Sjezdovky:
Téměř 1 500 m převýšení je zárukou dlouhých sjezdů pro milovníky
"dlouhých" sjezdovek. Protože je procento technicky zasněžovaných sjezdovek
ve středisku nižší, tak na konci ledna jsme měli otevřených asi jen 80 %
sjezdovek. Ale i tak to z celkových 250 km byla dostatečná porce.
Nad pásmem lesa je většina těch pohodovějších sjezdovek s mírnějším
sklonem (i když i tady se najdou prudké černé). V nižší poloze jsou pak s
výjimkou "zelených" spojovaček sjezdovky s prudším sklonem. Mně osobně se
nejvíce zamlouvaly sjezdy v okolí hory Clot Gauthier. Ale nezapomenutelný byl
i sjezd v čerstvém sněhu na sjezdovce GDE Gargouille směrem do
Brianconu.
Nižší pokrytí technickým zasněžováním má tu výhodu, že na mnoha
sjezdovkách se lyžuje na přírodním sněhu, což je oproti pistám na
technickém sněhu přeci jen větší zážitek. V lednu nebyl problém s
kvalitou a úpravou, ale nevím, v jaké kvalitě jsou tyto sjezdovky když
přijde výraznější oteplení. Ale relativně vysoká nadmořská výška asi
zajistí služný provoz až do dubna.
Sněhové podmínky:
Koncem ledna jsme si užili celkem dost sluníčka (4 ze 6 dní). Ale
současně mrzlo (jeden den dost pod -10), takže lyžařské podmínky byly
ideální. Poslední dva dny sněžilo. Kdo rád jezdí v čerstvém sněhu, tak
si to jistě moc užil i přes horší viditelnost. I když nebyla mlha a
sněžení nebylo extra husté, tak "bílá stěna" v horní pasážích
alespoň mě dosti oslepovala, takže jsem se stáhl níže, kde člověk jezdil
aspoň mezi stromy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovek dostatek. Z každého "ubytovacího centra" vede nahoru kabinová
lanovka do druhého lyžařského patra. Hlavně v centrální části
střediska (Serre Ratier) je hustá síť sedačkových lanovek obsluhující
slušně všechny sjezdovky. Vše je doplněno několika "obtížnými" pomami,
které lyžaře zavezou na pár ostřejších sjezdovek.
Serre Chevalier lze rozdělit do 4 lyžařských center. V každém z nich se
lze bez problému pohybovat mimo vleky (pomy). Ale při přejezdech mezi
jednotlivými centry se bohužel využití pom/vleků lyžař nevyhne. Bohužel
propojení některých částí alespoň sedačkovou lanovkou chybí. Ale nutno
podotknout, že propojovací pomy nepatří mezi ty "náročné", takže je bez
problému zvládnou i méně pokročilí lyžaři.
Zalidněnost:
Lidí v neděli bylo celkem dost. Protože je však přepravní kapacita
střediska hodně velká, tak jsme za celý pobyt jsme nemuseli stát fronty na
lanovku či vlek. Snad s výjimkou jednoho rána při nástupu na kabinovou
lanovku úplně dole. Ve všední dny se situace zalidněnosti sjezdovek celkem
dost zlepšila. Plnější byl jen Serre Ratier a Grand Alpe, takové
přirozené centrum celého střediska. Působí zde hodně lyžařských škol
a nejspíš i lyž. kurzů, takže člověk celkem často potkával vláčky
lyžařský učedníků. Ale jako všude ve Francii, tak i zde, nebyl problém
najít si méně zalidněné sjezdovky... Možností zde bylo hodně.
Občerstvení a aprés-ski:
V každém centru byla nějaká menší restaurace, ve větších centrech i
speciální kavárny, takže možností k občerstvení dostatek. Kvalita
dobrá, ceny ve Francii spíše vyšší. Trochu mě chybělo více prostoru kde
si mohl člověk sednout a dát si své vlastní občerstvení. Bylo spíše
výjimkou, že někde bylo posezení, které "neobsluhoval" nějaký bar,
kavárna či restaurace, s nápisy: Zákaz konzumace vlastního jídla!
Dole v údolí je to jako na lyžařském sídlišti. Ohromující množství
ubytovacích kapacit, které jsou však dobře pokryta obchody s potravinami,
ale i suvenýry a lyž. potřebami... a samozřejmě nezbytnými hospůdkami. My
bydleli ve vesničce Villeneuve, a tam bylo vše co jsme potřebovali (vč.
bazénu a bruslařského placu). Ještě větší bazén pak je v Le Monetier a
samozřejmě i v samotném Brianconu (městečko na okraji střediska, s bohatou
historií, termál. bazény, vojenskými pevnostmi).
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska je luxusní, poněvadž nástup je v údolí, kde je
zbudováno mnoho parkovacích míst... Navíc ubytování je často v dochozí
vzdálenosti od lanovek.