silnici 3. třídy, to se ale dalo
vyřešit a po cca 25 metrech chůze už v skoro ucházejícím sněhu naskočit
do lyží.
Stav sjezdovek byl v celém středisku velmi rozdílný – na straně
Katschbergu modrá Königswiese neměla chybu, ale slouží jako výuková,
takže malý sklon a kličkování mezi školními hady... Dokonce i černá z
Tschanecku byla celkem slušně vysněžená (na 2/3 šířky), kamínky
proskakovaly pouze na straně u lanovky. Na dalších svazích se ale nedostatek
sněhu a vítr podepsal. Na straně Aineck nebylo sjezdovky, která by byla
čistá a skluznice našich lyží ty kamínky pocítily.
Nutno podotknout, že kamínky nebyly pouze na vyfoukaných místech, ale i
různě na trati smíchané se sněhem. Tak naše lyže nevypadaly ani po 14
dnech lyžování v loňském roce. Poděkovat se tak dá pouze za zprovozněnou
celou A1 – i když její stav na začátku a konci byl diskutabilní –
samozřejmě s kamínky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Oproti loňskému roku žádná změna, takže očekávám v sezóně fronty
dole u DSB z parkoviště St. Margarethen.
Zalidněnost:
Zalidněnost malá, fronty na lanovky téměř žádné – proč tomu tak
bylo, nechci spekulovat. Vedle v Obertauernu bylo v ten den plno.
Občerstvení a aprés-ski:
Tentokrát jsme navštívili restauraci Schneeflockerl u černé z
Tschanecku, obsluha celkem rychlá, ceny přiměřené (pizza cca 9,5 EUR, 0,4 l
cola 4,6 EUR, hranolky 4 EUR).
Doprava do střediska a parkování:
Parkování v St. Margarethen bez problémů, místních málo, hlavně
turisti.