Monterosa Ski aktuální report z 25. - 27.01.2016

Sjezdovky:

Lyžařský komplex zabírá podobný prostor jako francouzská Tři údolí, koneckonců sám ze tří údolí sestává (Alagna, Gressoney, Champoluc), nicméně je nesrovnatelně řidší. Jednotlivé svahy a údolíčka mívají jednu jedinou lanovku se sjezdovkou, další se nachází zase jinde, mimo dosah očí. Sjezdovky navíc nejsou dominantními kolonizátory krajiny, naopak jsou do ní vsazené jaksi nenápadně.

Alagna – jihovýchodní svah s mimořádně dlouhou a náročnou sjezdovkou s více než 1 700m převýšením, jednou tréninkovou pistou a dvěma laskavými lehkými sjezdovkami:

• Passo Salati – směrem k mezistanici páteřní kabinové lanovky Cimalegna se v mírném a zvlněném terénu schovávají lehké modré sjezdovky (V4, V5), níže do mezistanice Pianalunga pak po příjemně „houpavém“ začátku bočním údolím strmě klesá dlouhá a přímá černá trať Olen (V3), která spolu s užším, točivým a červeně značeným, ale místy i dosti strmým sjezdem do Alagny (V4) tvoří jednu z nejdelších upravovaných tras v Alpách
• Bocchetta delle Pisse – málo frekventovaná tréninková trať s přímou a velmi poctivě červenou střední pasáží (V2) nad mezistanicí Pianalunga
• do údolí stéká řídkým lesem, po mýtinách a mezi chalupami velmi „ostrá“ červená trať (V4), jíž nechybí zatáčky, terénní zlomy ani náhlé změny sklonu, díky nimž je pocitově poměrně dost náročná

Gressoney – centrální údolí s nejhustší koncentrací sjezdovek nejrozmanitějšího charakteru – přívětivé, lehce členité magistrály z Passo Salati a Colle Bettaforca, černé sešupy ze Sant´ Anny a Gabietu i velmi komorní a pestro-červené sjezdovky okolo Punta Jolandy:

• Colle Bettaforca – mírnější a dokonale zplanýrovaná červená dálnice (B1), jedna z nejpohodovějších v celém areálu
• Sant´Anna – do údolí do osady Stafal padá proměnlivá černo-červená trať (B3, B6) se zatáčkovitými i přímými strmými pasážemi
• Gabiet – od mezistanice pokračuje traverz, z něhož se brzy do stinného kaňonu odpojí proměnlivá černá trať s mnoha zatáčkami, která se později narovná a jako přejezdová cesta doputuje na okraj osady Stafal (G6), směrem k Punta Jolandě pak pokračuje v několika „schodech“ prostorná červená trať (G5)
• Punta Jolanda – velkorysou a místy dosti strmou černou závodní trať (G4) doplňuje klikatější červená (G3) s kratšími svižnými úseky, dále pokračuje v několika zlomech až do údolí, jen úplný dojezd má plošší
• Seehorn – přirozeným terénním zářezem klesá zpola opuštěná přívětivá červená trať (G13), směrem na Gabiet a Stafal odtud směřují užší a klikatější červené spojky (G11, G12)
• Passo Salati – dlouhá, poměrně přehledná, přitom velmi proměnlivá červená trať střídající krátké hangy a mírnější pasáže (G7) klesá do mezistanice Gabiet

Champoluc – velmi vděčné červené sjezdovky, tu přehlednější, tu členitější:

• Sarezza – užší a klikatá, přesto záživná červená sjezdovka (C5), která se rozšiřuje do příjemné zvlněné dálnice (C3, C4) a pokračuje lesem až do údolí (C1), směrem k Frachey se prodírá úzkým kuloárem ostře skloněná červená trať, která se postupně krotí (C6)
• Mont Ros – oblíbené proměnlivé modré a červené tratě řídkým lesem (C10, C16), jimž dominuje prostorná sportovní traťm využívaná pro tréninky (C11)
• Colle Bettaforca – přehledná, mírně zvlněná červená dálnice (C14), která pokračuje po mýtinách až pod Mont Ros (C15)

Sněhové podmínky:

Zpočátku suchý kompaktní sníh ve všech polohách začal s postupující oblevou níže v údolích a na osluněných svazích během dne vlhnout a „žmolkovatět“, podklad přitom zůstával pevný. Na severních a zastíněných svazích se držel příjemně „hebký“ prášivý sníh s pevným, tolerantním podkladem. Drobné vytrhané kamínky se objevovaly jen velmi sporadicky, o to ale nečekaněji.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Celý areál je bezproblémově propojen, zejména kabinkovými lanovkami a expresními sedačkami, v okrajových lokalitách slouží pomalejší sedačky. Na pár místech na sebe sjezdovky a lanovky pohodlně nenavazují – od dojezdu sjezdovky v Alagně je nutné vyšlápnout zpět k lanovce cca 200 m po asfaltu, v Gressoney dělí dojezd černé sjezdovky od „návratové“ kabinky cca 300 m (zčásti po sněhu), poněkud nepřehledná s chodbami a schodištěm je i mezistanice Gabiet. Občas se vyskytnou „turecké“ záchody na horských chatách i ve stanicích lanovek.

Zalidněnost:

Ve všední den mírná na hlavních trasách (bez front), zcela minimální pak v okrajových lokalitách (např. Punta Jolanda). „Namačkaná“ byla vždy jen kabinová lanovka funifor na Passo Salati, rovněž ale bez front. Na velké středisko bylo celkově velmi klidno, čemuž samozřejmě pomáhá i rozptyl sjezdovek do velkého prostoru.

Občerstvení a aprés-ski:

Typické jsou malé „domácké“ horské chatky v rodinných rukou s rozmanitou nabídkou vlastních specialit i obvyklých pokrmů (lasagne, těstoviny, pizza). Nejsou tu žádné kapacitní samoobslužné restaurace „tácovky“, vše je s obsluhou, přitom ale s mírnými cenami. Nikde v údolí ani na svahu neduní jinde tak samozřejmé „juchací“ aprés-ski bary.

Doprava do střediska a parkování:

Z Prahy vede příjezdová trasa přes Mnichov, Bregenz (po dálnici s rakouskou dálniční známkou nebo přes město), Chur a Bellinzonu (zčásti po dálnici se švýcarskou známkou) a dále přes Varese do údolí Valsesia (zčásti po italské dálnici):

• Alagna – záchytné parkoviště v centru vesničky cca 300 m pod nástupní stanicí lanovky (vjezd zakázán) – zdarma nebo za poplatek (dle polohy)
• Gressoney – parkoviště u nástupních stanic lanovek – zdarma nebo za poplatek (dle polohy)
• v místě fungují skibusy od ubytování k nástupním stanicím lanovek - zdarma