Sjezdovky:
Tanvaldský špičák nabízí všechny obtížnosti sjezdovek.
Ti nejmenší a začínající mohou využít pojízdný koberec u parkoviště
Špičák II nebo pomalou pomu na dětském hřišti ve stejném místě.
Mírně pokročilí pak mohou pokračovat po modré Špičák II, která
nabízí i (na modrou) prudší pasáž.
Pokročilejší mohou na 1 450 m dlouhou modrou Turistickou v druhé polovině
střediska, která má zajímavé pasáže, je však místy poměrně úzká.
Jen o 100 m je kratší paralelní červená, aktuálně pojmenovaná Suzuki.
Nevýhoda obou sjezdovek je, že společný úzký červený začátek za
výstupem z lanovky bývá už v půlce dne vyhoblovaný a je tak plný muld a
popadaných lyžařů.
Nakonec tu je 450 m dlouhá černá, která vede nekompromisně přímo dolů z
kopce podél kotvy (oddělené pásem lesa). Sklon je slušný, díky šířce
sjezdovky je však dle mého názoru odpoledne lehčí než boulovatá Suzuki.
Po skončení černé pasáže je možnost pokračovat rovně po modré
Zalomené a vyjet nahoru kotvou, nebo zvolit promodralou červenou odbočku
Rukáv, která vás zavede ke čtyřsedačce. Završíte tím 1 670 m dlouhý
sjezd.
Nevýhodou pro začátečníky je, že pokud chtějí přejet na lyžích od
parkoviště Špičák I k modrým sjezdovkám u Špičáku II, musí sjet
černou. Průjezd lesem z červené Suzuki na modrou Zalomenou by se hodil.
Sněhové podmínky:
Sjedovky se zasněžují a bývají ráno dobře upravené. Odpoledne se při
větším provozu často tvoří plotny a muldy, zejména na začátku červené
Suzuki, kudy musí projet i začátečníci mířící na modrou Turistickou. V
době poslední návštěvy 30. 12. byl jako podklad umrzlý sníh, na kterém
byla malá vrstvička "nahoblovaného" jemného sněhu upraveného rolbou.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Od parkoviště Špičák I míří nahoru čtyřsedačka s originálním
názvem Špičák, pod kterou lyžuje většina lyžařů. Nástup je s
pojezdovým pásem a rychlost tedy není závratná, dole se občas tvoří
fronty. Dále stojí za zmínku téměř kilometr dlouhá kotva Špičák II od
stejnojmenného parkoviště, která vás také vyveze až nahoru a bývá u ní
menší (většinou žádná) fronta. Díky sklonu a délce však nic pro ty,
které bolí nohy. Dále je tu mnoho menších vleků spíše pro
začátečníky, ze kterých bych vypíchl 546 m dlouhou pomu Zalomený, kde se
na již zmíněné stejnojmenné modré vyžijí i mírně pokročilí.
Zalidněnost:
O víkendu bývá středisko poměrně plné, fronty u vleků jsou sice
obvykle do 5 minut, ale kvůli menšímu počtu sjezdovek se na nich motá
poměrně hodně lidí. Řešením je jezdit na černé, kam se začátečníci
bojí. Mimo víkendy bývá středisko rozumně zaplněné a na vlecích obvykle
nebudete čekat.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení zajišťují zejména stánky u parkovišť s pár stoly, jeden
najdete i ve spodní části červené Suzuki. Na vrcholu Tanvaldského
špičáku je pak poměrně velká restaurace, která se dříve vyznačovala
pomalou a nepříjemnou obsluhou. Nedávno se však prý změnil nájemce, tak
je možné, že se situace zlepšila.
Doprava do střediska a parkování:
Středisko nabízí dvě parkoviště - Špičák I a Špičák II. První je
u stanice čtyřsedačky, druhé u kotvy. Pokud s vámi jedou začátečníci,
kteří nesjedou černou, rozmyslete si kde zaparkujete - budete totiž muset
lyžovat jen v jedné půlce střediska, nebo je po černé nějak spustit.
Parkoviště mají sice velkou kapacitu, pokud však přijíždíte odpoledne,
je možné, že budete jen těžko hledat místo k zaparkování, zejména na
Špičáku II.
Vzdálenost střediska je 104 km z Prahy - Černého Mostu, 23 km z Liberce a 12
km z Jablonce nad Nisou.
Pokud si na svahu rádi popijete, nebo z jiného důvodu nemůžete řídit, je
možné se do areálu dopravit vlakem nebo autobusem - vlaková stanice je
pouhý 1 km od spodní stanice lanovky.